Bezruk666

Osvícení je mistrovským dílem režiséra Stanleyho Kubricka, který si získal nezaměnitelné místo v kinematografii jako jeden z nejzásadnějších hororových filmů všech dob. Založený na stejnojmenném románu Stephena Kinga, tento film z roku 1980 není pouze obvyklým hororem, ale spíše komplexním a metaforickým dílem, které se zahrnuje do širších témat lidského strachu, izolace a duševního úpadku. Jack Nicholson exceluje ve své roli jako Jack Torrance, spisovatel, který přijímá práci správce v opuštěném hotelu Overlook v horách Colorada. Jeho výkon je bezchybný při postupném ukazování postavy, která propadá šílenství, zatímco se stále více ponořuje do temných tajemství hotelu. Nicholsonova charisma dodává filmu nezapomenutelnou intenzitu a dělá z Torrance postavu, která je zároveň strašidelná a fascinující. Kubrickova režie je úchvatná a nesmírně efektivní v budování napětí a atmosféry. Jeho důmyslné použití kamery, osvětlení a hudby zvýrazňuje pocit izolace a beznaděje, zatímco diváka uvádí do stavu neustálého napětí a nejistoty. Film se nebojí hrát s psychikou diváka a nechává ho spekulovat o skutečné povaze událostí, které se odehrávají na plátně. Stejně jako v mnoha jiných Kubrickových filmech, i zde se otevírají různé interpretace a diskuse. Osvícení není pouhým hororem, ale spíše studií o lidské psychice a temnotě, která leží v srdci každého člověka. Jeho zdánlivě nevinné scény jsou plné symboliky a vrstev, které divákovi nabízejí mnoho prostoru pro hlubší zkoumání. Celkově je Osvícení bezesporu jedním z nejvyznamenávanějších hororových filmů, který se vyznačuje svou brilantní režií, vynikajícími výkony a nekompromisním přístupem k vyprávění příběhu. Je to klasika žánru, která zůstane trvale zařazena mezi vrcholná díla filmové historie a bude neustále fascinovat a děsit nové generace diváků.

Rudolf Hrušínský zaujal diváky svým sugestivním vystoupením, kde se s grácií a citlivostí v každém gestu a slově rozvíjí na plátně, tímto představením vytváří hlavní přitažlivost pro publikum, které se cítí šťastné a úspěšné díky interakci s kultem Herzovy vize. Film čerpá z díla Fukse a zručně využívá estetiku Milotovy kamery, aby podtrhl nesmrtelnost Spalovače, ačkoliv jeho význam v kinematografii nezůstane opomíjen. Hlavní poselství filmu zdůrazňuje lidskou malost a naši zvířecí povahu, když upřednostňujeme klid pro krásné okolnosti kolem sebe, avšak vedle těchto prvků film sklouzává do předvídatelných československých filmových klišé a typizovaných rolí.