ratpile

Vizuálně naprosto úžasná věc, o tom žádná. Co do nějakého fyzického prožitku z přírody a přímo bolestivého souznění s utrpením hlavních hrdinů - rozhodně působivý film. Dlouho jsem se v kině necítil takto vtažen do děje prostředím a kamerou. DiCaprio je skvělý a byť většinu času především skučí, chrčí a plive krev, jeho Glass je uvěřitelný a na zkrvavenou zombie, vcelku sympatický hrdina. Hardy je snad ještě lepší a líbilo se mi, že jeho postava není žádný prvoplánový démon, spíš jen životem utrápený, těžko odhadnutelný, těžce pragmatický chlap. Akce, byť ji v tom skutečně dobrodružném slova smyslu není mnoho, je taky zmáknutá bravurně a fyzičtější scény bych po paměti lovil obtížně. Tempo je sice místy rozvláčné, ale to už je tak nějak údělem snímků, které se takto opájí jedním opulentním záběrem za druhým.

Náročnější, ale o to více rezonující potěšení. Django byl diváčtější, epičtější, plný zábavného obsahu. Hateful Eight je komornější, táhne se v pomalejším tempu, působí ale sevřeněji a o to víc se zaryje pod nehty. Úvodních 45 minut by se snad dalo klidně vystřihnout, snímek by ale ztratil na atmosféře a závěrečná katarze by nebyla natolik kontrastní. Co se odehrávalo v "chatě" bylo esencí tvorby QT. Skvělé dialogy, černý humor, absurdní tlachání, menší či větší napětí v každé druhé scéně, eRková brutalita. A Tarantinova herecká banda "starých známých" k tomu. Všichni byli úžasní, Samuel L. Jackson ale vypustil své herecké monstrum. Role psaná na tělo mu strašlivě sedla, v jedné z pasáží jsem měl až dojem, jako bych se snad díval na nějakého bizarního zplozence pekla. Nezapomenutelná role a další skvělý plod vzájemné spolupráce. Hateful Eight je nekompromisní, autorský, nekorektní, zábavnými či jinak zajímavými detaily přeplněný filmový úkaz. Sněhová vánice, za okny jen mihotající se světlo krbu a magický Ennio Morricone.

Čekal jsem nějakou klišoidní love story a maximálně příjemný oddych. Chef má ale, v rámci možností, překvapivě svěží scénář, který sice v základních bodech originalitou neohromí, ale kráčí po nich naprosto vědomě tak, aby ta nejpalčivější místa obešel a tradiční příběh podal snesitelně, divácky atraktivně a zábavně. Nabízí navíc vyjma té kulinářské, řemeslně perfektní lahody, zajímavé vnitrní drama hlavní postavy, spoustu motivačních podnětů a působí jako takový rodinnější Whiplash. A ani ten závěr není vůbec pitomý a velmi střídmě drží na uzdě přehnané emoce. Chef rozhodně patříme k tomu lepšímu, na co se dá v podobně laděné tvorbě narazit. If it's not perfect, you throw it away...

Kde se proboha vzalo tolik čtyřhvězdičkových hodnoceni. Celou druhou polovinu stopáže jsem kroutil hlavou nad tím, kam se to Shyamalan zahrabal. Jako kdyby Spielberg točil Ghoula na Samsung Galaxy. Uznávám, první polovina je slušná, má atmosféru, a scéna s hraním na schovku byla děsivá. Vše v polovině druhé je ale strašně natahované, nudné, pitomé a nedotažené. Opěvované finále pro mě bylo jedním dlouhým WTF. Originální nápad, unikátní atmosféra, jalové provedení.

Čekal jsem všechno, ale Sicario mi naprosto vyrazilo dech. Villeneuve, Sheridan, Deakins a Johannsson povýšili military drama na absolutní kino pro oči, uši a zamáčkli mě bez dechu do sedačky, tak jako dlouho nic. Emily Blunt zbožňuji, a stojím si za tím, že vyprávění z jejího pohledu prostě smysl mělo. Možná narušilo čistokrevnost onoho military, její postava pro mě ale byla mnohem osobnější vstupenkou do nepochopitelně brutálního světa drogové mafie/CIA , nežli kamera na přilbě nějakého vousatého Delta Force. Svěží nápad. Dalším vrcholem mé adorace, budiž castingově naprosto dokonalé duo - Brolin/Del Toro. Oba mají charisma na rozdávání a s přehledem se přetahují o nejhustší filmovou postavu roku. A klidně bych jim vrazil Plešouna. Villineuve se stává režijním bohem a Deakins na sebe strhává pozornost každým druhým záběrem. Do toho duní a už tak hustou atmosféru hrotí perfektní soundtrack. Sicario je adeptem na film roku. Syrový, vlezlý jak štěrk za nehtem, napínavý, skvěle napsaný i zahraný. Nothing will make sense to your American ears, and you will doubt everything that we do, but in the end you will understand.

A člověk by zase nejradši skočil do teplákovky a běžel HIITovat do omdlení někam za barák.. Rockyho postava znovu funguje. Motivuje, mudruje, je autentický, lidský, životem ošlehaný. Prostě šampión. Zbytek za ním bohoužel trochu vlaje. Mladý Creed je sice sympaťák a není to žádná vyloženě blbá postava. Jeho příběh je ale tou nejklasičtější boxeřinou, jakou si lze pod klišé mezi provazy představit. Mám pocit, že se za přítomnosti stále ještě funkčního Slye, dalo na papír přeci jen hodit něco originálnějšího. Rozloučení (?) to nicméně bylo příjemné, byť rozhodně ne nezapomenutelné.

Co víc od romantické, absolutně mainstreamové komedie chtít. Mel Gibson je naprosto skvělý alfa-sukničkář, Helen Hunt i Marisa Tomei baví stejně tak, a celé je to navíc v krasně nablýskaném, tak akorát odlehčeném, netřeskutě vtipném, uhlazeném balení. Pokud bych si chtěl pustit jednou za čas film podobného typu, nic lepšího mě nenapadá. Škoda jen slabší druhé poloviny, která je až příliš vztahová. Romanťárna s charismatickým Gibsonem je o tolik sympatičtější, nežli současné komedii plné mladých, krasných, ale nehereckých prken..

Administrativně-upírský sitcom-film s vizuálem Komisaře Rexe. Laciná, tempem nevyvážená podivnost, která ale baví flegmatickým osazenstvem kanceláře a celým tím neotesaným naroubováním upírů místo Rickyho Gervaise. Vydržet celovečerák chtělo ale místy přeci jen dost sebezapření.

Výborný mainstreamový blockbuster. Řemeslně naprosto brilantní, barevný, hravý, vtipný, přehledný, nostalgický, v rámci takto drahé produkce - špičkový film, lepši než většina přímé konkurence za posledních několik let. Vzhledem k očekávání a volbě režiséra, přeci jen mírné, mírňounké rozčarování. Od Abramse bych po Star Treku čekal o něco větší důraz na logiku a více citu při gradaci a návaznosti jednotlivých scén. Ve Force Awaknes se toho totiž spousta děje zkratkovitě, příliš chtěně, jakoby na některé opěrné body budoucí série nezbyl čas, přesto ale bylo nutné je zakomponovat. Nemůžu si pomoct, ale Abrams měl dostat alespoň o 20 minut stopáže navíc a s větší pečlivostí vybudovat podhoubí pro zásadní zvraty ve vyprávění. Vadila mi také další variace na Hvězdu smrti - její zničení působilo až příliš jednoduše, neoriginálně a neuctivě, vzhledem k děsivosti její předlohy. Jeden ze záporáků se vyloženě nepovedl, netradičně zvoleného Adama Drivera ale zatím hodnotit nehodlám. Mám takový dojem, že jeho postava bude zajímavější, než se může po první epizodě zdát. Což nakonec platí pro celý snímek. Abrams universum znovu nastartoval, a povedlo se mu to na jedničku, byť ne s hvězdičkou. Připravil si půdu pro novou sérii, úžasně nastavil atmosféru a oživil zábavné, v rámci Star Wars poměrně originální postavičky. Je živější, akčnější, dojemnější, osobnější a neutápí se v krajinkách. Force Awakens je epší než I-III epizoda, pocitově mnohem blíž těm kouzelným, papundeklovým. Nezbývá než doufat, že si dá Abrams více záležet na vyprávění samotném, protože jsem se znovu cítil jako dítě v hračkárně. A to už sakra dlouho ne.. Síla se opravdu probouzí!

Po delší době skvělý Ridley Scott. Tentokrát se neukájí vizuálem, nebuduje 40 minut atmosféru a dokonce se ani nesnaží nutně podat nějaké všeobjímající poselství. Jednoduše vypráví příběh jednoho ztraceného, za to ale stále pozitivně naladěného, sarkastického, vesmírného McGivera. Damon si tu navíc díky svému civilnímu projevu ala "ten pohodář od vedle", střihl jednu z nejsympatičtějších rolí kariéry. Nepřehrává, nepitvoří se, přesto film v pohodě táhne. Jo a soundtrack byl boží, byť to platí pouze pro neoriginální, vypůjčené songy. I will survive od Glorye Gaynor se přesně trefil do atmosféry.