diax3

Hele, je mi absolutně šumák, jak moc nereálná je zápletka. A bylo by mi jedno i to, že veškerej příběh mi spíš evokoval pohyb panáčků v Solitérovi, který posouvá hráč, co mu dělá fakt problém přemejšlet víc než tah dopředu a jenom ví, že chce za nějakej počet kol dohrát (finální scéna BYLA výherní, blbý bylo, že výhra působila, jako by ji najednou zařídil nějakej nezávisle náhodnej Franta, co jezdí na logický olympiády a jen se nachomít k hrací desce: za dvě hodiny sledování hraní onoho nůba z předtím, co se z učebnice naučil jen vzorový tahy (nenápadný zmínění 40. narozenin - ex je blb - náhoda - pusa - láska - problém), jaksi nestála) - protože si myslim, že k natočení dobrýho snímku o lásce stejně neni děj základním kamenem. Co mi ale líto je? Že tu Halmu tady hráli i na tý citový rovině, páč tvůrci, který si vzali jako látku ke zpracování právě toto, byli hrozně líný udělat změny, který by to posunuly vpřed, což by bejvalo šlo. Měli k sakru Anne Hathaway! A Galitzine nebyl špatnej. Ovšem délka některých scén, co museli ztvárnit, přestože tam vůbec nemusely být (ty hrozný koncertový střihy na půlku obrazovky, letadlo...)? A krátkost / naprostá absence tam, kde mělo být dáno prostoru víc (např. jejich (ne)dna po "rozchodech")? A fakt, že to bylo zároveň moc (pohádková láska z naprostýho nic) a zároveň málo (to, co dosáhlo k opodstatněný hlubší intimitě, byla spíš než co pouhopouhá snaha)? A že i sem samozřejmě narvali gay kámoše tmavé pleti jen tak vedle, aby reprezentoval, přestože ani neměl nic společnýho s hlavní postavou, a tak na mě působil pouze jako výsměch (a fakt mě to vlastně vytočilo)? ...Radši zas jdu.

Tomuhle filmu jsem se roky vyhýbala. A když jsem si ho konečně pustila, nevydržela jsem nebrečet ani prvních pět minut (čímž to jenom začlo, probrečela jsem to celý). Ten film mě dvakrát překvapil. A nemůžu tomu skoro uvěřit, ale nebyl to trapnej, neoriginální ždímač slz, přestože úplně originální nebyl a slzy ze mě vyždímal.

Absolutně nesouhlasím s tím, že bylo potřeba natahovat film, protože se do něj nevešlo všechno, co bylo v knize. Tu knížku jsem si před lety pořídila právě kvůli filmu. A byla nepřekonatelně skvělá. Až na to, že ten film ji pro mě nějakým způsobem dokázal přesáhnout, protože Sturgess a Hathaway - a Spall - dokázali převést to, co bylo mezi řádky, na obrazovku tak dokonale, že to nemělo obdoby. Tady mi přišlo, že Dex prostě nebyl takovej blb, jakej měl bejt, protože herec, kterýho do tý role vybrali, byl moc velkej ňuňák na to, aby hrál tohle postavu, a Em, místo toho, aby byla neobyčejně obyčejná, se pořád snažila bejt obyčejná, aby byla jiná. A to mě děsně štvalo. Navíc: film mistrně pracoval s poetikou, v čemž teda tvůrci seriálu selhali. Takže pokud někdo, kdo ještě neviděl film, váhá, která verze je lepší... vždycky film. Tenhle výtvor možná přidal stopáž, ale rozhodně ne nic jinýho, dokonce je pro mě o mnoho chudší.