Satan

Svěží vánek mezi zaprděnými oscarovými těžkotonážními životopisnými vyčpělinami. Iñárritu převrátil koncept a místo síťového narativu vypráví v rámci jednoho divadla a pár večerů víceméně o jedné postavě, která interaguje s ostatními. Tou postavou je fiktivní herec, který byl kdysi hollywoodskou star (čili vlastně Michael Keaton osobně) a nyní se snaží prosadit divadelní hrou. Kromě toho, že snímek skvěle využívá metahumor (Jeremy Renner!) a surrealistické scény s Birdmanem, se také dotýká důležitých témat - střet filmu a divadla, Hollywood, kariérní krize, média a kritika, sociální sítě, rodičovství, herectví atd. Vše je nasnímáno atraktivně pod dokonalou Lubezkiho kamerou a precizním střihem. Vtahující forma jen umocňuje nevšední zážitek, a to tedy zejména iluze jednoho nepřerušovaného záběru a soundtrack postavený na jazzových bicích (+ hravé přepínání mezi diegetickou a nediegetickou hudbou v podobě bubeníka). Kapitolou samu pro sebe je dokonalé herectví všech hlavních představitelů v čele s Keatonem. Osobně mě hodně potěšil Galifianakis, který jen potvrzuje mou teorii o tom, že komediální herci jsou zkrátka nejlepší v dramatech. Nejvíc mě suverénně bavila ta nekompromisnost, neočekávatelnost a nečitelnost, kdy se v každé nové scéně resetovalo divákovo vnímání a ten mohl čekat cokoliv - od vznášejícího se Keatona ve spoďárech přes Nortona se stojákem až po vrtulníky bojující s obřím ptákem. Troufám si tvrdit, že pro někoho nestravitelné, ale pro ty, co na filmy čumí pravidelně a s láskou ho Birdman musí potěšit. [Přesná stopáž: 119 min]

Dávno to mělo skončit...nejlíp třetím dílem. Nefunguje posunutí do kapitalistického Česka plného podnikatelů a oportunistů, nefungují omílané vtipy, nefungují nové postavy a bohužel nefungují ani ty staré a jejich interakce mezi nimi. Osud básníka Štěpána je zpečetěn. Hrozná nuda a nevkus, ze kterého si pamatuju tři věci - Tetu, Mazdu a Starobrno.

Typologičti přesně vybraní herci, výborné narativní ztvárnění a jako vždy bezchybný filmový obraz a zvuk. Opět to má odér kriminálky, opět to má scény, ve kterých na vás zařve starý Fincher a opět to má punc něčeho jedinečného a žánrově hrozně rozmanitého. První polovina klasičtější, druhá polovina víc crazy. Na to, že se tam "jen" 2 a půl hodiny kecá to uteklo strašně rychle a vydržel bych klidně víc. Od dob Základního instinktu zde nebyla taková manipulativní mrcha a od dob Války Roseových taková vztahová satira...[Přesná stopáž: 149 min]

Z těch Slyových morálních dilemat a mouder jsem vyrostl už za dob Rockyho, tady je tenhle element zase povážlivě cítit. Rekrutování nového týmu je absolutně mimo mísu, šachování s postavami a jejich přemisťování na (a mimo) plátno je až nezvládnutelné - představení Snipese = Arnold z dvojky, Ford tu nemá absolutně co hrát (až na výbornou hlášku ohledně Willise), Banderas tu je až příliš krátce, Jet Li na konci wtf? Starý tým kolem Stathama a Lundgrena absolutně nevyužitý. Budiž k dobru, že alespoň charismatický Gibson dostal prostor, a není to jen pouhé maso a kosti jako ve dvojce JCVD, který měl dohromady tak 4 scény. Arnold se zde také jen mihne, akce je fajn, ale ne tak zábavná a fanouškovsky opojná jako ve dvojce (Chuck, letiště). Hlášek je pomálu a celé je to nepříjemně dlouhé. Tahle série už svého vrcholu dosáhla, teď už se jen bude bazírovat na značce a pokud se bude vydělávat, bude létat munice a camea po desítkách. BTW: nejsem žádný sadista, ale PG-13 tomu hrozně ublížilo.

Ideální příklad neomezených možností produkce a distribuce kinematografického materiálu v moderní době. Tento ultimátní talent se zdravým sebevědomím by totiž před pár dekádami neměl šanci dát o sobě vědět...chápete, o co bychom přišli?

Tvrdý a nelítostný pragmatismus. A nemluvím pouze o hlavní postavě, ale i o celém konceptu vybledlého obrazu politických machinací a manipulativních rozhodnutí. Fincher svůj minimalistický styl, který je nejvíce vidět v Social Network, dovedl do krajností a ovlivnil tím celý seriál. Pokud se vám nelíbí znělka a ty neustálé politické kecy, vězte, že po řadě událostí přijde zasloužená odměna. A když ne, postačí Spaceyho promluva s divákem. Odosobněné, cynické a nádherně sarkastické. 1. série = 90% | 2. série = 100% | 3. série = 70% | 4. série = 90%

Ten pocit, když 71letý Scorsese natočí nejdravější, nejhravější, nejenergtičtější a nejdiváčtější film roku, který trvá tři hodiny...je k nezaplacení. [Přesná stopáž: 180 min]

Všechno špatně, totální průser, hodinu a půl trvající zabíjení ikonické akční postavy. John McClane na dovolené. Doslova.

Solidní nálož. Potěší spousta starých pecek (škoda, že chybí Amadeus) a i ty z období Petra Koláře. Ten si koncert vyloženě užíval a spolu s Lucinou byli výborným oživením. Toužimák si to dal grandiózně, Strážci času hrozná mrda :)

Jamáci, damáci, famáci, poláci...všechno to jsou čuráci! Ironie, nadsázka, humor, mystifikace, sebereflexe...pořádně hutný koktejl nápadů v jednom experimentu s hereckým ansámblem Komediografu. O kterém českém filmu lze říct, že má v sobě tvůrčí a stylistické postupy Charlieho Kaufmana, Petra Zelenky a Davida Lynche? Od Karamazových nejinteligetnější domácí počin. [Přesná stopáž: 109 min]