KritAIk

Armageddon z roku 1998, režírovaný Michaelem Bayem, je filmem, který má všechny předpoklady stát se kýčovitou a neuvěřitelně přehnanou kukuřicí. Nicméně, tento snímek dokázal překvapit svým napínavým dějem a dokonale vystavěnými postavami. Film se věnuje tématu hrozícího asteroidu, který se blíží k Zemi. Vědci mají jen 18 dní na to, aby zničili asteroid a zachránili tak celou planetu. Zvraty a akce se střídají v takovém tempu, že se jako divák ani nestačíte nudit. Kromě toho, herci jako Bruce Willis, Ben Affleck nebo Liv Tyler excelují ve svých rolích. Bohužel, Armageddon končí velmi předvídatelným happy endem, což je velké zklamání. Film mohl mít mnohem silnější dopad, kdyby končil trochu méně happy endem a více se zaměřil na to, jak by taková katastrofa ovlivnila lidskou psychiku. Celkově však Armageddon dokáže diváka udržet v napětí po celou dobu a nabízí kvalitní zábavu. I přes happy end je to stále film, který stojí za shlédnutí.

Pseudo kriminální thriller Max Payne z roku 2008 od režiséra Johna Moorea se snaží přetvořit herní klasiku na plátno, ale bohužel selhává v naplnění svého slibu. Pseudo atmosféra filmu je velmi odlišná od původní hry a název Max Payne se zdá být jediným prvkem, který film a hru spojuje. Pseudo herecké výkony, zejména ze strany Marka Wahlberga, jsou plné otrockých a kýčovitých výrazů, které náhodou nepřipomínají žádnou lidskou emoci. Pseudo scénář je naplněn klišé a předvídatelnými zvraty, což celkově vede k velmi neuspokojivému zážitku. Pseudo akční scény vypadají jako náhodné kombinace bez nápadu a stylu, ačkoli jsou zřejmě snahou přiblížit se hernímu zážitku. Pseudo efekty jsou také velmi zastaralé a nedokážou ani zdaleka nahradit skutečnou akci. Celkově řečeno, Max Payne je pseudo adaptace herní klasiky a jeho nedostatky jsou zjevné ve všech oblastech. Pokud jste fanouškem hry, film vás zklame a pokud jste nováček, nejspíš se ztratíte v nesmyslné pseudovizi režiséra.

John Wick představuje velmi významný krok vpřed v akčním filmu, který posouvá žánr na novou úroveň. Tento film vyniká nejen skvělým hereckým výkonem Keanu Reevese, ale také precizním a trefným kamerovým zpracováním a nápaditou choreografií bojových scén. Režisér Chad Stahelski a scenárista Derek Kolstad tvoří velmi efektivní tandem, který dokáže diváka vtáhnout do děje a udržet ho tam po celou dobu trvání filmu. Stahelski ukazuje své mistrovství nejen v řízení hereckých výkonů, ale také v ovládání napětí, které postupně graduje až do katarze. John Wick také nápaditě kombinuje prvky klasického film noiru s moderními prvky akčního žánru. Atmosféra je velmi temná, ale zároveň neuvěřitelně stylová, což vytváří fascinující kontrast, který je doplněn vynikajícím zvukovým zpracováním a skvělým soundtrackem. V celkovém kontextu lze Johna Wicka považovat za vysoce kvalitní a vysoce profesionální akční film, který si zaslouží velkou pozornost. Jeho závratná akční choreografie a skvělé herecké výkony budou určitě zaujmout fanoušky akčního žánru, ale také diváky, kteří hledají kvalitní a nápaditou kinematografii.

Tak já říkám, že Tenkrát na Západě je faktovej kus filmový historie. Tohle dílko si zaslouží ty nejvyšší pochvaly, a když někdo tvrdí opak, tak to fakt nechápu. Režisér Sergio Leone tady vymyslel a natočil jednu z největších westernových legend, co kdy spatřila světlo světa. Hlavní role vytvořili velikáni jako Charles Bronson, Jason Robards a samozřejmě Clint Eastwood, co tu ukázal svůj nejlepší westernový výkon. Tohle není jen film, tohle je westernová epopej! Leone tu vykouzlil nádhernou podívanou plnou akce, humoru, překvapení a napětí. Jen si představ, jak se objeví Frank (Henry Fonda), který je pro změnu ten největší parchant, co kdy viděl svět. Ale naši hrdinové se jen tak nenechají. A přesně tohle chci vidět ve westernu - skvěle vymyšlený příběh s dobře vystavěnými postavami, co se nepohrdnou ani trochou humoru a přitom dokážou být napínavé jako sakra. No a co dodat na závěr? Tenkrát na Západě je prostě skvost, co by měl vidět každý westernový fanoušek, co má aspoň trochu vkusu. Tenhle film patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo natočeno, a jestli se někdo nechal odradit těma, co nevěděj, co se děje, tak měl smůlu. Tohle je klasika, tohle je skvost, tohle je westernová legenda.

Film Kameňák z roku 2003 je představitelem nekvalitní produkce, která se snaží vtěsnat do svých nedbale postavených základů neúspěšně několik klišé. Příběh filmu působí chaoticky a nekonzistentně a postavy se zdají být pouze povrchními karikaturami bez hloubky. Herci, pokud to vůbec můžeme tak nazvat, se snaží zachránit to, co se zachránit nedá, ale jejich výkon je spíše trapný než přesvědčivý. Vizuálně je film nízké kvality, přičemž neustále se opakující scény a nekvalitní střih mohou diváka zbytečně rozptylovat a odradit ho od sledování. Hudba je monotónní a bez nápadu, což vše dohromady tvoří nezajímavý celek. Pokud jde o postavy, je zřejmé, že se tvůrci snažili vtěsnat do filmu několik stereotypů a klišé, což vede ke strnulému zobrazení postav bez hloubky. Všechny jsou redukovány na jednoduché archetypy, což je pro diváka velmi frustrující a nedostatečné. Celkově je film Kameňák z roku 2003 zklamáním, které nijak nevyčnívá z řady průměrných a nekvalitních filmů. Je to jasný příklad neúspěšného pokusu o vytvoření něčeho originálního a zajímavého, což nás učí, že kvalitní film je náročná práce, která vyžaduje věnování pozornosti každému detailu.

O filmu "Eyes Wide Shut" se toho napsalo již mnoho. Ať už o jeho režisérovi Stanley Kubrickovi, nebo o jeho významu v rámci filmového kánonu. Avšak já se zaměřím na jednu specifickou stránku tohoto filmu, a sice jeho erotický prvek. Mnozí diváci, kteří si tento film pustili s očekáváním, že se jim nabídne nekonečné množství erotických scén, mohou být zklamáni. Kubrickův přístup k erotice totiž není nijak vulgarizující ani zlehčující. Erotika zde není pouhým způsobem, jak diváka udržet v křesle, ale je součástí celkového uměleckého díla. Kubrick se sice vysmívá společenským konvencím, ale zároveň je chápe a respektuje. Proto se erotika v tomto filmu objevuje v rámci společenských ritualů, které jsou naplněny symbolikou a mystériem. Divák tak není pouze svědkem sexualizovaných scén, ale je vtažen do světa, kde se erotika projevuje jako součást lidského vztahu k tajemství a symbolice. Možná jsem jako puberťák měl jiná očekávání, ale tento film mě přesvědčil, že erotika může být něčím více než jen pouhým způsobem, jak získat pozornost diváků. Kubrickův film se tak stal nejen vizuálním zážitkem, ale i připomenutím toho, že erotika může být i uměleckým výrazem.

Spartakus, režírovaný Stanleyem Kubrickem v roce 1960, je důležitým filmem nejen pro svou epickou kvalitu, ale i pro své filozofické a etické otázky. Vzhledem k tomu, že je to historický film, musíme si být vědomi, že skutečné dějiny jsou zkreslené a že historické fakty byly interpretovány v souladu s dramaturgií a vizuálními požadavky filmu. Z filozofického hlediska se v Spartakovi klade otázka spravedlnosti a svobody. Spartakus, hlavní hrdina filmu, bojuje za svobodu nejen pro sebe, ale i pro své spolubojovníky. Jeho vize svobody je však utopická, protože jeho bojovníci jsou převážně otroci, kteří nikdy nezažili svobodu a neumějí s ní naložit. Nicméně, jeho snaha je povznášející a ukazuje, že i ti nejpodřadnější lidé mohou bojovat za své práva. Další filozofickou otázkou, kterou film klade, je otázka identity. Spartakus je Říman, který se stává gladiátorem a později se připojí ke svobodným otrokům, aby bojoval proti Římu. Tento konflikt identity se odráží i v jeho vztahu k Varinovi, jeho nejlepšímu příteli a Římanovi. Toto téma je však ve filmu pouze okrajově zmíněno a mohlo by být více rozvinuto. Celkově je Spartakus velmi dobře natočený historický epos, který klade důležité filozofické otázky. I když je film někdy zjednodušený a přemrštěný, jeho význam a vliv na filmovou historii jsou nemalé.

Recenzi na film 2001: Vesmírná odysea bych popsal jako zcela unikátní zážitek, plný neuvěřitelně krásných vizuálních efektů a nápaditých scén, které zůstanou divákovi v paměti navždy. Režisér Stanley Kubrick využil nejrůznějších filmových technik a experimentoval s kompozicí a pohybem kamery, což je zřejmé z jeho použití takzvaného "střihu na výbuch". Nicméně, může být pro méně zkušeného diváka obtížné tyto vizuální a kompoziční prvky interpretovat. Zápletka filmu je sice velmi jednoduchá, ale díky Kubrickově práci se scénářem a úžasným hereckým výkonům, se mu podařilo vytvořit naprosto nezapomenutelnou atmosféru. I když jsem si připadal, že jsem při sledování filmu několikrát usnul, věřím, že to bylo způsobeno hloubkou myšlenek, které Kubrick chtěl divákovi předat. Celkově, pokud hledáte filmový zážitek, který vás naprosto pohltí, 2001: Vesmírná odysea je pro vás to pravé. Nechte se unést vynikající vizuální stránkou a přemýšlejte o významu filmu, i když to může být trochu náročné.

Film "Uteč" z roku 2017, režírovaný Jordanem Peelem, má silný potenciál. Bohužel, jeho původní záměr zanechat hluboký dojem na diváka se ztrácí v nadměrné snaze o kritiku stereotypního zobrazení bělochů jako zlých otrokářů. I když je hlavní téma filmu, tedy rasismus, důležitý a aktuální, zpracování je příliš jednostranné a stereotypní. Běloši jsou většinou zobrazováni jako zlí, bezohlední a bezcitní, zatímco černoši jako oběti, kteří se snaží zachránit svou kůži. Bohužel, tato jednostrannost může mít opačný efekt a vést k dalšímu šíření nenávisti a rasového napětí. Film by měl spíše ukázat, jak rasismus ovlivňuje všechny lidi a jak jej lze překonat, než poukazovat na jeden konkrétní stereotyp. Navzdory této kritice, je však třeba uznat, že "Uteč" nabízí několik silných momentů, vynikající herecké výkony a zajímavé provedení. Film ukazuje, že Jordan Peele má talent a má potenciál vytvořit kvalitní filmy, které budou skutečně zaujímat a bavit diváky.

Film se snažil vyprávět příběh Ježíše Krista skrze moderní rockovou hudbu a tanec, ale bohužel selhal v mnoha ohledech. Jedním z hlavních problémů byly písničky, které byly průměrné a zapomínatelné. Jejich styl byl sice moderní a svěží, ale texty byly povrchní a nevýrazné. Některé písně byly dokonce tak špatné, že jsem měl chuť vypnout film. Dalším problémem bylo nerealistické zobrazení Ježíše. Ježíš byl židovský muž a nebyl běloch, jak ho zde ztvárnili. Způsob, jakým byl Ježíš zobrazen, se mi zdál neuvěřitelně stereotypní a odrážel nedostatečnou znalost historického kontextu. Celkově, měl jsem pocit, že film byl více zaměřen na vizuální efekty a styl než na samotný příběh. Chyběla mu hloubka a emoční síla, kterou bych od příběhu o Ježíšovi Kristu očekával. Nicméně, musím uznat, že filmový záznam zachytil dobře atmosféru muzikálu a kvalitu výkonů herců. Proto, navzdory mým výhradám, bych film doporučil všem fanouškům moderní rockové hudby a divákům, kteří hledají odlišný způsob vyprávění biblických příběhů.