Charlinka

Výborný konec. Jednoznačně Nolanův film a rozhodně se za svůj první celovečerák nemusí stydět. Použití několika časových linií je jeho téměř charakteristický znak. Není divu, že si díky tomuto filmu získal dostatek pozornosti pro natočení Mementa.

Zatím to vypadá dobře

Nechápu proč je to srovnávané se Stmíváním. Protože tam jsou teenageři a nadpřirozeno? Vždyť to je základ v každém druhém filmu už z dob dávno před Stmíváním (dva zamilovaní teenageři co spolu musí vzdorovat nepřízni osudu a k tomu trochu magična - Romeo a Julie, například?). Mně to přišlo dobré. Dost se mi líbily kulisy a celá ta atmosféra kde sice nebyla o triky nouze ale ani jimi film nebyl přeplácaný. Daleko víc atmosféru čarovna dotvářely právě kulisy než nějaký ten ohýnek v oku. Výborné, většinou relativně neznámé tváře (až na Ironse a Thompson), které byly sympatické a neokoukané. Člověk si musí u takovýchto filmů uvědomit pro jaký typ publika je to dělaný a tak k tomu přistupovat. Pokud někdo čekal fantasy jak od Jacksona bude zklamaný, ale pokud jste k tomuto filmu přistupovali bez jakýkoliv očekávání budete příjemně překvapeni. Co se mě týče tak mě spíš než Twilight připomínalo Lemony Snicket.

Nejdřív mě to strašně nudilo a nemohla jsem si zvyknout na ty přízvuky u americkejch herců, ale pak mě to docela začalo bavit. Výborná výprava, kostýmy a to všechno. Už jenom to samotný si zaslouží 4 hvězdy.

Jako podívaná to bylo dobrý ale po scenáristické stránce to byla hovadina.

Jelikož je to nejoblíbenější pohádka mé kamarádky, byla jsem nucena se na ní podívat. Dokážu si představit co se dětem na této pohádce líbí avšak na rozdíl od Disney pohádek, na které se dá koukat i v dospělosti, Labutí princezna bohužel postrádá pro dospělého člověka jakýkoliv půvab.

Vždycky říkám, že člověk musí seriálu dát šanci se rozvinout a najít kam vlastně patří stejně jako samotní herci (podívejte se jak odlišný je pilot BBT od zbytku nebo chcete- li podívejte se jak se za ta léta změnil Doctor Who). Lidi co zatracují seriál hned po pilotním díle nemám ráda. Jistě v prvních dílech si to ještě sedá ale pak už seriál i postavy nachází své místo a jede to jako po másle. Orphan Black a především Tatiana Maslany jsou řekla bych letošní internetovou senzací a já jen doufám, že se jim časem dostane obdivu i od širšího publika. Nicméně musím říct, že nejsem seriálem tak unešená jako zbytek internetu. Rozhodně stojí za zkouknutí, ale mezi můj seznam nejlepších se nedostane.

Možná že po kinematografické stránce to bylo dobré, ale ten námět jim prostě odpustit nemůžu. I těm Hunger Games a 1984 všemu tomu se dá uvěřit, ale to že se vyrobí sérum po kterém lidé přestanou cítit a že si ho dobrovolně vezmou. Už jenom to, že by si někdo myslel, že války jsou způsobené city. Také mě už fakt nebaví neustále sledovat neprůstřelné janky, kteří mají vždy ve filmu tak jednoho maximálně dva nepřátele, kteří se jim aspoň trochu bojově vyrovnaj. To že "Otce" brání 50 naprosto neschopnejch troubů co pomalu ani neuměj držet pistoli rovně? Když tam na konci začali padat jak švestky to už jsem se fakt neudržela začala se smát.

Dobrý ale ne tak dobrý jako první díl.

Nečetla jsem originál, neviděla jsem žádnou jinou verzi a přicházím k tomuto filmu úplně s čistým štítem. Ve chvíli, kdy se na plátně objevil Leo jsem se vezla. Leonardo DiCaprio se zkrátka nedá slovy popsat.Je na něm něco tak zvláštního a ojedinělého, že se to u žádného jiného herce nevidí. Tobey má zas tvář naivního prosťáčka a když se usměje tak byste mu odpustili snad i vraždu. Carey je zas čarovně krásná ale zároveň se její krása liší od těch ostatních. Je jaksi skrytá a tajemná. Bohužel v kině byl zvuk příliš nahlas a tak jsem místo úžasných závodů v autě měla jen nepříjemné bolení v uších. Co se týče hudby a CGI...věděla jsem do čeho jdu, protože jsem viděla Moulin Rouge. Dle mého soudu jsem pochopila, že Baz se snažil moderní hudbou lidem navnadit atmosféru zběsilých věčírků, kterou by si asi diváci s obyčejným charlestonem nedovedli plně představit. I když nikdy nebudu fanoušek CGI u tohoto filmu to opět nešlo jinak. Aby se podařilo zachytit velkolepost a divokost Gatsbyho, muselo se zkrátka ustoupit autenticitě. Milovníci dvacátých let asi budou rozzuřeni, protože na rozdíl třeba od Půlnoci v Paříži, zde nejde o zachycení doby jako spíše o zachycení příběhu. Nicméně já, jakožto příběhově založený člověk, jsem byla spokojena.