Cliffys

Koncept dobrý, herecké obsazení super, ale dalo se z toho vymačkat mnohem víc…škoda :( 4/10

Film ukázal přesně to, co jsem od něho očekávala. Velmi průměrnou adaptaci plnou fanservice. To však neznamená, že by byl film hodně špatný, PG-13 je zde ale hodně vidět a možná to celému dílu ubližuje než přidává. Kdyby byl děj po takové dlouhé době stejně vyšperkovaný jako vizuální stránka, neváhala bych se k tomuto kousku vracet i později, takhle je však pouze lehce zapomenutelným Box Office trhákem pro děti. Uvidíme co ukážou budoucí díly.

Herecká škála v tomto díle doopravdy exceluje - od hlavní postavy hranou Davidem Tennantem, která je velice neurotická, sebestředná a dovoluji si říci neoblíbitelná, po jeho matku s mentální poruchou či židovského psychiatra spolu tvoří excelentní triumvirát, který protahuje diváka celkem hutným a náročným dílem, jež imponuje svojí skvělou režiií a minimalistickým set designem, což je u Harold Pinter Theatre jistou značkou. Sestupnou spirálu průměrného může v meziválečném Německu můžu jenom doporučit.

Velmi zábavná překlenující úchylárna se správným nádechem energie z The Boys. Za nejlepší považuji set design, na kterém se produkce standardně pořádně vyblbla a svěží sestava postav s velmi… originálními superschopnostmi. První epizoda ukazuje, že se máme tento podzim na co těšit!

Ambiciózní blázinec v rodinné kuchyni s velmi chaotickými střihy ukrývá naprostý klenot moderní televize. Každá z kuchtících postav dostává prostor, takže můžete zahlédnout kulinární růst jednotlivých charakterů. Mimo to sledujete rodinné rozpoložení po smrti jednoho člena, což je podtrženo v jednotlivých epizodách a podepisuje se to na mentálním stavu hlavního kuchaře Carmyho. Perlou celého díla jsou šílené dialogy všech zúčastněných, které se občas zdají nekonečnými. Pro tento seriál stačí říci jenom ano šéfe! 9,5/10

Zajímavý příběh usazen do zapomenutých konců Ameriky efektivně vyvolává strach, který prochází skrze hlavní protagonistku Camille do hlavy sledujícího, je opravdu nepopsatelný. Skrze ústřižky vzpomínek se člověk u tohoto seriálu ponoří do toho, co znamená trauma a jak moc člověka dokáže rozhodit a utápět jej. Mimo klaustrofobní pocit jižanského městečka dokázal režisér skvěle zadaptovat příšernou rodinnou situaci hrdinky od dotěrné matky po rozmazlenou nevlastní sestru. Od Zmizelé je značně vidět rozdíl v režii, kde místo fokusu na jedinečnost hlavní postavy dostává k jejímu odtržení od celé situace, jež se pomalu rozplývá po délce 8 dílů. Toto rozplývání je však chvilkami moc hutné a originalita se občas ztrácí v dlouhých depresivních pasážích, které zbytečně protahují celé dílo. 8/10.

Růžová vlna spláchla audience pokříž celým světem a mě neponechala chladnou. Na první pohled klišé snímek se v prvních pár minutách mění na vzácně dobrou feministickou show, která nedokáže chvíli zůstat na místě. Je zde všechno od neonových trenek po kovbojské klobouky - to vše je nádherně uchylným obalem pro v celku dobře nastíněnou hlavní linku matky a týnejdžerské dcery. Pro fanoušky a sběratele je zde velmi mnoho Easter eggů a referencí, z čehož lze usoudit, že si režisérka opravdu nechala záležet na každém obrazu díla. Nicméně, jak výše zmíněno, film nedokáže utéci od velmi předvídatelného postavení děje a tudíž nečekejte, že bude Barbie intelektuálním zážitkem, nad kterým budete přemýšlet i den poté. Určitě se však i něj nebudete nudit. Dávám mu 7,5/10.

Oppenheimer byl rozhodně zajímavý film - velkým plusem byla Nolanova schopnost využít kameru a zvuk tak, aby z každého dialogu, kterých je tam mimochodem velmi mnoho, bylo vytřískáno doopravdy všechno - nejvíce zajímavým momentem z tohoto hlediska byl samotný test atomové bomby, při kterém režisér natočil opravdový výbuch, což je na 70mm pásce doopravdy znát a člověk se cítí, jako kdyby v kině k explozi reálně došlo. Film je ale také bohužel moc dlouhý, po již výše zmíněné scéně přichází pasáž, kde je Oppenheimer žalován za údajnou spolupráci s komunisty a člověk, který se v této historii moc nenalézá, je velmi zmaten obrovským počtem postav a velmi častými prostřihy mezi jednotlivými časovými linkami. Kdyby byl film o třičtvrtě hodiny kratší, myslím si, že by měl mnohem větší úder, ale rozumím, že režisér chtěl natočit doopravdy unikátní biografický snímek, kvůli tomu však lehce klopýtá potenciálně silný motiv toho, že atomové zbraně jsou naprosto zničující pro celé lidstvo. Dala bych filmu 8 z 10, poněvadž si myslím, že kdyby byl více prostřihán, tak by měl větší úder...