mudvayner

Postavy jsou zajímavé, děj občas taky, ale seriál zabíjí neuvěřitelná nevyváženost úrovně jednotlivých epizod. Mezi kravaťáckými seriály bohužel jen slabší průměr.

K dokonalosti Skins (2007) to má samozřejmě daleko. Australská mládež si žije jednodušší životy, bez velkých dramat, zásadních problémů, bez tolika různorodých emocí. Proto Slide nedokáže tolik chytit za koule, vybudovaný vztah k postavám je křehký a seriál má svou občasnou povrchností daleko blíže k The Inbetweeners (2008). I tak ale posloužil jako v rámci možností dostatečná náhrada za Skins, tedy jeden z nejlepších seriálů, které jsem kdy sledoval. Viděno v kuse na jeden zátah.

Až nepříjemně znepokojující, realistické a uvěřitelně. A to ani nejsem rodič, zatím. I když je to jeden z těch filmů, kde obsah přebíjí formu. Jeden z těch filmů, které s člověkem dělají přesně to, co chtějí. Občas je ale obtížné si toto během sledování vůbec uvědomit.

Trochu zbytečný film a několik momentů v bojových scénách jsem ani po několikerém zkoumání nepochopil. Luc si zas jednou vybral svou slabší chvilku.

Uff. Naprosto jinak podané než díl první. Temnější, psychologičtější, zvrácenější, nechutnější, špinavější, surovější a působivější. Pan režisér a scénárista Tom Six musí být buď naprosto geniální člověk s přehnaně zvrácenou fantazií, nebo jen přehnaně zvrácený člověk. S příběhem jedničky je zde zajímavě naloženo, a i když se od sebe oba filmy po stránce nápadu zas tolik neliší, nemohou být více odlišné. Černobílé podání jen umocňuje onu bestiální primitivnost a je pravdou, že u tohoto filmu si nedokážu představit happy end. Na některé scény jsem oněměle civěl s otevřenou hubou, všechna čest hercům a především castingu, jelikož tak dokonale vybraného herce pro ústřední postavu jsem opravdu nečekal. Laurence R. Harvey v hlavní roli naprosto exceluje, jeho magor patří do zlatého fondu extrémní kinematografie, navíc předvádí velmi uvěřitelný výkon a všichni ti magoři z exploitation filmů Texaským masakrem počínaje mu z velké části nesahají ani po achylovky. Obscene Extreme má další materiál k promítání a ochotníci z Hell Show by mohli do svého představení zahrnout i onu masturbaci se šmirglem v ruce.

Po dvou dílech zrušeno, což ani nevadí. Moderního Jekylla s Hydem natočili dobře v UK a lékařské prostředí už začíná být v US seriálové produkci mírně otravné, o čemž svědčí i neúspěchy nových seriálů. Záporná postava však měla určité kouzlo, zasloužila by si více prostoru.

Vězeňské filmy mám rád. Tento je sice předvídatelný, utahaný a nikterak zajímavě natočený, ale na nedělní večer posloužil dostatečně. Až na ty příliš černobílé charaktery postav, to mě iritovalo.

Nehledě na téma - přehnaně televizní, bez silných momentů, nezábavné a nepoutavé. Skvělé obsazení to mírně zachraňuje. Ale jakožto pocta panu Wintonovi mnohem lépe poslouží dokument Síla lidskosti.

Výtečně zpracované, evropský film se nezapře. Nenucená Morriconeho hudba, kamera typická pro filmy z osmdesátých let včetně dnes už takřka neužívaných zatmívaček, trpělivě ubíhající příběh a dobře zvládnutá režie. Další z filmů, kde je válka vidět z pohledu dětských očí, avšak zde si snímek nechává určitý odstup. Osobnostní vývoj hlavní postavy je uvěřitelný, jen není tak lehké splynout s jeho osudem, což mi v momentálním rozpoložení vyhovovalo. Oproti posobnému filmu La Rafle (2010 - http://www.csfd.cz/film/257402-odsun) mnohem přirozenější, citlivější a samostatnější.

Tvůrcům se podařilo natočit jeden z nejméně zajímavých válečných filmů, který jsem kdy viděl, a že jich nebylo málo. Herecké výkony měly k uvěřitelnosti sakra daleko, angažování Kotka a Brandtnera z Komisaře Rexe tomu moc nepomohlo. Scénář nudný a odfláknutý, spousta opakujících se scén, logické nesmysly. Filmu se nepodařilo vzbudit ve mně absolutně žádný vztah k postavám a ta dvouhodinová stopáž to celé dokonale pohřbila. Silné téma nestačí, už před padesáti lety se u nás točily mnohem sugestivnější a lepší snímky z období holokaustu, s kterými se tento zatraceně dlouhý a nezáživný vlak nedá ani srovnat. Raději bych šel pěšky.