Ignacia

Seriál jsem viděla jednou, a pak ještě jednou nedlouho poté, protože mi velmi utkvěl v paměti. A to jsem se mu nejprve vyhýbala kvůli obavě ze zpracování zápletky s duchem v hlavní roli. Nakonec mi pomohl otevřít se nejen tomuto, ale i dalším fantasticky laděným seriálům, a zbavil mne tohoto předsudku. Jsem nadšená nejen z hlavní dvojice (Ohm a Singto), která má skvělou chemii hned od začátku a herecké výkony jsou na takové mladíčky fenomenální, ale především kvůli příběhu samotnému. Přechod na posmrtný život a jasně daná pravidla s tím související, hledání a přijetí sebe sama a coming out, kriminální zápletka (mládí a láska vs. sobectví a chamtivost), minimum nějakých nedodělků ve scénáři (nic závažného), komediální prvky (naprosto žeru kámošku ze hřbitova, hlavně v poslední scéně se spolužákem), dobrá kamera, uvěřitelné studentské prostředí, nevinnost hlavních hrdinů (BL scény přizpůsobené mladšímu publiku). Hudbu zpravidla moc nehodnotím, ale tady je pěkný cover, který se velmi tematicky hodí k příběhu. U thajských seriálů (hlavně těch se studentíkama) mne tak neuvěřitelně iritují ty naleštěné káry, protože tím klesá uvěřitelnost. Tady zde to staré auto byla od scénografů dobrá volba. Takže si to dám někdy ještě do třetice.

Použiji klišé: Mnoho z filmu bych nazvala typicky japonským. Hloubka příběhu je notná. Vstřebáváte scénu, zpracováváte ji uvnitř a najednou střih, a jste úplně jinde - netřeba říkat všechno, spoustu si je nutno domyslet (dá se, ale nemusí to každému sedět). Japonci jsou hodně neverbální, kontextoví, moc si toho neříkají - hlavně co se vztahů týče, to už musí být, aby se o něčem mluvilo. A zase jen náznaky. Hlavně neukazovat emoce před ostatními. Je mi jasné, že Evropan by to rozštípl už někde v půlce a všechno si to s tím druhým pěkně vyříkal, ale tak to tam prostě nefunguje. Ten motiv hledání sebe sama a běh za vlastní přirozeností vs. zoufalá snaha zapadnout do společnosti, která se odlišnostmi sice jen hemží, ale ty odlišnosti se snaží většina lidí tajně držet pod pokličkou a naoko zapadat do jedné jediné formy, která je společensky "přijatelná". Je to frustrující a zároveň skvělé vidět, jak to jeden hrdina nedokáže přijmout a druhý s tím žije naprosto přirozeně a je mu jedno, co si společnost myslí. Je vidět, že se to u mladší generace přece jen mění. // Naturalismus. Kamera je rychlá, jednoduchá, osvětlení tam moc nepoužívají, vše je laděno do temna. Herci nepoužívají téměř žádný makeup, cigarety zapalují jednu od druhé, že máte skoro pocit, že cítíte ten hulán okolo sebe. Většinu života tráví v práci, partnerka je považována jen za house keepera. Otevřený konec za mne příběhu sedl, ačkoli mne zprvu nepotěšil. Úplně mi to připomíná konec knih Haruki Murakamiho.

Se zhlédnutím jsem otálela, protože jsem vzpomínala na Město andělů s Nicolasem Cagem a obávala jsem se kopírování příběhu a jeho zasazení do BL žánru. A nakonec... zbytečné obavy! Děj byl mnohem zajímavější a rozuzlení po asijsku mnohem přirozenější a stravitelnější. Velmi mne dojalo a potěšilo. Nezbývá, než vřele doporučit. Kromě dobře zpracované (sice pomalý rozjezd, ale později!) BL stránky mne uchvátil příběh samotný. Boj života se smrtí, kdy obojí je vlastně přirozené a jediná možnost je to přijmout a smířit se s tím. Naděje v reinkarnaci, otazníky, co bude po smrti. Jediné, co mi tam chybělo, je větší rozvití života v underworldu a pravidla pro soul reapery. To by mi přišlo hodně zajímavé, dovědět se víc.  Samozřejmě se najde několik nedostatků, které mne iritovaly (ale daly se přežít, např. zmíněná pravidla, chybějící jizva po transplantaci, atp.), ale nechci spoilovat nadmíru. Velmi pozitivně hodnotím nulový product placement. Hurá, Thajci to umí i bez něj. Na druhou stranu téměř celou sérii zahráli v jednom oblečení, takže tady se ušetřilo. :)

Již režisér je sázka na jistotu, protože natočil např. Manner of Death (také zde jako guest roles potkáme krátce v 5. díle hlavní hrdiny z MoD). U Triage ("triáže") máme rovněž příběhový přesah, který nás nutí trochu se zamyslet, co by bylo, kdyby... Konečně také vidíme spolu v pořádných rolích Tae a Teeho, kteří se setkali již v r. 2017 v sérii 2 Moons (slabší série) a tady konečně vynikly jejich herecké schopnosti. Moc jim to spolu sluší a chemie je pořádná. V průběhu příběhu úplně cítíte místy tu frustraci, když se vše nedaří dle plánu. O to větší je pak zadostiučinění, když to vyjde. Tempo příběhu je nejprve akorát, jen v poslední třetině už je na mne příběh moc překombinovaný, asi bych se zápletkou skončila trochu dříve, nepřidávala na dramatičnosti a přidala BL scén (ačkoli jich tam pár opravdu hezkých je), ale budiž. Kamera kvalitní, v prvním díle jen příliš rychlé střihy s vysvětlováním reálií (nutno pozastavit na čtení - ale nebojte, jen úplně na začátku). Tvůrci si předem dobře udělali domácí úkoly, co se týče nastudování fungování pohotovosti (v Thajsku), takže se i něco zajímavého dozvíme. Není to low cost projekt, ale ani se vyloženě neplýtvá zdroji. Product placement zde opět je, ale spíš okrajový, neruší jako v jiných seriálech. Už se těším, až spolu Tae a Teeho zase v něčem v budoucnu uvidím, velmi sympatický pár. Za mne velmi povedený thajský seriál, na který se ještě někdy znovu podívám.

Romantika z hor. Má nízký věkový rating, všechno "bublá pod povrchem", takže v tom nehledejte explicitní scény či nedejbože "to".  Product placement zde dosáhl maxima. Jako sorry, ale že ranger používá růžový pleťový krém, že uvařit někomu kafe = nasypat rozpustný prášek jisté značky do horké vody, nebo že si hlavní představitel tak 5x za sérii dá svoji vlastní značku slaných křupek Mix (jeho podnikatelská bokovka)... je to úsměvné a trochu trapné, ačkoli to měly být cute scény. Ale rozumim, že z něčeho se rozpočet doplnit musí. Stopáž bych zkrátila tak na 40 min, nicméně pořád se něco dělo, takže hodinové díly zase tak nevadily.  Správně rozervaný hlavní hrdina Tian a rozpolcený PhuPha. Postavy z vesnice, hlavně děti, za mě super. Torfun si taky docela zahrála, výborný motiv dárce orgánů prostupující až do posledního dílu; záporák Sakda (v Triage z r. 2022 je taky záporák Sakda, fakt by mě zajímalo, jestli to thajsky znamená něco ukrutnýho); rozkošný doktůrek a sympatický bestie Longtae; vzorný starostlivý tatík a přísná matička. Dává to smysl a příběh je silný, neotřelý. Nejste chvilku v klidu, neustále se střídají ups and downs.  Hudba perfektní, to už tu padlo. Za mne povedený seriálek (seriózně to nazvat "seriálem" nedokážu, je to fakt slaďoučký).

Dobrá dramata zanechají dojem nadlouho. Tohle drama bohužel žádný výrazný dojem nezanechalo. Ano, některé scény jsou emotivní a prožíváte je s hrdiny, užíváte si to,… jenže najednou se to začne opakovat se stejným výsledkem. Za mne jde o zbytečně dlouhý a monotónní seriál. Dokoukala jsem to hlavně díky pohledným hrdinům a naději, že se to s dalšími díly trochu zvedne, což se stalo zhruba v polovině. Viděla jsem i horší dramata, jednou se to vidět dá, občas jen přeskočte pasáž.

Tak takhle se získává závislost a vznikají u monitoru probdělé noci. Tomuhle seriálu bych nevytkla asi nic. Scénář je fajn, je v tom akce, romantika, pohlední a zkušení herci v hlavních rolích, správně nesympatický záporák, zvraty na vhodných místech, zajímavý kontrast Severní vs. Jižní Korey. Realističnost nechávám stranou; do jaké míry to na Severu funguje takhle, kdo to dokáže říct? A to se vážně „takhle snadno“ přechází sem a tam ze Severu na Jih? Nicméně, pro diváka je to rozhodně poutavé a určitě si to pustím někdy ještě jednou.

Bezvadná sportovní anime, která u mne předčila očekávání. Četla jsem celou mangu a animované zpracování jí dodalo grády, hlavně oproti manze nevynechalo téměř nic (nebo vůbec nic?). Minimálně v prvních třech sériích. S nadšením jsem čekala na každou další sérii a netrpělivě očekávám závěr.

Tohle je tak netypické BL, že diváka uchvátí od prvního dílu a nepustí až do konce. Na každý díl jsem netrpělivě čekala celý týden. KinnPorsche je BL seriál z mafiánského prostředí s komediálními prvky, má slušný scénář a výbornou postprodukci, za mne supr soundtrack (vynikající skupina Slot machine nebo hudba Jeffa Satura, který hraje i nejmladšího z tria mafiánských synků) i spoustu akčních scén (střílečky i mlátičky; herci absolvovali spoustu workshopů a dávali z nich videa na YT). Hlavní hrdinové nejsou žádné citlivky, ale chlapáci, kteří každý spor vyřeší „postelovou scénou“. Chemie mezi hlavními páry je velmi znatelná. Nechybí motiv ochránce, pomsty, složitých rodinných vztahů, sourozenecké oddanosti, rodičovské šikany; ale i romantiky, přežití v divočině vs. života v luxusním mafiánském mrakodrapu, nebo třeba BDSM. Scénáristé určitě měli načteného i Kmotra. Trochu mi vadilo na posledním delším díle, že byl až příliš nacpaný zásadními informacemi a čas na jejich vstřebání byl moc krátký. Ale chápu, že to chtěli vygradovat na samém konci. Herci to měli náročné, tenhle seroš byl dle mého názoru životní výzva. Za mě letošní Best of BL.

Velmi povedený a pro BL žánr nevšední kousek, který patří mezi mé top a viděla jsem víckrát. Kromě nadprůměrně zpracované BL stránky má seriál i velmi obstojnou až mrazivou detektivní zápletku, spoustu napětí a zvratů, nahodí sem tam pár reálií z doktorského/policejního prostředí a jako bonus ukáže i kousek thajského venkova. Díky kriminální zápletce si rozhodně zaslouží hodnocení 18+. Obě hlavní role dali konečně vyniknout hereckým schopnostem Maxe Nattapola a Tula Pakorna, kteří byli dosud známi především díky dějově jednodušším a rozvláčnějším Together with me (1 a 2) a Bad romance. Kamera, střih, postprodukce - obecně zpracování filmu hodnotím pro BL jako nadprůměrné.