wel.wel

Dokument o procesu gentrifikace, institucionalizaci nájemního bydlení, jak se na něm podílí a profituje z něj finanční sektor a kdo je ten, co tuhle hostinu platí. Pro mne to byl nový (zajímavý a zároveň smutný) pohled na zdražování nemovitostí. Tohleto by měla být "povinná" hodina a půl pro všechny, kteří rozhodují či ovlivňují zákony o bydlení/nájemním bydlení. Problém není v malém pronajímateli, který má byt k pronájmu, problém vzniká u koncentrace. Ten kdo vlastní (a občas i pronajímá) desítky tisíc bytů, je ten, kdo určuje pravidla. Z bydlení se stala komodita, aktivum. Ruku v ruce s nadbytkem financí (quantitative easing) nás tenhle kolotoč dostává tam, kde dnes jsme. BTW - za mne je kapitalismus naprosto v pořádku. Dobrý dokument, někdy je dost o emocích a rozvláčnější, ale to mu u mne neubralo nic z 5* .

Můj záměr byl podívat se na film o haute couture. Dvouhodinová symfonie barev, hudby, sekvencí záběrů a hereckých výkonů v shakespearovsky pojatém dramatu (nebo snad komedii?) překonala moje představy a očekávání.  Není potřeba psát další komentář, když to udělali jiní.  Třeba silentname, Matty , DaViD´82 .

Líbilo se mi to, a moc. Stand-up comedy, kterou napsal sám život, by byla v jiném podání trága, tady se člověk, až na několik málo vážných momentů, neskutečně baví.

Po přečtení všech recenzí si říkám, že není moc filmů, které by měly tak polarizovaná hodnocení. Jedna hvězda/pět hvězdiček. Odpad/nádhera. Po mém druhém shlédnutí, a za mne, konstatuji, že je to dobrý film. Prolínání časových rovin a osobních příběhů člověka oslovují, ať už prožil stejnou situaci nebo ne. Střídání prostoru, ať je to velkoměsto New York, velehory Himáláj, místo někde v českých horách s idylickou chaloupkou, pobřeží Baltu, indonéský Siberut nebo Zlín s otiskem Le Corbusiera, to všechno podtrhuje proces hledání odpovědi, klíče. …  Dávám 4 hvězdy za film a jednu navíc za záběry Zlína. Nikdy by mne nenapadlo, že moje rodné město může být ve filmových záběrech tak nádherné.

Pohádka pro dospělé, kde dobro zvítězilo nad zlem, babi se potkala s láskou svého života, strom nikdo neporazil a zlé korporátní praktiky byly odhaleny. Taková komedie střihnutá parodií to je.

Tom Hanks nám opět, a excelentně, předvádí svět, jaký denně žijeme. Vždyť kdo by neznal souseda, kolegu, manžela, kolemjdoucího nebo sourozence, který svým puntičkářským přístupem nutí lidi kolem chovat se tak, jak chce on. Takže sekýruje, poučuje, nadává a vyhrožuje. Až se potká s jednou typickou latinos rodinou, která našeho bručouna vtáhne do svého světa a přinutí ho chovat se a žít, jak zas chtějí oni. Výborné herectví Toma Hankse v roli mrzouta se potkávalo s živelnou Marianou Treviño Ortiz, která svoji roli mexické imigrantky ani nemusela hrát, ona ji prostě žila. Asi se mrknu po knížkách Fredrika Backmana. Předlohu filmu, Muž jménem  Ove, snad napsal i podle sebe.

Pohled tvůrců na rok 2021 i na předchozí 2020, britsky Monty Python mockumentary forma,  odpovídá tomu, co jsme žili. … Tohle jsou mé příběhy. Při přejezdu ze Zličína (Praha) do Kunratic (Praha) nás z/kontrolovali policisté, protože jsme přejížděli po okruhu (to už není Praha). Do nemocnice, rozloučit se s mým blízkým, jsme se nedostali; všechny návštěvy byly zakázané. Pohřeb probíhal v úzkém kruhu nejbližších; byl nařízený omezený počet lidí, kteří se mohli pohřbu zúčastnit. Dálnice byly prázdné, nikdo nikam nejezdil. Na procházce v lese jsme se jiným lidem vyhýbali s dvoumetrovým odstupem.  Do obchodu jsme chodili nakupovat v rouškách a rukavicích. Co se dalo, jsme nakupovali online. V práci jsme dvakrát týdně absolvovali povinný výtěr nosu. … Člověk z toho všeho může upadnout do deprese, nebo může tu chytrými tu přihlouplými fóry situaci zlehčovat. Oba filmy zvolily satirickou notu a provedly nás geopolitickými událostmi let 2020 a 2021 z pohledu Británie a USA.  Pro mne to byl relax, takže moc díky za něj.

Svět podle Johna Wilsona je New York. A zatímco New York člověk buď miluje nebo nenávidí, svět podle Johna Wilsona lze snad jen milovat. S kamerou, která je pro něj něco jako hradba, nás pozval do světa, kde každý z jeho obyvatel vypráví svůj kousek příběhu, aby z něj John Wilson svým komentářem sestavil překvapivou sekvenci v povídkách na témata zdánlivě obyčejná (občas s pronikavým vhledem do duší a mozků účastníků; ty jo, kde na ty lidi chodí …), které finalizují do závěru, ze kterého jeden sedne na zadek. A na konci nás ještě dotlačí tu k lehkému úsměvu, jindy k řehtání na celé kolo. Hluboce smekám, za mne 10/10.

Tak co Alex, jaké to je být mámou v tomhle světě? Máš rodiče, na které se můžeš spolehnout? A co kamarádi, kterým můžeš zavolat a zůstat u nic, když se něco stane? Pak je tu ještě všeobjímající pomoc institucí, jsou tady od toho, aby pomáhaly potřebným, ne? Co uděláš, když tě partner Sean, který je věčně pod vlivem alkoholu, dusí, řve na tebe, mlátí kolem sebe? Vždyť ti (ještě) neublížil, tak se to vlastně nepočítá, že? Že nemáš vlastní peníze? Nač bys je měla? Když potřebuješ koupit jídlo nebo zaplatit telefon, tak si o pár dolarů řekneš, ne? Že chceš pracovat? Ale ne, to nejde, Sean to tak říká. Ty se staráš o dítě a partner vydělává. Sice s tím má občas problém (jo, jo, ten alkohol), ale má snahu, že? Vždyť to říkají všichni kolem, tak to musí být pravda, že? Třeba tvoje psychicky nemocná máma, ta Seana miluje. Nebo táta, který tak obětavě Seanovi pomáhá, třeba najít si práci, nebo chodit na seance anonymních alkoholiků. A Seanovi přátelé, ti ho znají dlouho, tak přece vědí, jaký Sean je. To ty si, Alex, pořád něco vymýšlíš. Takže co, Alex, jaké to je, být psychicky týranou mámou v tomhle světě? ************** Střípky, které mi utkvěly v paměti. Pravidlo sedmi odchodů. Setkání Alex s Danielle, kdy se Danielle odmítá s Alex bavit, protože vedle stojí její manžel. Králičí nora jako symbol totální deprese. ************** **************** Výborný seriál s vynikající Margaret Qualley jako Alex v hlavní roli nás provedl světem, ve kterém vládne bezmoc, zastrašování, zrada, napadání, manipulace, osamělost, finanční vydírání a psychický teror. Předlohou filmu je autobiografická kniha Stephanie Land s názvem Maid.  8/10 Mimochodem, kdo vymyslel ten český překlad názvu filmu? Ehm, ehm.

Závěrečná tečka za Better Call Saul a Breaking Bad byla i tečkou pro další řadu záporáků, kterým jsme asi povětšinou drželi palce, aby to třeba dali i v dalších dílech. Příběh se uzavírá a málokomu se podaří dostat se ze shitu, který žil. Připomíná to seriál, o kterém bylo řečeno „…pak už jsem se na to nemoh dívat. Vždycky když jsem si zvyk na nějakou postavu a začal ji i mít rád, tak umřela …“.  Hmm. Propletenec vztahů, příběhů a postav, který se občas zjevně, často náznakem či narážkou prolínal  oběma seriály i tímto filmem, to je neobvykle exkluzivní. A navíc, člověk si připadal fakt súúúper chytře, když mu něco z toho i docvaklo. Anyway thanks a lot, Vince Gilligan. I enjoyed it.