Vaklaf

Tak tohle je umění dle mýho dekadentního gusta! Snůška prasáren zformovaných tak, že lahodí oku a pohladí po temné stránce duše. Matička s dcérenkou si rozhodně uměly užívat. Leč, kdo se nechá inspirovat v praxi, nechť nezachází do krajností. Ty totiž nejsou příliš zdravé. Na druhou stranu, ve světě filmu tato poučka neplatí (nebo možná taky, ale na to kašlat) a proto pravím: "Jen houšť!"

Pokaždé, když tento film vidím znovu, tak se mi vždy líbí o něco víc. Vždycky si ho prostě dokážu víc vychutnat. Je sice pravda, že tempo je pomalejší, ale ani mi to tady nějak nevadí. Když se nic moc neděje, tak si aspoň užívám skvělou hudbu. Film to vyhrává na fajnový atmosféře, stylovosti a hlavně parádních hláškách ("Už se mu nestojí tak jako dřív."...). Napoleon Wilson je prostě parádní sympaťák. K tomuhle filmu je prostě třeba si najít cestu a rozhodně neočekávat nějakou adrenalinovou akci.

Takhle klišoidní (avšak vážný) film jsem už dlouho neviděl. Potenciál tu rozhodně byl. Akorát to chtělo míň blbých keců a víc dobrý akce. Ta která tu byla nebyla úplně zlá - kněží i upíři byli správně nařvaný a tríčky si občas dávali dobrý. Jen tak úplně nechápu tu tendenci "čím rychleji provedená bitka, tím jí pustíme pomalejc". Určitý zpomalení je potřeba, aby byly vidět všechny vychytávky, ale když při střetu skok trvající půl pikosekundy roztáhnete na dobu, že by jste si při něm stihli vypít kafe, tak je dojem z neuvěřitelný rychlosti tentam. Zlatej Matrix. Jinak jsem od filmu neočekával prakticky nic (nebo spíš, čekal jsem zhruba to, co jsem dostal), tak jsem nebyl nějak zvlášť sklamán. Snad akorát nevyužitým potenciálem. Ale vůbec tam teda nechápu to 3D. Jako k čemu? Kdybych za to zaplatil 80Kč místo 150, asi bych byl o něco spokojenější.

Recyklace velmi zajímavého nápadu. To však znamená, že pokud jste viděli první díl, těžko vás to nějak ohromí, a na druhou stranu, pokud by jste viděli nejprve tento, pravděpodobně by vás nezaujal tolik jako jednička. Nějak se nám vytratila větší část atmosféry a psychologie a zbyla tak pouze morbidní zábava (víceméně). Přestože některé scénky stojí za to, jako celek film vlastně nestojí za moc. Tam kde jednička vítězila svou uvěřitelností, tam dvojka prohrává úsvměvným kroucením hlavou. Pro fanoušky jedničky asi stojí za zkouknutí, ale jinak to byl spíš krok zpět. Myslím, že toto téma jde zpracovat lépe. A nebo možná šlo, a to už se stalo.

Jistě, je to amatérské, ale na druhou stranu tak vypjaté, až bych skoro řekl geniální. U tohoto druhu filmů mi skutečnost, že byly natočeny za pár šupů, nijak nevadí. Žádné zvláštní efekty podle mě u takovýchto filmů nejsou zapotřebí, pokud je znázorněno vše, co být znázorněno má. Řekl bych totiž, že primárně zde skutečně nejde o explicitní zobrazování všech ošklivostí, ke kterým dojde (ty stačí naznačit a rozhýbat představivost), ale o psychologii a celkovou myšlenku. A co všechno uděláte pro balík peněz vy? Ideově trochu podobné s 13 Beloved, ale tahle forma mě zkrátka oslovuje trochu víc. Nahradí nám "královská hra" flašku? Chlastací akce by s ní byly jistě mnohem zajímavější. Zkuste to někdy navrhnout!

Dost nepříjemný. Zatímco původní Submit to me má v sobe takovou dekadentní poetiku, tak zde už se spíše jedná o takovou onanii nad hnusem. Přijde mi, že zkrátka až moc převládala ta naprosto temná stránka, takže jako nejvyšší motivační činitel pro shlédnutí tohoto bych viděl asi masochismus (nebo naopak - dle gusta).

(Ne)příjemný dekadentní filmeček.

I takový může být zázrak vánoc. Na Burroughsovi jsem holt vyrůstal a tak nemůžu jinak než do plna.

Mé další setkání s Anthony Wongem (především kvůli němu jsem se na film podíval) je něco úplně jiného, než na co jsem byl zvyklý. Zde totiž nehraje žádnou lidskou zrůdu, ale obyčejného, vcelku hodného pojištováka, s kterým můžete když už ne sympatizovat, tak alespoň soucítit. Po množství nepěkných zkušeností s taxikáři, které vyvrcholí smrtí jeho těhotné ženy, začíná likvidovat všechny špatné řidiče taxíků. O jeho dopadení se pak snaží detektiv, který je zároveň jeho švagrem a asi i jeho jediným přítelem, spolu se svým bláznivým kolegou. Film rozhodně není žádná divoká krvavá jízda, i když třeba už úvodní chytání lupičů stojí za to. Spíše je to to takový smutný film, který ale rozhodně nenudí.

Nevím jestli nejdivnější western (to bych asi ponechal Miikeho Neohroženýmu střelci nebo spíš Jodorowskiho Krtkovi), ale určitě ten nejakčnější western (nebo spíš eastern), jaký jsem kdy viděl. Za sebou v tomto směru ponechává většinu čistých akčňáků, částečně i kvůli dokonalý hudbě, která všechny zásadní scény vystřeluje do nebes. Nutno poznamenat, že klasika, k níž název odkazuje, je rozhodně jedním z mých nejoblíbenějších westernů, ale přímé srovnávání si myslím není úplně na místě. Každý z těchto dvou filmů zkrátka sází na něco jiného. Pokud jde o hlavní postavy, pak ty zdejší samozřejmě úplně nedosahují kvalit Clinta a spol., ale rozhodně bych je nehodnotil negativně a navíc je tu spousta vtipných postav vedlejších: třeba dredař s palicí nebo mongolský gang (nebo co byli zač). Kdo očekává pouze strohé kovbojské hlášky a významné pětiminutové pohledy, bude asi zklamán. Kdo ale na druhou stranu chce pořádnou jízdu, nechť se tomuto skvělému dílu zcela oddá.