Anworon

Prázdný film. Já vím, že je jen pro zábavu, ale i tak mi to vadilo. Na tak velkou propagaci té zábavy moc nebylo. Ale podržte se: výborný konec._____(Koukám, že to, co recenzenti píšou o druhém dílu, podle mě pasuje už na jedničku.)

Vynikající, provokativní, originální, částečně experimentální, smutný, dojemný film, který dokáže potěšit i nenapravitelné skeptiky svým vyzněním, že jsou důležitější věci než chytrost nebo náboženství a že láska dokáže zázraky (nestačila-li zeslábnout). Schematický konec trochu kazí dojem, jinak je ale film dost uvěřitelný. V tom je jeho síla: člověk film nemůže soudit, když mu ten stírá hranice mezi racionálnem a iracionálnem. Lars von Trier sází na pseudodokumentární formu (záběry jsou úmyslně neklidně snímané ruční kamerou). Když jsem slyšel, o čem film je, automaticky jsem ho považoval za scénáristický blábol, ale stačilo ho jednou zhlédnout a hned jsem změnil názor. Tento opus je nenahraditelný a na rozdíl od mnohých populárních nezávazných filmů je o něčem.

Stačí si představit Amélii bez krásného vzhledu a rázem sledujeme potrhlou holku, jež vidí svět poněkud černobíle a které už tolik nefandíme. Film je vyumělkovaný, kýčovitý, trochu studentsky násilně obzvláštňovaný, nepříliš hluboký a přeceňovaný. Ale i osobitý a nonkonformní. Jean-Pierre Jeunet má podobný problém jako Jiří Suchý. Jeho filmy mají nápady, poetiku, kouzlo, ale vyznění celku je slabší.

Je s podivem, že producenti svěřili čtvrtý díl režisérovi, který se prvnímu dílu veřejně vysmíval. Výsledek tomu odpovídá. Zajímavé scény, stylizace, ale jako celek neuspokojivé. Při scéně, v níž android komunikuje s lidským klonem v křesťanské kapli vesmírné lodi, jsem si říkal, že o moc dál scénáristé už zajít nemohli.

Napoprvé jsem byl dost zklamán. Oproti prvnímu dílu tetralogie Vetřelec nepůsobil dost děsivě, při srovnání s druhým dílem jsem postrádal akci. Ale bylo to mým špatným přístupem. Tvůrci zkrátka netočili jen trojku, ale nový, originální opus. Ten nabízí po psychologické stránce víc než předchozí díly a má dokonalý existenciální rozměr s dusivou, depresivní atmosférou. Postavy už neřeší jen otázku přežití, ale i pomíjivosti, smyslu, víry a moci. Vědí, že i když Vetřelce zničí, stejně na tom budou mizerně, v tom je zásadní rozdíl mezi trojkou a předchozími díly. Ripleyová tentokrát prokazuje úctyhodnou vnitřní sílu. Ví, že sama nemůže přežít, nebojuje za sebe ani za nikoho blízkého, ale za lidi obecně, přestože ji tolik zklamali. Velké téma. Sigourney Weaverová, byť ostříhaná dohola, byla na vrcholu půvabu. Toto už není jen film o Vetřelci (-ích), je vícevrstvý. Přesvědčuje, že peklo si lidé ze života dělají sami a že mít k pudům i rozum není dar, ale prokletí._____Rozšířená verze dost často nestojí za zhlédnutí. U Vetřelce 3 ji ale doporučuji. Film tedy nijak nevylepšuje, spíš naopak, ale pro alienfily rozhodně zajímavá je. Mimo jiné i proto, že děj nejen prodlužuje, ale i mění. Verze nemůže být označována jako "director's cut", protože se od ní David Fincher distancoval.

Tento díl je z celé vetřelčí tetralogie nejoblíbenější. Je sice nejzábavnější, ale de facto ze všech čtyř dílů nejvíc profanuje status Vetřelce daný prvním dílem. V něm bylo pro celou posádku vesmírné lodi Nostromo nemožné vetřelce zničit, přestože měli speciální výzbroj. A zde se vetřelci rasí hlava nehlava pouhými ručními zbraněmi. Navíc se tvůrci rozhodli, že si z vetřelce a akce, na níž je film postaven, na konci udělají legraci. Bylo to úplně zbytečné a dost to kazí dojem.

Jeden z nejlepších filmů s J.-P. Belmondem. Má štěstí, že je díky sezónnímu zaměření často reprízován. Kromě komiky situační si můžeme vychutnat i konverzační, suchou, absurdní a groteskní. Belmondo coby Stephane Margelle hraje před svou manželkou kvůli nevěře okatou, průhlednou, nepřesvědčivou hru, ona to ví, ale nedává to najevo, a skvěle se tím baví. A já také._____"Drahá, uvědom si, že jestli mi nepřiklepnou tenhleten kšeft, budeme o dvě miliardy chudší!"_____"Má žena!! To je výtah mé ženy....totiž způsob, jakým moje žena zavírá výtah. Zapněte si blůzu až ke krku!" -- "Ale to se nezapíná." -- "Na to kašlu, dejte si tam špendlík."_____"Jak jsou tři dny volna, každej chce rodit."_____A spousta dalších dialogů, výroků a gagů, které jsou v kontextu vynikající.

Opravdu směšný a nudný efektní nesmysl (s atmosférou, které se některý divák nemůže nabažit), který má být o něčem víc než jen o soubojích, ale nenaplňuje nic. Jsou wuxiáci vůbec lidé? Jsou odtažití. Zřejmě jim ušlo, že vůlí se fyzikální zákony změnit nedají. Souhlasím s tím, co poznamenal Quentin Tarantino: "Tygr a drak se líbí lidem, kteří vlastně nemají rádi filmy s bojovým uměním." Nejlepší choreografii vůbec nemá tento film ani náhodou. Wire-fu je úpadek a pseudofilozofie spoléhající na neznalost západního diváka to nezachrání. Zajímalo by mě, jak by tvůrci zpracovali, jak Yu Shu Lien letí z práce. Zlatý neáčkový 3 Evil Masters (znj. Gigant Shaolinu)! Teď přiletí facka.

Spíš než zázraky, křehká vánoční atmosféra a nostalgie je nám ve vrcholící pasáži předkládána industrializace, pompéznost, moralita, kýč a davová psychóza. První část (jízda na Severní pól) je rozhodně lepší než druhá. Věřím, že kdyby se tématu chopili Češi, dopadlo by to lépe - méně dokonalých efektů, více duše.

Interesantní rocková opera, ale kdo zrovna nemiluje hudbu skupiny Who, nebude ní unešen.