Wallas

Vynikající pokračování legendy, které mě velice překvapilo. Nečekaně dobrý Al Pacino jen utvrzuje hustou atmosféru a ani po třech hodinách jsem neměl chuť podívat se na hodinky a odhadnout zbylý čas. Jediná má výtka směřuje k jisté demýtizaci legendy, protože narozdíl od prvního dílu, kdy byla rodina svět sám pro sebe, musí ve druhém dílu čelit podstatným vnějším událostem a tak kubánská část a soudní přelíčení až nepříjemně vrací do reality.

Dialogy, jaké jsou zde k slyšení, jsem pomalu rodzýchával ještě dlouho po filmu, kdy jsem nevěděl zda někoho vůbec můžu oslovit, aby to neznělo trapně. Něco takového se jen tak nevidí.

Ač používá podobné formální prvky, Babel je zcela jiný než jeho dva starší bratři. Předkládají se nám tu příběhy o porozumění, respektive neporozumění a vlastní důležitosti neviděné ostatními. Má svou hloubku a nesouhlasím s názory, že japonská větev tam nepatří - patří tam stejně moc jako ta mexická, pokud se berou zbylé dvě jako stěžejní pro příběh. Žádná linie příliš nenudí a přináší několik témat k zamyšlení.

Zcela originální způsob pohledu na klasiku, Stoppard brilantně manipuluje s herci a divák se tak ocitá téměř před záznamem inscenace, nicméně stále s filmovou řečí - to nejlepší z obou světů divadla a filmu a jako bonus, výborný Stoppardův text - téměř Shakespearovské dialogy obohacené o vlastní jiskru.

Pěkně pomalu vyprávěné, v náznacích i romantické, prostě radost pohledět.

Očekával jsem dva drsné americké Bondy, očekával jsem rychlá auta a pití koktejlů na plážích, očekával jsem hezké dívky v plavkách s kotkejly a rychlými auty. Asi jsem očekával hodně, protože tohle všechno bylo jen naznačeno a já se dočkal jenom normální kriminálky, jakou můžeme vidět třeba večer v televizi. A ještě jeden velký trn v patě - možná to mělo podtrhnout a připomenout seriál (ale nevím, neviděl jsem), nicméně použití kamery bylo až nechutné - stativ jim nic neříká a závěrečná přestřelka jako by po kamerové a zvukové stránce vypadla z televizní produkce ČT.

Výborná kamera, která jenom dokresluje stav hrdinovy mysli a stejně tak i hudba. Příběh samotný si však zaslouží víc než jedno shlédnutí. Tohle není film jen tak pro někoho.

Co s knihou, která nemá absolutně žádný děj, jen sofistikované odbočky vypravěče a několik posunů v místě a času na stránku? Moc jsem se těšil na filmové zpracování a první půlhodina bezezbytku naplnila má očekvávání. O ději se v žádném případě mluvit nedá, můžete mluvit jen o zábavě a atraktivitě zpracování, která začíná mírně slábnout, jak se stopáž dostává ke dvěma třetinám, nicméně někdy v tuto dobu jsem přistoupil na režisérovu hru a i zbytek filmu si parádně vychutnal. Black page included.

Hloubka tohoto filmu mě pravděpodobně minula a tak po svěžím začátku přichází ledová sprcha v podobě tří hodin sledování lidských příběhů, jež se možná někdy někde střetnou za podivných okolností, které se "Přece občas stávají". Některé nápady jsou ucházející, např. žáby, herecké výkony jsou nadprůměrné (až na poněkud zbytečnou hustotu slova FUCK, které mi výrazně kazilo požitek). Kdyby to nemělo tři hodiny, tak by to bylo ideální, pro takové to domácí sledování u televize.

Pět hvězdiček je na dokument možná trošku moc, ale tenhle si je zaslouží, už jen kvůli své vyčerpávající sondě do Kubrickova života, kde se zvídavý divák o svém oblíbeném režisérovi dozví takové množství informací, že nezůstane pouze u jednoho shlédnutí.