liquido26

D'Artagnan byla oblíbená nemuzikálová role Gene Kellyho.

Na nátlak církve studio MGM vymazalo z filmu téměř všechny stopy po tom, že by Richelieu byl kardinálem a představitelem církve a ve scénáři se o něm hovoří pouze jako o ministerském předsedovi. V ostatních filmových adaptacích tohoto příběhu - před tím ani potom - k takovéto změně již nikdy nedošlo.

Do role Athose byl původně obsazen Robert Taylor, Aramise si měl zahrát Ricardo Montalban a Richelieuho měl ztvárnit Sidney Greenstreet.

June Allyson uvedla, že se v dobových šatech necítila pohodlně a od svého závazku ve filmu se snažila odstoupit.

Ian Keith, který ztvárnil Rocheforta, si stejnou postavu zahrál již ve dřivější filmové verzi Tři Mušketýři (1935).

V Dumasově románu byla Constance manželkou D'Artagnanova domácího, nikoliv jeho kmotřenkou. V době natáčení snímku ale nebylo vhodné, aby se hrdina D'Artagnanova typu zapletl s vdanou ženou.

Angela Lansbury se cítila příliš mladá pro roli královny a přála ztvárnit postavu Milady de Winter.

Závěr, kdy Benito Juarez jde prosit mrtvého Maxmiliána do kostela, kde je vystavena jeho rakev, za odpuštění, se nezakládá na pravdě. Tento konec byl přidán po neúspěšném prvním promítání, aby byla Juarezova postava ukázána v lepším světle.

Líčení Paula Muniho, aby vypadal jako mexický prezident, zabralo 3 hodiny denně.

Paul Muni se kvůi své roli vypravil do Mexika, kde se setkal s 116 let starým mužem, který bojoval po boku Juareze a Diaze. Muni se od starce dozvěděl vše o Juarezově chování a způsobu řeči.

Bette Davis přijala roli Charlotty hlavně proto, že si chtěla zahrát historickou postavu. Ve stejném roce si ještě zahraje anglickou královnu Alžbětu I. ve filmu Soukromý život Alžběty a Essexe.

První volbou pro roli Juareze byl Luther Adler.

John Garfield byl do role Porfiria Diaze obsazen na žádnost Paula Muniho, který jej viděl hrát v divadle v New Yorku.

Film zobrazuje většinu Maxmiliánových generálů jako Mexičany. To bylo americkým publikem vnímáno jako hollywoodské zkreslování historických skutečností. Přesto se však jedná o skutečnost. Přestože byl Maxmilián sesazen, stálo na jeho straně více Mexičanů než na straně republikánů. Hlavní zásluhu na tom měla katolická církev, která podporovala francouzskou okupaci Mexika a vyzývala mexické katolíky, aby se přidali k boji po boku císaře Maxmiliána, neboť i on byl katolík.

Film je velice volnou adaptací divadelní hry Franze Werfela, jejíž anglická verze Juarez and Maxmilian se v roce 1926 dočkala na Broadwayi 48 repríz. Kromě toho je film rovněž inspirován románem Phantom Crown od Bertity Hardingové.

Na ranči Warner Bros. v San Fernando Valley byla postavena kompletní mexická vesnice, ve které probíhalo natáčení.

Film měl premiéru 24. dubna 1939.

Natáčení se údajně zúčastnilo 1186 komparzistů.

Reakce publika po prvním zkušebním promítání byla tak negativní, že byl snímek sestříhán a některé scény kompletně předělány.

Návrhář Orry-Kelly vytvořil pro Bette Davisovou sadu kostýmů, které s postupem filmu měnily své barvy - na začátku bílé, uprostřed šedé a na konci černé.