Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Animovaný
  • Dráma
  • Akčný
  • Horor
  • Fantasy

Recenzie (5)

plagát

30-sai made dótei da to mahócukai ni nareru rašii (2020) (seriál) 

Už sem viděla několik "live action" zpracování mangy či anime, a tohle je podle mě jedno z nejlepších, hned vedle Erased. Casting je velice dobrý a zatímco s Adachim se opravdu dá skvěle sympatizovat, Kurosawa je správně "perfect".  Já jsem první viděla anime verzi, a upřímně ta live action mi přijde lepší. Nějaké scény samozřejmě lépe fungují kreslené a naživo je to trochu cringe, ale to jsou všeobecně nedostatky japonských live action, a oproti jiným počinům byly tyhle scény tady dost minimální. Dokonce v určitých momentech je to lépe udělané, než v anime. Hlavní postavy mají patřičnou chemii a vtipné momenty jsou opravdu vtipné a rozesmějí (dokonce když už jsem viděla anime). Prostě to funguje, a to i s tím, že předloha a koneckonů i samotná premisa pracují s velkým množstvím interních monologů, což může být na obrazovce trochu nezáživné, ale tady to funguje. Seriál dodá přesně to, co slibuje, a hezky zabalené.  Za mě ideální start pro lidi, co chtějí kromě anime zkusit i hrané japonské seriály.  Jediné, za co bych trochu sebrala body je vedlejší dějová linka s Tsugem, ale ta se mi nelíbila ani v anime, a tady má naštěstí trošku míň prostoru. Ale protože nejde dát 4.5*, a 4* mi přijdou nedostatečné, tak dávám 5*.

plagát

Šingeki no kjodžin (2013) (seriál) 

Původně jsem dala 4*, ale po shlédnutí velkolepého finále nemůžu s klidným srdcem toho hodnocení nechat. Jestli si nějaké anime zaslouží všech pět, ne-li šest, je to Shingeki no Kyojin. Co začne jako klasický shounen, kde hlavní hrdina získá výjimečnou, leč nebezpečnou moc a předstupuje před herkulovsky nemožný úkol (zbavit svět lidožravých titánů), ačkoliv možná doplněný na shounen nezvyklou brutalitou a dlouhým listem padlých spojenců, se v druhé polovině ságy změní v počin plný bezmoci vůči osudu, existenciálních otázek a rasismu. A podle mě skoro každý divák se ve 3., a hlavně ve 4. sérii nejen ptá, zda je všechno jinak, než jsme doposud mysleli, ale zda jsou případy, kdy je genocida oprávněná? (není) Tuhle otázku si kladou i postavy, a ke konci série se tak nečekaně z přátel stávají nepřátelé a z nepřátel spojenci. A hlavně opravdu nic není, jak se zdálo. Kromě naprosto špičkového a skvěle promyšleného příběhu, který vám ještě dlouho bude rezonovat v hlavě i srdci, Shingeki no Kyojin nabízí taky dobře propracované postavy, skvělé VAs, nezapomenutelný soundtrack a dechberoucí animaci (zvlášť druhá půlka v gesci Mappa, ale s důstojným začátkem od studia Witt ten kontrast vhodně kopíruje dějový zvrat). Samozřejmě, i toto anime má své mouchy (např. dělení Final season), ale v celkovém dojmu si i tak zaslouží to nejlepší hodnocení. Kdybych měla někomu, kdo anime nezná, nějaké doporučit, tak Shingeki no Kyojin je vedle Death Note a FMA: Brotherhood jedno z nich. Shinzou wo sasageyo. 6/5

plagát

I Viceré (2007) 

"Nevybíráme si dobu, ve které přicházíme na svět.  Nacházíme ho takový, jaký je, a takový jej musíme přijmout." Kniha I Viceré od Federica de Roberta pokrývá víceméně tři generace rodiny Uzeda naskrz bouřlivými desetiletími, během kterých se Sicílie připojila k italskému království pod Savojskými. A já jsem při sledování brala v potaz, že kniha je opravdu dlouhá a obsáhlá a nelze do filmu dát všechno. Nicméně, tady bylo opravdu skoro vše špatně a upřímně nevím, co si z tohoto filmu odnese divák, který knihu nečetl.  Oprostím-li se od castingu, který mohl být lepší (obzvlášť věk "prostřední" generace - Giacoma, Raimonda, Lucrezie apod. opravdu na začátku filmu nesedí, zrovna tak Consalvo příběh zakončuje okolo třiceti), tak jedno z největších selhání byla asi timelina filmu.   Události a příběhové linie, které se v knize tahnou i přes desítky stránek a několik let, jsou zde vyřešeny jednou větou, jednou scénou. Úplně tak dané události ztrácí význam a ve filmu by nemusely být - viz např. celé dědictví mezi Giacomem, Raimondem a jejich sestrami, Raimondovo manželství s Matilde Palmi a Isabellou Fersa, Consalvův pobyt v klášteře a smrt jeho matky, vztah Lucrezie a Benedetta a Benedettova kariéra, cholera a její dopad na rodinu Uzeda i celou Catanii, přechod dona Blasca ze života v klášteře do toho běžného atd. Co se zde opravdu chybí, a co je opravdovým hnacím pohonem celé knižní předlohy, jsou politické a dějinné události - Garibaldiho příchod na Sicílii, vznik sjednocenné Itálie, dobytí Říma, to všechno jsou události znamenající výrazné změny pro rodinu Uzeda a její postavení a motivace, ale film je zmiňuje jen na okraj a postrádá tak jakousi viditelnou dějovou linii a smysluplný kontext. To se snaží poněkud nešikovně vyplnit protagonizací Consalva Uzedy. Ke konci románu Consalvo opravdu protagonistou je, a asi by nebylo tak špatné mu pro celistvost filmu tuto roli dát od počátku. Problém je ten, že filmový Consalvo je charakterně docela jiný, než ten knižní - ve snaze mít protaginistu je jeho charatker mnohem "hodnější" než rozmazlený až mnohdy bezcitný principino z knihy, který se změní po svých cestách a vstupu do politiky. Samotný Consalvův výstup po politickém žebříčku je zde tak osekán, že mu to opravdu nedělá čest, ačkoliv ji v knize oproti filmu Consalvo moc v tomto procesu neměl. A to je škoda, v knize jde o jednu z nejlepších částí a Consalvův charakter by si zde zasloužil mnohem více. Abych jenom nehanila, spousta věcí je zde udělána dobře - exteriéry v samotné Catanii, kostýmy, hudba, herecké výkony. Příběh Teresiny, Giovannina a Micheleho není udělaný špatně, a přestože knižní verze je poněkud jiná, tento způsob zkrácení do filmové délky mu podle mě neuškodil. Celkově mě film zkalmal. Bezpochyby je to proto, že jsem se nemohla ubránit srovnání s knižní předlohou, která je opravdu "velkolepá". Film vedle ní působí spíše jako shrnutí, bez kontextu a detailů, které dělají příběh rodiny Uzeda takový, jakým je. Co tato abriged verze dá divákům, kteří knihu nečetli, si netroufám říct.

plagát

Temné okná (2023) 

Zápletka zněla zajímavě, ale nakonec se z toho vyklubal poměrně běžný home invasion/slasher, ačkoliv s menším počtem postav.  Stejně jako ve většině filmů tohoto typu jsou tam momenty, kdy se postavy mohly zachovat jinak/lépe a zabránit tak ne zrovna pozitivnímu konci. Film ve svém žánru neurazí, ale ani nepřekvapí.

plagát

Black Clover (2017) (seriál) 

Black Clover je ve svém duchu typický shounen. A to i ve smyslu, že potřebuje chvilku, aby vám přirostl k srdci.  Prvních pár dílů působí, že tvůrci vzali vše otravné z Naruta a nacpali to do hlavních hrdinů. Nicméně pokud se dokážete dostat přes těchto pár dílů, kdy vám Asta rve uši a Yuno je asi tak zajímavý jako ovadlý salát, tak to podle mě stojí za to. Ačkoliv systém magie působí poněkud uměle a kostrbatě, tak worldbuilding a vedlejší postavy zvedají Black Clover minimálně o dvě úrovně výš. Ironicky zrovna hlavní duo (Asta a Yuno) mají asi nejméně character developmentu ze všech, zrovna u Asty bych čekala větší trauma a u Yuna více charakteru. Anime má prozatím asi 170 dílů a myslím, že pravý Black Clover šarm se objevuje až někde po 50-60 dílech. Anime tackluje problémy nejen magických schopností, ale i přátelství a rodiny, sebedůvěry, traumat, diskriminace, nenávisti a neštítí se ani násilí a smrti. Největší plusy vidím v tom, že vedlejší postavy nejsou jen kulisami, ale mají kromě obligátní back story i dost slušný character development. Animace je poměrně konzistentní a koukatelná a celé anime má podle mě nadprůměrný soundtrack. Za mě by si fanoušci shounen neměli Black Clover nechat ujít. Jen doufám, že vyjde další série, dílem 170 příběh nekončí.