Nadix

Výborný Brad Pitt a ještě lepší Christoph Waltz. Ač se zdá, že Tarantino už nemůže přijít s ničím lepším než doposud, vždycky se mu to nějak podaří. A to, že pozměnil na závěr filmu dějiny? On jediný si to může dovolit a jemu jedinému to bez mrknutí oka odpustím.

Ač se zdá, že by tento film mohl být pro diváka duševně přínosným – a taky se o to snaží -, přejde tenhle pocit hned po prvních minutách. Místo očekávané hloubky se jedná o zbytečně dlouhou okecávačku. Ze třech vytyčených cílů se povedlo snad jen to jídlo. Zbylé dva dosahují akorát tak úrovně hodiny jógy a letního flirtu.

Prince jsem pařila naposledy v době, kdy byl blond a skákal z patra do patra a tedy tento kousek dokážu hodnotit jen a pouze jako film a v podstatě herní neznalec. Film nezklamal – nic jsem od něj nečekala a u toho taky zůstalo. Žádné překvapení se nekonalo. Tři *** dávám za správnou volbu obsadit Jacka Gyllenhaala, za výbornou souhru ústřední dvojice a za celkem podařenou atmošku Blízkého Východu. Vše však stojí proti obehrané zápletce a zbytečnému množství akčních scén.

Noví „Piráti“ jsou příjemným překvapením. Jack Sparrow neztrácí šmrnc a vtip a výměna některých postav je pozitivním oživením. Pouze Keith Richards by si opět zasloužil větší prostor, ovšem i tady ho omezili jen na pár minut, stejně jako již dříve. Zápletka i postavy sice nedosahují úrovně Davyho Jonese a Krakena, ale i přesto lze říci, že pokračovaní celé sérii rozhodně jméno nekazí.

Klasický film o ničem a o všem. Že takových bylo natočeno už nespočet? Asi… Připadá vám, že už jste všechno někde viděli? Je to možné… Standardní americké dojetí na konec? Snad… Ale málokdy bylo natočeno tak dobře. Věděla jsem, jak film končí. Ale i přesto mě v jeho závěru cosi sevřelo, přestávala jsem dýchat a naskočila mi husí kůže. Celou dobu jsem měla pocit, že první hodinu a půl filmu jsem už v kině či televizi viděla mockrát. Avšak přečkat ji za ty emoce na závěr rozhodně stálo…