Tiiso

I love NYC, ryze komerční snímek, který by dosáhl met nejvyšších kdyby právě nesplňoval podmínky ryze komerční. A to za prvé: Jedná se sice o nesmírnou hloupost, ale nechápu, proč musí být za každou cenu aktéři namaskováni. Tedy špatně se vyjadřuji. Filmařský make-up dostatečně chápu. Ale v tomto případě představitelka Anny. Proč proboha musí mít vše ostatní na tváři? Včetně rtěnky. Pro koho se asi maluje, když je na světě sama? Nevím, pro někoho je to úplná blbost a já sám si také říkám kolikrát nech to plavat. Ale někdy to nejde, všimnu si toho a vadí mě to. Jednou se tvůrci snaží zachytit reálně nereálnou realitu, tak ať to dělají se vším všudy. No to jsem se teď nechal unést a vylil si zde zcela neobjektivně srdce. Za druhé: Světloplaši jsou opravdu dost naivní. Nebo lépe, amatérsky provedené. Je z nich na sto honů cítit, jak jsou vyrobené pro film a to celé snímku kazí výsledný rif. A to je škoda...jelikož peníze určitě byly a celkový dojem by hodně stoupnul. Protože vše ostatní, včetně samotného Smitha je více než jen pouze obyčejné.

Netradiční komorní drama v podání třech herců, a jednoho domečku na pobřeží mě opět utvrdil v nesporné kvality režiséra. Sto tři minuty uběhlo jak nic. Já za sebe čtyři hvězdičky a určitě film shlédnu opět v budoucnu znova. Atmosféra je hezky budována a vcelku v ní uvěříte.

Velmi dobře odvedená práce. I takto by se dál zhodnotit tento film. Příběh je natolik dobře vymyšlen a scénář obsahuje natolik dobré situace a dialogy, že casting musel vybrat takové herce aby se psaná forma práce nezničila špatným výběrem. To se jim povedlo jelikož De Niro a All Pacino hráli věru od srdce a myslím, že ve všech scénách kde jsou na plátně je ten cit cítit. Příběh z prostředí zlodějů a policistů, oplývá dramatičností, spádem, akcí a hlavně uvěřitelnou reálností. Režisér nás nikde neunavuje, hloupým vtipem, či béčkovou scénou a svou výbornou režijní rukou nás vede skvělým tempem příběhem až ke konci. Vše úhledně dohromady zapadá a vše dává dobrou logiku, přesně tak jak si většina z nás představuje, že při takové situaci, se bude v reálném prostředí dít. Tvůrci veškerou svou aktivitu nevěnovali pouze scénam a akcím, ale ponořili se i hlouběji do psychologie samotných protagonistů. Pomocí situací a různých rozhovorů nám dovolují více poznávat charaktery obou mužů, kteří sice stojí na jiné straně světa, ale oba dva mají velmi mnoho společného. Právě to vlastní zastírání pevných hranic dobra a zla, a vybarvení jinak černobílé linie dvou nepřátel, dělá z filmu přece jen něco více než pouhé kriminální drama. I díky tomu je stopáž úměrná a pokud divák jen pasivně nebude sledovat ubíhající obrázky a zapojí také trochu svou mysl, nepozná, že mezi úvodními a závěrečnými titulkami uběhlo sto sedmdesát minut.

Ztvárněna myšlenka, tak jak je předkládaná v tomto snímku se mě moc zamlouvá. Pro tajemné věci mezi nebem a zemí jsem měl vždy slabost a tak jsem si film opravdu užil. Dobrá atmosféra a úžasné rozuzlení příběhu na konci. Nevěřil bych, že Nicol může takto dobře hrát v takovém žánru jako je tento. Spousty dobrých scén a napětí. Když si představím, že manžel přišel z fronty jako nebožtík, a že pro to co jeho žena provedla odešel i jako duch. No brr. Zajímavé představy.

Nejsem možná dostatečně objektivní, jelikož Ridley Scott je můj kůň a New York 70´s přímo zbožňuji. A protože se tyto předpoklady spojili v jednu kombinaci, naprosto jsem si film užil. Na dvd se objevila prodloužená verze (170 minut), a při jeho sledování mě ty skoro tři hodinky doslova uběhly. Děj mě dokázal dobře strhnout, až na malé vyjímky jsem nikde neobjevil nudnou pasáž. Na Crowea a Washingtona (pokud je někdo ovšem nesnáší) se dá opravdu koukat do nekonečna. Film je udělán poctivě a místa v NYC byla vybrána opravdu s velkou pečlivostí. Do atmosféry sedmdesátých let se divák dostane, svým sledováním, raz dva. Všiml jsem si někde uprostřed filmu, že se na pozadí ozvala skladba, která otevírá Tarantinův film Jackie Brownová (Bobby Womack - Across 110th Street). Přiznám se, že na mě ta píseň působila rušivě. Ale to je jen tak na okraj.

V daném tématu průměrně natočený snímek. Nic extra hloupého jsem v něm nenašel, ale také nic extra výjimečného.

Film přes zdánlivě dobrou pointu je překládán v průměrném duchu a i realizaci. Některé zjevné události nejsou dostatečně vysvětleny. Charaktery osob nedostatečně prokresleny a vůbec celé vyprávění často vázne a nedokáže naplno upoutat pozornost.

Celkem hezká detekvtivka, kterou táhne na bedrech sám Poitier. Zápletka není až tak náročná, ale vykreslená atmosféra potěší milovníky 70s.

At´už je tento duchařský snímek jakkoliv kontrapunktní, či jinak nevyvážený, začínám mu přicházet víc a víc na chutˇ. Dozajista také kvůli vynikajícímu Deepovi, který sice pod silnějším drobnohledem vypadá jakoby moc nehrál, ale hlavně je zde výborná atmosféra. Už první záběr na houpajícího se Telfera dává tušit o jaký druh děje zde půjde. Pravda, film jsem viděl asi už pět krát a pokaždé z něho mám jiný pocit při závěrečných titulkách, ale i tento dojem ze snímků mám rád. A navíc dává to důkaz toho jak je Devátá brána krapet zajímavě natočená a krapet toho, že mezi nebem a Zemí je spousta věcí neprobádaných. Já osobně mám nejraději španělská dvojčata.

Pokračování založené na větší akci, větším počtem mumii a vizuálnosti.