WingsLotus35

Další rádoby hororová vracečka časem, kdy se jako diváci musíme za každou cenu podívat na to, co se stalo v dětství hlavních protagonistů, a pak honem rychle skočit do současnosti, abychom viděli, jaký vliv to má na jejich současný život. Takhle se dá celý seriál v rychlosti popsat a ušetřil jsem vám 9 a půl hodin času. Máme tady typický model rodiny, kde žádný vzájemný vztah mezi sebou nefunguje, a viníkem je stará barabizna, ve který někdo udělá občas bububu. Postavy samotné jsou tak nesmírně šablonovitě odfláknuté a ničím nezajímavé, že jsem si po celou dobu sledování přál, ať tam všichni pochcípají. A jaká že šablona je zde aplikovaná? Ta nejklišovitější, která může v hororech být. Nechci postavy vyjmenovávat, protože za prvé spoilery a za druhé si je stejně nepamatuju. Takže: Brácha 1 - Nejstarší, který na bubáky nevěří, ale přesto o nich píše jakože byl přímým účastníkem paranormálních jevů (nebo aspoň ty lidičky drží za ručičku, kterým se skutečně staly, a zpracovává jejich výpovědi do děsivých knih podobající se červené knihovně). Na duchy nevěří i kdyby mu v liduprázdný místnosti duch vyhonil ptáka, protože všechno musí mít racionální vysvětlení, že? Na bubáka uvěří až úplně na konci, kdy mu dojdou argumenty typu: "Byla psychicky nemocná, můžeš za to ty, ty jsi blázen" atd. Ten mě ze všech sourozenců sral nejvíc. Brácha 2 - Nejmladší, který jede tvrdý drogy, protože proč ne. Fetky přece vždycky dodají něco extra dramatickýho, kdy si ideální divák - podle tupých filmařů - sedne na prdel z toho, že se feťák vyhrabe z drog (už po milión sto padesátý). Zároveň sdílí s nejmladší sestrou jakýsi voodoo pouto, protože jsou dvojčata, kdy cítí to co ona a naopak. Zajímalo by mě jestli má taky krámy, když sestra dvojče nemá své dny, ale asi ne. Asi jediná v pohodě postava, co tam je. Ségra 1 - Nejstarší zamindrákovaná fůrie, která je nasraná na Bráchu 1, kvůli tomu, že si nahonil čísla a popularitu na tom, že napsal a knižně vydal jejich vlastní příběh co se stal v dětství, ve strašidelným baráku. Pořád někomu něco vyčítá, není se vším spokojená, a líčí mrtvoly (to je jediná smysluplná činnost, co dělá). Ségra 2 -  Mezi sourozenci prostředníček (doslova), a navíc je to lesba, protože samozřejmě jsme na Netflixu, takže LGBT prvek máme odškrtnutý, akorát že je to všem postavám úplně u prdele, že je lesba. Navíc vládne super schopností, že když na něco/někoho šáhne, tak vidí jeho auru, nebo minulost/budoucnost (nevím jak to popsat). Takže když by sáhla na rozbitej hajzl, tak uvidí pachatele, který je zodpovědný za jeho ucpání, nesklopení prkýnka na záchodě a jiný věci. Nejvíc prázdná postava ze všech, bez jakéhokoliv charakteru.  Ségra 3 - Dvojče výše zmíněného bráchy dva. Pořád nevím jestli má taky potíže s prostatou, nebo zaseklý ledvinový kámen v močovodu stejně jako její brácha, ale to je fuk. Okolo ní se celý tenhle tyjátr točí, a je taky jediný charakter, který má zajímavý vývoj příběhu. Toto byl nástin hlavních charakterů (pak je tam ještě postava otce a matky, ale ty rozepisovat nebudu), zatím žádná sláva a hlavní kámen úrazu. Co naopak musím pochválit je vizuál a kamera, to jediný za něco stojí. Jenomže to bohužel nezachrání mizerný scénář, postavy a průměrné herecké výkony. Výjimkou byla Carla Gugino, která alespoň nějaký výkon předvedla. Víc než jednu s ušima odřenou hvězdu, si toto vážně nezaslouží.

O tomto seriálu jsem se z prvních ukázek domníval, že bude zábavnou mysticko-fantazijní jednohubkou. Místo toho jsem dostal jenom další netflixovskou LGBTQ+ propagandu, která stojí a padá na celém seriálu. Příběh zní docela zajímavě, ale je přizabitý právě tou politicky korektní morovou ránou. Hlavní postava Lorda Morfea je takovou nic moc rádoby bezcitnou kreaturou. Jediný co se dá pozitivně ohodnotit jsou efekty, které působí dobrým dojmem a díl s nesmrtelným mužem se kterým se Morfeus schází jednou za sto let, aby mu prozradil, jestli chce umřít nebo ne. To bohužel celý seriál nezachrání a jedná se tak o další řadovou netflixovskou propagandu politicky korektních pseudozásad, ze kterých Probuzení (Woke dementi a další sebranka) vyloženě zdrogovaně samovolně ejakulují . V závěru se tak jedná o podprůměrné dílo, které bych neházel do odpadu, ale víc jak dvě hvězdy udělit nemohu.

Velmi nešťastný pokus zfilmování fantasy románu Christophera Paoliniho. V tomhle filmu nefunguje a nesedí nic, hlavní postava je špatně napsaná jak scénáristicky, tak i vizuálně. Co se týče hereckého výkonu Eda Speleerse jakožto Eragona, je silně podprůměrný. To platí i o ostatních hereckých výkonech, vyjma Jeremyho Ironse který se, na rozdíl od ostatních, alespoň trochu snažil. Nejvíce do očí a uší bijící je ale zde vyobrazená postava Murtagha, kde se ve filmu ani neobtěžovali zmínit jeho samotné jméno, přestože se v knize jedná o velmi důležitou postavu. Zde působí jako bezejmenný pěšák, který hlavního hrdinu jakýmsi zázrakem dovede na konec příběhu, a oba dva neví jak se jim to vlastně povedlo. CGI efekty tady nijak neoslní a působí docela tuctově, což i na rok 2006, kdy byl film vydán a hlavně ve srovnání s efekty ze všech tří filmů Pána Prstenů, je velmi špatný výsledek. Nebudu se ani snažit popisovat v čem se film liší od knihy, jelikož by to bylo na velmi dlouhé povídání. Jen řeknu to, že si filmaři vzali z filmu páteř a zbytek kostry celého příběhu zahodili, a s páteří samotnou toho moc nenaděláte. Podtrženo, sečteno, Eragon je přinejlepším podprůměrný film jako samotný (když si odmyslím, že je zfilmován podle nějaké knihy) a je katastrofální filmovou adaptací. Proto uděluji jeden velký palec dolů na znamení příšerně odvedené práce, která patří do odpadu.

No, po zhlédnutí první řady The Haunting - Dům na kopci, kterou jsem ještě dá se říci přetrpěl, přichází řada druhá která mě totálně dorazila. Tvůrci zde zde snaží vyprávět gotický horor v moderní době (stejně jako v předešlé řadě), ale absolutně v tomto ohledu selhávají. Gotický horor staví sice na pomalém budování atmosféry a na propracovanosti postav, ale tady není ani jedno. Postavy jsou odbytě napsané i herecky mizerně zahrané, atmosféra kulhá na každém rohu. Občas se stane, že seriál diváka "postraší" (rozuměje vybafne v podobě líného jumpscaru) ale v závěru se jedná jen o lacině udělanou duchařinu. Otravné vracení se v čase před událostmi hlavního příběhu se opět vrací, jako v předešlé sérii, které zde potápí celý děj této série ještě víc. Hlavní zápletku jsem už tak v druhém nebo třetím dílu odhadnul co se bude dít dál (a mé tušení se potvrdilo), což na devítidílnou sérii, kde se má čekat na nějaký zvrat, není moc dobrá vizitka dobře odvedeného scénáře a režie, navíc když už divák dávno ví co se bude dít a jen čeká, až mu to seriál výsostně unaveným tempem řekne. Unavující přehnaně dlouhá stopáž každého dílu, také nepřipisuje nic pozitivního k už tak dost průměrnému seriálu. Hill House byl ještě jakž takž snesitelný, ale Bly je jen věčně natahovanou nezáživnou nudou.

Film Jiřího Menzela na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, který se zároveň podílel na scénáři. Do hlavní role, postavy Miloše Hrmy, byl obsazen známý československý zpěvák Václav Neckář, který byl ideální, ale zároveň trochu postavu zabíjející, volbou pro ztvárnění tohoto charakteru. Ačkoliv filmové adaptace známých knih mají často tu tendenci si dělat s předlohou co chtějí, nebo si jen vypůjčit jméno knihy a celý děj od základu překopat, toto je jedna z mála anomálií, kdy samotný autor spolupracuje s filmaři na jejím převedení na filmové plátno. Knižní předlohu jsem četl a musím uznat, že se adaptace věrně drží dějové linie, jak byla napsaná. Někdo, kdo taktéž četl knihu, by mohl namítat, že v knize si Miloš žíly podřezal a ve filmu si je teprve podřeže. Nebo také, že Miloš v knize umíral "víc procítěně" než ve filmu. To jsou ale právě ty odlišnosti, které z filmu i z knihy dělají dva zcela odlišné prvky, díky kterému stojí za to si přečíst knihu i zhlédnout film, a mít tak ucelený zážitek z jednoho stejného příběhu. Film v žádném případě nedělá ostudu svému knižnímu otci, naopak dává mu nový rozměr a větší abstraktnost, kdy se divák může sžít s dalšími postavami, které zde vystupují. Bohužel však film trpí na nedokreslení hlavní postavy Miloše Hrmy, kdy Neckář působí ve své roli docela prkenně a nevyjádřeně oproti knize. Nemá moc dialogů a když už nějaké má, trochu v nich pokulhává. To ale nemění nic na tom, že herec dokáže i přes tyto nedostatky působit přirozeně. Kniha se soustřeďuje na Milošovo nitro (což umocňuje vyprávění v -ich formě), a jeho potíže se s vlastním sexuálním životem. Kniha také vykresluje i silně znepokojivé dekadentní momenty, které nebudu zde raději prozrazovat, a mohou být nepochopeny, pokud čtenář nezhlédne film. Co ale z filmu dělá jedno z Magnum Opus československé kinematografie? Je to právě to vyprávění o druhé světové válce, kdy se stejně jako kniha zaměřuje na osudy obyčejných lidí v neválečných oblastech. Navíc dodává i jistou nadčasovost, kdy i po několika dekádách od jeho natočení dokáže vizualizovat život našich předků ve 20. století i současnému divákovi. I přes pár výše zmíněných nedostatků uděluji plné hodnocení, které si oprávněně zaslouží.

Film Otakara Vávry, který byl natočen podle stejnojmenného románu Karla Čapka. I když se autor knižní předlohy samotného natáčení nedožil, spolupracoval s režisérem na sepisování scénáře, který byl napsán už roky před samotnou produkcí filmu. Vávra se ve filmu mistrovsky popral s Čapkovským vyprávěním příběhu, který je na zfilmování velmi obtížný. Hlavní postavu inženýra Prokopa zde ztvárnil tehdy začínající herec Karel Höger, který dokázal postavu Prokopa perfektně zahrát. Co se týče samotného příběhu, musel Vávra v románu značně škrtat, jelikož pasáže v něm jsou kolikrát příliš zdlouhavé, a do samotného filmu by se nevešly. Ve filmu chybí vykreslení vztahu Prokopa s Anči, které je v knize popisováno jako čisté a nevinné. Taktéž zde pokulhávají i scény s princeznou, která je rozpolcena na hranici dobra a zla, ale nakonec se zachová v knize správně, což ve filmu není. Jinak se film přes své nedostatky drží své knižní předlohy důvěryhodně. V čem ale zcela film vyniká je atmosféra, která je hustá tak že by se dala krájet, a udrží diváka pevně usazeného na židli až do konce filmu. Zfilmovat Karla Čapka není jednoduchou záležitostí, a tento film je - až po Bílé nemoci - perfektní adaptací Čapkovy tvorby, proto dávám plné hodnocení.