ratpile

Zajímavé, zamyslet se nad tím, zda tvůrci/producenti vůbec chápou z jakého důvodu byly předobrazy jejích aktuálních děl úspěšné. Den nezávislosti nemá snad vůbec nic, co zdobilo kultovní snímek z devadesátých let. Od počátku není zdaleka tak zábavně vystaven, návrat mimozemšťanů působí jako hodně slaboučký odvar jedničky, atmosféra "budoucnosti" působí videoherně a celý střet lidstva s hrozivým nepřítelem náhle nepůsobí ani za mák mrazivým dojmem. Spousta sekvencí působí jako cut scéna z nového Call of Duty, což snímek pocitově posouvá do jiného žánru a boj o přežití je najednou (sic epileptická) zívačka. Postavy jsou navíc o level nudnější, dialogy strašlivým způsobem chtěné a Hemsworth prostě není Will Smith, který prozřetelně restart své role odmítl. Závěrečný boj tomu nasadil ve své CGI bezmyšlenkovité stupiditě pomyslnou korunu za zdvižené obočí pořadové číslo padesát. A ani soundtrack se na Arnolduv Darkest Day nechytá.

Dokud se nezjeví první příšera, jedná se o funkční, napínavý a atmosféricky horor těžící z klaustrofobie, tmy a úzkosti (doslovné). Jakmile ale ke skupince jeskyňaček přibude skupinka světloplachých "zombie", nepřehledná kamera a střih, podivný zvrat směrem k necivilnějšímu pojetí v úvodu uvěřitelných postav, natolik pečlivě budovaný základ pro dobrý horor najednou vyústí spíše ve zklamání. Za opravdu tísnivou atmosféru jeskynního systému ale pořád hodnotím kladně. Na dobrých 20 minut jsem zapomněl dýchat.

Civil War má štěstí, že znovu zafungoval onen seriálový faktor "návrat starých známých" a člověk se tak vlastně baví už tak nějak automaticky, aniž by měl po předchozích zkušenostech příliš divoká očekávání. Nejnovější přírůstek do filmového universa je pak na grafu sólovka vs týmovka někde uprostřed, přičemž se křivka přiklání spíše směrem k nejnovějším Avangers. A v tomto střetu dvou světů vzniká menší rozkol v pojetí dvou propletených sérií. Avangers jsou prostě mnohem více čirou hláškovací destrukcí a Kapitán se nad ní snaží trochu moralizovat a celou tu bandu ničitelů mrakodrapů trochu polidštit. Činí tak naštěstí poměrně šetrně a povaha obou sérii je diváckému osazenstvu dobře známa. Pocitu, že to vážně se tvářící drama stojí na základech z cukrové vaty, se mi vyhnout bohužel nepodařilo. První polovina mi navíc nepřišla, co se tempa a atmosféry týče, nikterak strhující. Druhá polovina ale dojem napravila. Týmová akce na letišti byla překvapivě nápaditá, Evans se jako Kapitán musel narodit, Starkova linka mě bavila a nový Spiderman je velký sympaťák, který by mi vůbec nevadil samostatně. Marvel týmovky si tu kvalitu pořád drží, byť mě koncept obřího lunaparku, u kterého je vám v důsledku vlastně skoro všechno šumák, nenaplňuje zdaleka tolik, jako takový první Spiderman, Thor či trojka Iron Mana. Civil War, zdá se, ale přeci jen posouvá Avangers do zajímavější polohy.

Ten film je v ledasčem strašně sympatický - vykresluje majestátní svět s patřičným rozmachem, svým způsobem je nedivácky nekompromisní (v nepodlézavém slova smyslu) a podobných velkých fantasy je zkrátka jako šafránu. Akceptuji také složitost adaptace tak rozvětvené a filmařsky poměrně nevděčné předlohy, která je prostě výsostným high fantasy - s velkou spoustou jmen, zkratkovitým vyobrazením události zásadního významu a jedním koncem světa za druhým. A přesto všechno nemůžu hodnotit pozitivně. Ať už je předloha jakákoliv, Warcraft svým zběsilým hopsáním z jedné události do druhé a opravdu videoherní (ne)plasticitou postav, svým vyprávěním zkrátka nedokáže zaujmout. Je to prostě strašně krásné a i přes brutální CGI okouzlující fantasy, kterému prostě nezbyl čas na nějaké pečlivé budování příběhu a motivací. A bez velkých příběhů, velká slova vadnou. Pokud vám nezáleží na tom, co to ty osudově se tvářící panáčci pronášejí za repliky, pak to žádná burácející hudba ani CGI slzy nenapraví.

Velká spousta vtipných, efektních, mrazicích a já nevím jakých momentů, bohužel utopených v roztahaném a omšelém vyprávění. Jako kdyby se Singer vyžíval v tom, kterak podat co nejefektnější souboje a epické scény, přičemž postavám ponechal jen ten nejnutnější rozměr nutný k vyprávění příběhu o obří apokalypse. Naprosto jiný Singer než v prvních dílech. Komiksák je to ale jinak z ranku těch lepších, byť už těžce pozbyl na svébytné atmosféře počátků série.

Jestli může mít film nízké IQ, pak Proyas zfilmoval dementa. Tohle už není vědomá guilty pleasure, ale prostě tupá, absolutně neatmosferická, sterilní CGI pitomost. I záměrně přepálená taškařice se dá podat s nadhledem a inteligentně. Trailer na Gladiátora pobaví víc a stihne odvyprávět víc příběhu. Jen ten ženský casting vykazoval známky zábavy. A sem tam i Butler, Waldau a Rush. To by stačilo na povedenou reklamu od Heinekenu, na 127 minut dlouhý videoklip opravdu ani náhodou.

Zbytečná umělotina. Neumětelsky odvyprávěná, směšně zahraná (Hemsworth ve vestičce působí jak z reklamy na Old Spice) CGI podivnost. Naprostá absence vkusu a kouzla dobrého fantasy. 3 minuty Pána prstenů toho nabízí po všech stránkách víc. Škoda jen tak lahůdkového ženského obsazení.

Kniha Džunglí není dokonalá. Nemá takovou osobnost, aby stála po boku klasiky. Favreau není takovým dramatikem jako Branagh, ani barvitým vypravěčem jako Spielberg. Jeho variace klasického příběhu je přesto jedním z nejlepších kino zážitku pro celou rodinu za poslední dobu. Zatímco se většina stejně drahých souputníků utápí v laciných atrakcích, Kniha džunglí vypráví příběh. Normálně odvyprávěný, ne přehnaně rozmáchlý, na své hrdiny orientovaný příběh. Legenda se nerodí, na to je tahle filmařina až příliš opatrná a místy lehce sterilní. Do kina bych se na ní rozhodně nebál nahnat téměř kohokoliv. Velké plátno a velká dobrodružství, to spolu totiž vždycky šlo dohromady. Ať už byla použitá technika jakákoliv.

Už je zase tady není špatnou satirou, která ale stojí na vachrlatých nožkách. Výmluvnou je například závěrečná Hitlerova projížďka Berlínem. Vůdce se triumfálně usmívá, gestikuluje mávajícímu lidu - scéna sama o sobě podmanivá. O čem ale obrázek vlastně vypovídá? Kdo z vás by měl odpor k selfie s dvojníkem Hitlera? Považoval by to snad někdo za projev neonacismu? Nebylo by setkání spíše úsměvné? Znáte muzea voskových figurín? V přeneseném významu (dosaďte si na místo nějakého moderního ultra pravicového politika) se ale dá celá myšlenka akceptovat lépe. Symbol Adolf Hitler má přeci mnohem blíž k nějaké popkulturní postavičce ve stylu Jokera, nežli skutečnému zlu. Mám ale takový dojem, že tady se žádné skryté nebezpečí neskrývá. Každá, takto historicky významná postava, se zkrátka vždycky odtrhne od svého (jakkoliv zrůdného) předobrazu z masa a kostí. Římští masoví vrazi jsou dnes často vyobrazování jako hrdinové své doby. Bylo by s podivem, kdyby tomu u Hitlera bylo jinak. Průměrná adaptace, slušná legrace, ucházející satira. Nic zásadního od našich sousedů.

Zasloužím si artové zbičování alternativním větvičkou z bio kapradí. Na to se prostě nedalo dívat. Ať už byl záměr jakkoliv v pricipu funkční, po celou dobu jsem si myslel že mi z kamery praskne hlava nebo se brzy pozvracím. Celovečerní film snímaný po celou stopáž patnáct centimetrů od hlavy hlavního hrdiny je na můj optický aparát asi příliš. Takhle nějak by vypadal Schindlerův seznam, kdyby Kaminski umístil iPhone na selfie stick.