Balu...

přidal bych vykřičník za Landu, ale nejde to..

Nejhorší film s dobrým obsazením tohohle roku.. Chce se mi blít a bojím se, kde příště Morgana a Bruce uvidím..

nějak mě unikla atmosféra, vtip a zábavnost.. Jen kvli známým xichtům citoslovce z trenek nebude: "Cvrk!"

Okomentuju spíš individuální situaci a náladu než film, přesto je zde jistá paralela.. Před dvěma měsíci jsem přes známého poznal slečnu díky shodě více než nahodilých událostí; včerejší den byl tím, kdy jsem ji poprvé střízlivej políbil a celej svět mám teď "zatemněnej" růžovými brýlemi.. Po tolika sračkách v osobním i profesním životě, co se mi staly za posledních deset měsíců, se mi svět zdá být najednou snesitelnej a dostává opět smysl. To, že je film výkladní skříň vykradenejch myšlenek a kopírák Butterfly Effectu, mi ani za mák nevadí. Ptám se sám sebe, jestli to mám opravdu považovat za náhodu, že jsem se na tento snímek podíval dnes v této náladě, nebo na teorii efektu motýlích křídel opradvu něco je. Toto je nejkrásnější den mého života a tento film mu dává smysl..

I přes jednoznačnou předvídatelnost jsou Crazies poctivým bu-bu-bu snímkem, který, aniž by byl něčím v žánru vyjímečným, nenudí.

Už dlouho se mi nestalo, abych od filmů nic neočekával, a ten mě nudil tak dlouho, až se mi zalíbil. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že mě film baví, mě začal bavit ještě víc vědomím, že mě baví. To, že jde scénář přirovnat ke spoustě "předloh" mi nevadilo, že jde v scénáři najít kliše též nikoli a Operu jsem neviděl; takže zcela jistě dle ostatních komentářů scela subjektivní úhel pohledu při závěrečných titulcích.. Miluju symbiózu aktuální nálady s filmem..

Kromě Brodyho o ničem, respektive v horším podání o tom samém jako německý originál.

Mám rád, když mě film vnukne myšlenku, nad kterou přemýšlím i po titulcích; mám rád, když film ukáže jinou alternativu ke stereotypu života, který žiju; ale tady u mě převážila efektnost vizualizace nad celkovým dojmem. Všechno tak nějak napůl..

Scénář je tak zmateně překombinovaný, že i kdybych si dal čáru, nejspíš mu nebudu stíhat porozumnět. Je to dáno především nulovou atmosférou, kdy slečna "Slaná" chce být pokusem o drsnou postavu, což se ani zdánlivě nedaří. Závěr snímku přirovnávám k pinpogovému míčku, který po neuvěřiteně rychlé výměně spadl ze stolu po vítězství Wang Haoa nad Wang Liqinem ve finále mužské hry stolního tenisu v Yokohamě v roce 2009. A stejně zajímavá, jako tato informace, je i celá Salt. Vlastně není..

Jen pár postřehů a to, že miluju Alici Bendovou s jejím verbálním projevem, že elita má, co se druhu tabáku, stejnej vkus jak já a že mě to místy i bavilo; s čímž jsem nepočítal.