Legas

Nejhezčí český film za posledních... 5 let? Tajnosti jsou ryzí esencí přirozeného herectví - všechny postavy splývají s tu veselou, tu smutnou každodenností. Alice Nellis bravurně vystihla změnu lidského vnímání při přítomnosti hudby, ať už reprodukované, nebo přímo živě hrané (klavír). Vzájemné souznění hudby a Juliina vnímání okolí vede ke sposutě nádherných tanečních čísel. Když se Julii zrovna nedaří, vidí kolem sebe smutné výjevy, které by za "jasného" dne nejspíš ignorovala (žebráci aj.). Kamera filmu je vůbec celkově nádherná, hýbe se tím správným směrem a pocitově zachycuje dění na plátně. A tím se konečně dostávám k tomu hlavnímu, samotnému příběhu. Upřímně obdivuji jeho "normálnost". V době pojišťoven a růžových zahrad se najednou ocitáme na půdě, kde se v rámci smutného i veselého filmu nedočkáme žádných přehnaných dramatických excesů. A závěr je úžasně milý, jemný, nedoslovný a ... prostě nádherně lidsky přirozený.

Po celou dobu jsem byl nervózní, jak to s tím přiznáním vlastně dopadne. Udusí kněz v podání Montgomery Clifta tajemství v sobě, nebo půjde s pravdou ven, když je nyní sám obviněn z vraždy? Závěr filmu je vynikající. Byl jsem s výsledným rozřešením navýsost spokojen, stejně jako s napínavým průběhem celého filmu. Měl jsem také možnost poprvé na plátně vidět charizmatického Montgomeryho Clifta a neodolatelnou Anne Baxter. I Confess řádím mezi mé nejoblíbenější Hitchcocky.

Takový nepříjemný pocit v žaludku a celkovou tíseň ve mě vyvovalo naposledy Requiem za sen. Krátký film o zabíjení vypráví svým působivým obrazem, plným zajímavě použitých kamerových filtrů, dodávající filmu tísňivou, bezútěšnou atmosféru. Dialogy jsou velice úsporné, na divákovi leží nelehký úkol - přebrat si to všechno v hlavě sám.

Asi nejzajímavější a nejpečlivější film o vyšetřování, co jsem doposud viděl. Fakta jsem dopředu neznal, nemůžu je tedy potvrdit, ale myslím to tak, že ve filmu je takové kvantum informací, hypotéz a klamných důkazů, že dvě a půl hodiny uteče jako voda. Problém vidím akorát v tom, že vraždy jsou "jen" v první polovině filmu, kde se výrazně projevuje Fincherův vizuální styl, a zbytek filmu je obrazově trochu nuda. První půlhodina je navíc příliš svižná, takže jsem nestíhal číst titulky a zároveň při téměř zběsilém střihu kontrolovat změny obrazu. **** Aktualizace z 20. 1. 2012 (druhé shlédnutí): Je to fakt masakr. Zas jsem z titulků hltal kvanta informací, až jsem nestíhal vnímat obraz. Fincher celý ten moloch neskutečně dobře ukočíroval a už si nemyslím, že druhá polovina filmu je vizuální nuda.

Obsah je velice zajímavý a nevím, kde vzali Cimrmani herce (???), kteří hrají kontrolory z Národního výboru, ale všichni do jednoho jsou mrazivě přesní. Film má velice dokumentární nádech a označovat jej za komedii, bych se osobně zdráhal.

Rozvleklá historka postrádající sevřenější příběh. Sicilský klan se drží rytmu a nálady postavy hlavního mafiánského kápa v podání Jeana Gabina, u kterého stačí, aby ve filmu byl. Nemusí prostě hrát, protože ten charakter je přímo v něm. Lino Ventura moc potěší, i když jeho potenciál je tentokrát značně nevyužitý. Ale i tak na jeho scénku se zapálením cigaretky jen tak nezapomenu. Čekal jsem na ni totiž celý fiilm a probudila mě z unuděného podřimování. Ovšem kdykoli byl na scéně Alain Delon, okamžitě jsem oživnul. Jediná postava, která táhla tento utahaný, nedynamický film. Je převeliká škoda, že tak úžasné herecké seskupení se sešlo v takovém odvaru. A mimochodem, podobný závěr jsem viděl v několika desítkách filmů, ale v podání Gabina a Ventury je to lahůdka.

Je pro mě velkým překvapením, když ve mě dokáže vyvolat ten nepříjemný pocit v žaludku i horor z roku 1961, natočený v jasně "kulisoidních" kulisách (ha ha). Při sledování jsme měl pocit, jakoby většina dnešních hororů čerpala z děl Rogera Cormana, ale přitom nebyla schopna dosáhnout stejného výsledku. Jáma a kyvadlo má poutavý děj, několik zajímavých zvratů (já moc nepřemýšlím dopředu, pokud jste vy něco tušili předem, pak já vůbec), skvěle přehrávající herce, strašidelnou atmosféru a několik nezapomenutelných scén.

Tolik nádherného svěrákovského humoru a přesto je to docela smutný film, čehož jsem si nikdy předtím nevšimnul. Smoljakův debut se vydařil - tedy až na ten nekonečně dlouhý záběr s couvajícím náklaďákem.

Před 15ti lety mě Total Recall bral kvůli Schwarzeneggerovi, teď kvůli Dickově předloze a Verhoevenově krvavě rudé vizi. Dokonce i Schwarzeneggera dohnal k maximálnímu hereckému výkonu. Rakouský svalovec tu je sice chybně castingově obsazen, ale když už se tak stalo, pak právě pod Verhoevenem podává svůj životní výkon (i když je to místy hrůza). Moc se mi líbí příběh, hlášky a typicky verhoevenovská akce.

Ach, ta česká komedie, jak potěší, zahřeje, rozesměje. Díky, Zdeňku, píšeš to všechno vážně skvěle. Tvé příběhy jsou mi milé. A když je někdo ještě pěkně natočí, jedna radost se na ně koukat.