Holly_Wood

Portréty asi 97 lidí, kteří během tří let prožili tzv. Violent Unknown Event (pravděpodobně něco ve smyslu klinické smrti), a jejichž příjmení začínají slabikou "Fall..." Viděl sem jen pět portrétů, které jsou ke stažení na http://vue.org.uk/falls.htm

Fiktivní statistika o vypadávání z oken na jedné britské farnosti doplněná podmanivým zvukem cembala.

Vizuálně i formálně vytříbené divadlo v divadle. Greenaway si pohrává, místy velmi ostře, s tématem neposkvrněného početí a despocie církve. Celý film je jedním nekonečným pohybem. Hýbe se kamera, nekonečné množství komparsistů v každém záběru, hýbe se i dekorace na scéně. A přesto by se Dítě z Maconu mohlo stát velikým zarámovaným statickým obrazem. Kombinace operního zpěvu, magické vizuality a greenawayovské zvrhlé brutality v hávu nejvýššího umění je prostě nepřekonatelná...

Skvělý způsob, jak natočit film s minimálním příběhem i náklady, a přitom ho ještě moci jednoduše prodat do celého alespoň trochu anglicky mluvícího světa. Lámaná angličtina a sluneční brýle místo uhlazeného a precizního hereckého projevu. Může se to zdát jako znouzectnost, ale kdo první postaví postaví vajíčko na špičku, vyhrává.

Žádní další Samotáři! Zelenkova fantazie při vymýšlení charakterů je značně stereotypní, ale již se své podstaty nemůže být neoriginální. Příběhy obyčejného šílenství rozvíjí manifest "knoflíkářství", ovšem postavy už nemanifestují pouze sebe sama. Mají své divnosti, ale především mají svůj život, svou duši, a to téměř všichni zúčastnění. Na rozdíl od Hřebejkova Horem pádem (tyto filmy mají společné velké množství postav a ambici o vyslovení se ke globálním a aktuálním otázkám světa, která českému filmu téměř chybí), Zelenka nepřebíhá mezi dějovými liniemi nijak chaoticky. Zprostředkovatelem vyprávění je hlavní postava Petra (I.Trojan), případně jeho otce, což dává Příběhům určitý řád. Navíc všechno zapadá do sebe. Téměř magicky realistické sekvence u konce filmu a samotný závěr by mohl odnaučit diváky valit se z kina při začátku titulků... Buster Keaton (nesmějící se komik) jako symbol "knoflíkářství", příběhy šílenství jako metafora života, v němž ani nalezená dálnice nemusí vést, kam bychom čekali...