Anworon

Steven Spielberg nám opět předvedl, jak dobře natočit špatný scénář.

Strhující, sugestivní, vynikající film. Snad jen Jiří Dvořák měl být charizmatičtější. Nejvíc bych podtrhl kontrast prvního a druhého dílu.

Očekávat od tohoto filmu plnokrevné pokračování filmu Jak dostat tatínka do polepšovny je chyba. Film vůbec pokračováním nemusí být. Já osobně jsem byl rád, že v něm nemůže hrát Tomáš Holý. Nejmileji mě překvapila Ingrid Timková (v rámci scénáristického prostoru). Miroslav Etzler rozhodně nebyl výrazně horší než František Němec. Jde o komedii a ne každá komedie musí být hlubokomyslná hořká komedie, jak jsme si z poslední doby zvykli (takže lehký žánr, ne Großkunst, jak snad někdo očekával). A tato je v porovnání s předchozími ještě víc odlehčená. Pobaví, rozesměje, neurazí. Jen mě zarazilo, že mistryně režie dětí Marie Poledňáková tentokrát neohlídala dětské výkony. Zvláštní je, jak dynamický film natočila režisérka - důchodkyně. To mě překvapilo nejvíc. Že by tlak producentů? Nebo obava režisérky, jestli je ještě schopná zaujmout? Nedá se ale říct, že by to bylo na škodu.

Film úspěšně osciluje mezi erotickým filmem, komedií, travestií, groteskou, dramatem a satirou. Už tím je zajímavý. Na rozdíl od většiny erotických filmů je děj skutečně děj. Film je důkazem toho, že méně je někdy více. Na jednu stranu obsahuje záběry, které např. v produkci současných pseudopuritánských USA nemají místo, na druhou stranu odhaluje co nejméně a nechává prostor divákově fantazii, díky čemuž působí nesmírně afrodiziakálně. Významně k tomu přispívá motiv zakázaného koitu (novomanželé zjistí o svatební noci, že jsou nevlastní sourozenci) a chování nezkušené ženy, která vyrostla v klášteře. Opomenout nesmíme satiru falešné morálky vyšších kruhů na Sicílii na začátku 20. století a konfrontaci duchovna a fyzična.

Kdo chce hledat nedostatky, pár drobností najde. Ale opravdu jen drobnosti, např. ten na ČSFD mnohokrát zmiňovaný záběr pádu z bicyklu, fakt, že pošťačka nechává poštu u okénka, kam se vrací lahve, další, že dcera nechce pokazit radost otci právě ve chvíli, kdy je na něj nejvíc naštvaná... Zdeněk Svěrák nesleze z plátna, jako herec tradičně není dokonalý (v jiných rolích v divadle přehrává, ve filmech nedotahuje), ale coby scénárista - chronický optimista a patriot - nezklamal. Potvrdil pozici takového učitele národa. Troufl bych si tvrdit, že podíl Zdeňka Svěráka na tomto filmu je důležitější než Jana Svěráka, nebýt toho, že Jan Svěrák otce přesvědčil, aby scénář přepsal do finální podoby. Ještě jsem ale nenapsal, že jde o výborný, lidský film.

Konečně zase jednou animovaný film s originálním přístupem k tématu! Hodně příjemné překvapení. Někdo dokonce chválí animaci (zřejmě je tak zvyklý na lepší, že se mu horší animace a jednoduché výtvarné zpracování zdá neotřelé).

Oceňuji režisérovo atypické zpracování pohádkové předlohy, ale výsledek je mdlý, byť syrový. Zajímavost: Víta Olmera namluvil Jan Tříska.

Spíš než o kriminální nebo psychologický film jde o nápaditou hříčku.

Nebýt francouzské koprodukce a Roberta Hosseina, nebyl by film celkem ničím zajímavý. Ani tak ale není přesvědčivý.

Fotbal a ženy. To, co je tak důležité pro chlapy, je důležité i pro chlapce. Jen zkušenosti a úvahy jsou jiné...