macekjoe

Jako když Indiana Jones potká mimino z Eraserhead a Vetřelce. Moc nezávidím tomu týpkovi (kaskadérovi), na kterého vyšel "oblek" Vetřelce. Sranda i napětí byly, ale chtělo to více Chow Yun-fata. No, tak příště.

Dvoumilionová pokuta za tento pořad se České televizi z mého pohledu vyplatila. Protože Fantastické obrazy mě pozitivně poznamenaly v tom smyslu, že jsem se ve dvanácti letech setkala se Slavojem Žižkem, Nickem Cavem a spoustou klipů, o jejichž existenci jsem neměla ani potuchy, nebo které jsem znala, ale jen povrchně bez pozastavení nebo zamyšlení se nad významem. Ps: Nejvíce se mi zaryl do paměti svým způsobem přitažlivý a zároveň odporný Aphex Twin a jeho klipy Windowlicker a Come To Daddy.

První sezóna je jedno velkolepé seznámení s prostředím a hlavními postavami, nasazuje laťku hodně vysoko, co se týče zpracování seriálů obecně a explicitního zobrazení sexuálních scén a násilných scén. Dalšími klady je dynamický děj, větší obsažnost jednotlivých epizod (v porovnání s pozdějšími díly) a větší typologická nejednoznačnost postav (neexistuje kladná či záporná postava, jen sympatičtí a méně sympatičtí jedinci). Druhá sezóna sekunduje první v zobrazeném násilí, objevuje se zde větší množství postav a rozsáhlejší rozvětvení dějových linek, dynamika tím klesá, očekává se větší soustředění od diváka. Od třetí řady se dále děj rozvětvuje, přidávají se další postavy na jednu či dvě epizody, je to čím dál více rozvláčné, větší časový rozestup mezi sezónami nutí diváka si předchozí řady pustit znovu (nebo alespoň tu předcházející). Čtvrtá a ty další řady – zatím jsem si nenechala ujít ani jediný díl, ale můj vztah k seriálu je bohužel úplně jiný než na začátku. První řadou jsem byla okouzlena, že je možné dělat seriál „tak filmově“, postavy tak realisticky středověké a prostředí tak různorodá (mrazivá i písečná), druhá řada mě v podstatě navnadila na třetí řadu, která ale byla lehkým zklamáním. A od čtvrté řady mám problém si vybavit děj nějaké epizody, natož pak nějakou postavu, která tu nefigurovala od začátku. Vlastně jediný důvod, proč se na to ještě koukám, je ten, abych byla „v obraze“, ale nic víc už od tohoto seriálu nečekám.

Kniha i film mají co říct. Kniha má jisté výhody, hodně autenticity, osobních postřehů a pocitů Christiane v době dospívání. Na počátku se zdá, že se tématu drog vyhýbá, v zápětí jde vše rychle jako na horské dráze. Dle mého názoru velmi rychlé a sžíravé čtení, při kterém jsem chtěla hlavní hrdinku zachránit, ale zároveň Christiane považovat za jejího osobního kata, který si už svůj osud zpečetil. Film je ale také velmi zdařilý, skvěle zachytil atmosféru dobového klubu pro mládež, špinavé prostředí stanice metra, bezútěšnost bydlení panelákového typu a samozřejmě drogovou scénu (kde a jak drogy sehnat, jak si na ně vydělat atd.). Ocitáme se s Christiane cyklicky mezi odvykáním a užíváním omamných látek, mezi slibováním a abstinenčními příznaky. Kniha vyzní na konci mnohem pozitivnějším tónem než film, na jehož konci Christianino narkomanové peklo pokračuje.

V temném lese dle mého názoru vůbec nedává smysl. Tak například jak to, že Gary si renovoval starou stáj na dům ve španělském zapadákově, ale neznal se s místními? Proč s tou holčičkou nešli rovnou všichni do té vedlejší vesnice hledat pomoc? A proč ten inteligent Gary šel s těmi místními křupany? Takže zase další film, kde jsou scény jen proto, aby byly, a né proto, že dávají smysl. Pro mě ztráta času.

Zde vyvstávají základní otázky typu Odkud jsem? Kam směřuji? Jaký je smysl mého života? Pro někoho to znamená strávit zbytek svého života vytvářením jeho věrné kopie, jež se točí kolem svého tvůrce. Ale skutečný život se neodehrává na jevišti (popř. v obřím hangáru), nejde jej ovládat nebo linkovat, lze jej pouze žít. To, že všichni umřeme, je fakt, užírat se tím celý život je ale pouhé přežívání. Myšlenku snímku (a možná i pocity hlavního hrdiny) nejlépe vystihl kněz na hraném pohřbu. „…Pravda je, že je mi kurevsky smutno…. Jděte všichni do prdele! Amen.“

Tak kde začít? Zpočátku velká nuda na poště, potom přijde zbabělý kamarád-jakuzák se zatoulaným malíčkem, následuje porušení listovního tajemství a čtení depresivního psaní od krásné nemocné, setkání s také nemocným nájemným zabijákem, a nakonec nesmí chybět banda přiblblých policajtů. Tento film je vhodný pro a) pošťáky, b) cyklisty, c) jakuzáky, d) zabijáky nebo e) policajty. I když policajti z toho vyjdou nejhůře (asi jako kombinace Clouseaua a inspektora Lestradea).

Agenti z podsvětí se jako pilot k seriálu dali vydržet. Bohužel hudba mi připomínala čaču, rumbu a tango dohromady, k úvodní scéně z taneční soutěže se hodila, ale akční sekvence totálně zabila. Jako zpestření považuji vykulené a psychopatické oči Michaela Wonga.

Ano, opravdu šílený dabing, obraz VHS kvality, ale i tak je film koukatelný. Přesto jsem měla pocit, že tu něco chybí – asi Chiba. Sonny je zkrátka Mr. Cool Guy, ze kterého charisma přímo ukapává a je škoda, že ho zde nebylo využito více. Protože i jako břichomluvec si scénu ukradnul jenom pro sebe.

Smích Veroniky Lake mi bude znít hodně dlouho v hlavě. Řadím ho mezi smíchem agenta Smitha a zlé čarodějnice ze země Oz. Heil Lake! https://www.youtube.com/watch?v=RpFzPMJuqJ8