Tiiso

My co jsme byli v té době náctiletí nás tato milá rodinná komedie s dramatickou zápletkou, naprosto uchvátila. Dodnes si pamatuji slovo informace. Tvůrci prostě uměli zahrát na ty správné struny děvčat a chlapců.

Prodloužena stopáž a děj předchozího dílu, který je ve stejné náladě a ve stejném duchu. Neurazi, ale také nijak nepřekvapí.

Kdekdo pozapomněl, že tento film je natočen v americe, americkým režisérem a určen pro amerického diváka. Tudíž je nebezpečné na něj pohlížet okem evropana, speciálně okem středoevropana, který v roce 1962 měl jiné možnosti a zvláště pak dospívající mládež. Kalifornie 60 let je opravdu v určitém okruhu lidí založena na bezvadně umytých autech, vlasech a nočních občerstveních. Budovaná image u mladých znamená vše a touha po dobrodružství v pokrytecké společnosti taktéž. Jen málokterého kluka nechá chladného pohled na ty krásné koráby silnic a poslech hudby, která je plná živočišnosti a jde od srdce. Myslím, že většina z nás by v té době, v tom čase a na tom místě dělala to samé.

Příběh nese v sobě jedno hlavní poselství a to se mu daří. Poselství tkví v tom, že po shlédnutí si člověk aspoň chvíli dává pozor na sebe a na druhé. Šel jsem si potom uvařit kávu s větší obezřetností. Tandem Brejchová Brodská fungoval docela dobře. O filmařině se toho hodnotit moc nedá jelikož je socialisticky podprůměrná až otřesná. Až na okraji příběhu se někde tetelí střípky a odkazy na minulý režim a tehdejší morálku. Ale o to zde tolik nešlo. Problémy mezi dospívajícími dětmi a jejich rodiči je aktuální téma vždy a v jakékoliv době. A pokud je v tom zapleteno dětské trauma a pocit viny u dospělého, platí to dvojnásob. A to je hlavní co tímto příběhem chtěla scénáristka říci. Jen to zpracování...

Píše se rok 1982 a do kin vstupuje příběh, který zde ještě nebyl. Tedy moment, fantasy z dávné minulosti už nějaký ano, ale ne s takovým hlavním hrdinou jako je Arnold. Výborná výpravná báje, s výbornou hudbou a výbornými exteriéry. Na svou dobu slušně udělané bojové scény s krví a usekanými hlavami. A monumentálním závěrem.

Nostalgické loučení jak se žánrem, ikonou tak i se životem. Film patří do skupiny výtvorů, které v sedmdesátých letech western začali pohřbívat. Příběh je založen na dialozích a ústřední téma se točí okolo přicházející smrti v podobě rakoviny hlavní postavy. Sčítání, rekapitulace a předání pár mouder mladším.

Sice mírně nadprůměrná, ale stále pořád totalitní nepovedený pokus o filmovou detektivku. A to Vorlíček uměl dělat filmy. Statické výkony herců, statická kamera, statické všechno i děj. Jen výkon Postráneckého a to že jsem nepoznal vraha mě zdolalo, že jsem tomuto snímku přiřadil dvě hvězdy.

Tento příběh má výbornou myšlenku a nápad. Poskakovat časem a opravovat své bývalé chyby by si přál kdekdo. Ale to je tak vše co by se dalo o kladech říci. Ztvárnění se narosto nezdařilo. Špatná kamera, nezáživné dialogy, prakticky žádné prostředí které by vám uvízlo ve vzpomínkách. Scénář je vykonstruovaný a zcela zotročen ve prospěch příběhu. Přiznám se, že jsem se nezajímal o režiséry a tak nevím jaké měli podmínky, kolik byl rozpočet atd. Prostě jsem film jen viděl a viděl jsem další snímek, který sice má zajímavou myšlenku ale splňuje všechny kritéria filmů b kategorie a kterých se natáčí ročně celá řada.

Na svou dobu vcelku zdařilí počin. Remake z roku 2004 se mě osobně zamlouval více. Nicméně tím nesnižuji určitou dávku kvality jeho předchůdce. Hlavní úlohy byly zahrány dobře. A to jak cynický šéf kontragangu tak sympatičtější Fuchi a v neposlední řadě i pohledná policistka. Hádka z policejním ředitelem se mě líbila a její výsledný efekt opět dokázal jak zbytečné je se dohadovat z nadřízenými. Ale jinak děj se nese ač na svou dobu v neobvyklém, ale přeci jen v průměrném duchu. Vedlejší postavy dostaly málo prostoru k širšímu rozvinutí. A příběh má jakoukoliv absenci atmosféry.

Hodně působivé a to ne až tak námětem ale hlavně díky zpracování. Hodina a půl uplynula jako voda. Nejvíce se mě líbila babička. Mám z ní dojem jakoby všechny babičky na světě byly stejné.