Anianna

Seriál mě hned od začátku nadchnul. Zaplnil díru v umělecky zaměřených dokumentech. Od 5* na začátku ale postupně snižuji. Jako by autor vařil čaj pořád ze stejného čajového sáčku. Poprvé a podruhé je čaj dobrý, ale pak už slábne, tak jen podle barvy usuzujete, že v tom hrnku může být čaj. 6. díl začíná bankovkami. Česká platidla jsou krásná, a tak se divák nabudí. Aha, díl o bankovkách, no to bude paráda! Ale záhy už se řeší ručně psaná menu na restauračních tabulích, obaly zboží a pak zase knihy, které už jsme ale nejméně 2x v seriálu viděli. Každodennost není roztěkanost. Každodennost vnímám jako ukotvení v předvídatelnosti, v opakujících se činnostech, které plynou tak přirozeně, až se zautomatizují. V případě tohoto dílu by mohly být doprovázeny třeba těmi bankovkami, stravenkami, platebními kartami, kartami obchodních řetězců včetně log těchto řetězců.... Prostě ukázky grafické úrovně produktů, jichž se dennodenně dotýkám a dennodenně je podvědomě zaznamenávám, když si vyběhnu koupit rohlík. Mám z dílu pocit absence jasného záměru.

Dívám se, ač jsem již v premiéře viděla, hlavně kvůli Kameníkové. Do role vplula tak přirozeně, že v ní tu BN nejen vidíte, ale rozumíte jí.

Povídání o místech posledního spočinutí králů a významných šlechticů od středověku po renesanci. Sv. Vít, Vranov, Valdice... Zaujala mě informace o středověké "turistice" za ostatky, jež se staly žádanými suvenýry.

V celém seriálu je dobře vybraná hudba. Ty Dva modré balonky, hit z roku 1958, je přesně ten úlet, který do seriálu patří.

Zajímavé komentáře zúčastněných. Budu si muset knihu znovu přečíst, protože, přiznám se, jsem tam kdysi viděla něco jiného, než se v dokumentu prezentuje. Emu Bovaryovou bych jako ženu charakterizovala jinak. I význam knihy bych viděla někde jinde. Přínosný názorový střet.

Ach, Monet! Vytáhla jsem si ho při zkoušce z moderních dějin umění v podobě malého fragmentu bílého květu. Obrazy s lekníny jsem měla tak nakoukané, že bych je tehdy dokázala složit z tisíce takových ústřižků jako puzzle. Monet je poznatelný, křehký, přitom neústupný v úsilí zachytit jeden a týž námět v mnoha obrazech, aby mu dal celistvý obsah, ukázal ho v různých časech v různém světle. Dokument to názorně ukazuje třeba na malbách katedrály v Rouenu nebo vodní plochy s lekníny. Petr Stach, mimochodem ve všech dokumentech skvělý, zde promlouvá v ich-formě jako sám autor. Chápu Monetovy pochybnosti a tvůrčí trýzeň. Je mi blízký i vztahem ke svým obrazům, který je dobře vystižen v situaci, kdy umělce strhne do vody prudká vlna. "Nejhorší je, že jsem přišel o obraz." Snímek přesto nebudu hodnotit maximem, protože je v něm věnováno příliš prostoru širokému kontextu na úkor obrazů. A klavírní melodie je užita jen tak mimochodem bez souzvuku s obrazem, ačkoli má ta melodická linka potenciál vyniknout.

Téma není tím motivem, pro který se na dokument dívám. Mám ráda baroko, a tak si spíše doplňuji informace o památkách, které stojí za návštěvu. Třeba jako v tomto díle. Plesl je navíc velmi empatickým průvodcem. Vlastně ani neprovází, nechá se provázet, ptá se a poslouchá. A ta role posluchače mu moc sluší.

Film ukázal Lautreca jako člověka maximálně si užívajícího, snad po vzoru svého otce, bohémského života. Nějak se ztratila zásadní informace, že HL byl postižený, vzrůstu pouhých 130 cm. S tím se kamera nedokázala vypořádat, takže jen z kontextů divák vyrozumí, že byl malý. Častá onemocnění včetně syfilitidy způsobovalo umělci velké bolesti. Film tohle neukazuje, naopak Lautreca paroduje, dělá z něho nevypočitatelnou figurku s reakcemi, jímž nedokážu rozumět, protože herec přehrává, a tak nedává těm reakcím žádný obsah. Chyběl mi i pohled na umělcovy malby, nějaké klidné ukotvení, zpomalení... Film je totiž dost hlučný a až chaoticky rychlý. Herecky se mi líbili Rich, Zylberstein a Anémone. Slabší 3*.

O ženě, která se neohroženě postavila před soud, aby si obhájila svou práci na šifrách mafiánů vydělávajících na alkoholu. Díky ní byl Al Capone odsouzen. A jak to s ní dopadlo? Zákulisní hry jsou pravděpodobně stejné na celém světě. Výborně vygradovaný dokument.

Ten příběh znám z hraného filmu. Výborně udělaný dokument. Řešení vrahových šifrovaných dopisů bylo podáno s promluvami odborníků velmi zajímavě. Věřím, že luštila široká veřejnost... Je to pochopitelný paradox. Neumím si ani představit kolik lidí (tisíce? desítky tisíc?) se snažilo, i když svou pílí naplňovali scénář vraha.