Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Animovaný
  • Komédia
  • Dráma
  • Krátkometrážny

Recenzie (473)

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Co napsat o jednom z nejvelkolepějších, nejepičtějších, nejlépe natočených, nejkulervoucích, a celkově nejlepších filmů (co lze za poslední dobu vidět v kině - především pak v IMAXu, kde jsem byl mimochodem poprvé) všech dob? Vlastně nic moc. Tady se fakt už dá jen veskrz probrat to, co vše se mi to na tom líbilo a co se mi na tom líbilo nejvíc. Pokud vyjmeme ten samotný zážitek z toho, že jsem na první projekci (protože rozhodně počítám minimálně s jednou další) byl s kámošema, všema natěšenýma jak malý dítě na Vánoce (respektive jako my), z nichž mnozí šli studovat film čistě z důvodu existence prvního filmu (samo o sobě velkolepém a prakticky jedním z nejlepších filmů všech dob, minimálně co se technické stránky týče), kdy se mě podařilo ještě napsat test z fyziky a zastavilo nás protidrogový (nejspíš, respektive Můstek je strašně nebezpečný místo - a jako vesnický buran (který strašně se jen tak z hecu chtěl strašně zapojit do traktorové stávky) toto můžu potvrdit pro celou Prahu), kámoš ztratil průkaz, snědl jsem dva anglické rohlíky, potkali jsme dva oblíbené youtubery a já nedostal pověstný ''Duna-kelímek na popcorn'', tak to samo o sobě je prostě neuvěřitelný zážitek, který byste si užili i v případě, že jste v kině (zdůrazňuji, v KINĚ!) natlačený jak indové ve vlaku... ale tento film zkrátka zpraví úplně všechno a vy se reálně začnete po skončení titulků modlit - jak fremeni k Lisánu al-Khalíbovi, Kwisatzi Haderachovi, Úsulu Muad'dibovi či kolik těch jmen ještě vlastně má! - k Denisu Villeneuvovi, protože co nám nadělil je neuvěřitelné a zkrátka jsme si to pomalu až nezasloužili (až na mě, já byl ty dva a půl roku hodnej). A možná že by se to dokonce zvrhlo ve náboženské fanatické hnutí, jako ve filmu, který (přeci jen o něco více do očí bije než kniha) ukazuje to, že ani svatá postavička není vždy hrdina a že dokáže být pěkný hajzl - a když se na to tak koukám, tak si vlastně najednou během filmu říkáš, kdo je ve filmu asi největším klaďasem (spoiler: nikdo). V celém filmu je cítit ta velkolepost, to nebezpečí, zároveň jakési přátelství, hromada lží, nejasnost situace, zneužívání moci, absolutní moc, nadvláda, schopnost úplně všeho (jdi se zahrabat Avatare, vizuál není všechno). A v tomto bodě se dostváme k jednomu konkrétnímu bodu, který jsem chtěl určitě zmínit (protože vychvalovat kameru, výpravu, příběh (i coby čtenář předlohy jsem spokojen, jenom začátek byl takový trochu uspěchaný a lehce vtipný (a kamera oranžová, což nakonec vůbec nevadí) sakra, ten začátek mi trochu leze do těch všech kladů, protože jinak tu je jenom chvála), makeup, střih, hudbu, masky a kostýmy, efekty (sic samozřejmě velkolepé) a zvuk (vyjít o rok dřív Zóna zájmu má na Oscarech soupeře (a asi by toho litovala, protože na zvuku je prakticky postavena) a zcela pochopitelně by prohrála, protože tady ten mix, ta hlasitost, ty zvukové efekty, to všechno spojené se zvukem zkrátka dělá polovinu práce a taky největším důvodem, proč je to co se týká přáce na filmu tak odzbrojující), umí každý idiot): jsou jimi herci, kteří jsou samozřejmě všichni skvělý (reálně se podívejte na obsazení... nebudu je tu vypisovat), především pak ale Paul zahrán Timothéem Chalametem (kámo, jakto, že někdo, koho bych před pár lety disoval za to, že fakt super, další mladý zženštilý herec bez talentu (moc jsem o něm nevěděl), dokáže pouštět takový strach) a nováček Austin Butler, ze kterého ten strach prostě dýchá a jestli za tohle nezíská (nominaci na) Oscara, tak se fakt naseru. Já nevím jak ho vychválit, to se musí vidět. Což ostatně platí pro zbytek. Takže, abych se tu jenom nerozplýval nad tím, jak je ten film v každém ohledu skvělý, tak Vy uděláte nejlíp a okamžitě zajdete na tohle do kina. Hotovo. Tečka. Na konci filmu jsem dojetím z kvality brečel. 9,9/10 více ZDE:   DRUHÉ ZHLÉDNUTÍ--- k*rva, když to udělá takhle silnej dojem i na druhý zhlédnutí v ''pouhém'' Dolby Atmos'', tak to už něco znamená!

plagát

Chudiatko (2023) 

Bizarní - slovo, co by dokázalo vystihnout naprostou většinu z podstaty tohoto filmu. Ale ono to nestačí. Ono je to celé mnohem složitější. Napadají mě taky slova, jako je perverzní, nevídané, nebo dokonce pohádka. Neuvěřitelně hravý a (nejen) v dnešní době sotva napodobititelný film, kde slepice mají prasečí hlavu, ženy s mentalitou mimina skalpelem probodá obličej mrtvému muži a Willem Dafoe rozebírá svůj proces, jenž musí předcházet k jeho onanii (která by mimochodem svou silou rozsvítila půlku města), ale nikoho to nepohorší. A ke všemu Emma Stone začne vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi jablkem a okurkou - a Vy se jen zamyslete, v jakém slova smyslu. Ale vůbec nic z tohohle filmu není ani trochu pohoršující, nikdy to nezkazí příjemnou atmosféru, jakou film nepřetržitě po dobu trvání předává. Vše to podává zcela přirozeně a cokoliv, co by Vás kdekoliv jinde pohoršilo, Vám toto nenuceně vysvětlí, že to prostě nějak patří k životu a když se prostě odpoutáte od toho, abyste se furt báli něčeho a budete o ''tabu věcech'' normálně mluvit, vůbec nic to nezmění. Ale to samozřejmě není vše a raději začnu pěkně od začátku. Film začíná a Vy si jen říkáte, co se asi stane. Najednou se začnou objevovat všechny ty bizarnosti (které Vám ale na konci ani náhodou nebudou připadat bizarní) a Vy si říkáte, do čeho jste se to zapletli. A najednou zkrátka nadejde čas, kdy Vám je představena krása filmařiny v praxi. Nápaditost a hravost, nadšení, se kterým tvůrci museli ustavičně pracovat, aby stvořili tuto novodobou klasiku, je z toho zkrátka ustavičně cítit. Neustále překvapující kamera (cením natáčení na film), zábavné efekty (vypadající jak 50. let, jen s tím detailem, že prakticky převedeny do roku 20. let 21. století), barvitá výprava a kostýmy, ale především pak herecký ansábl, kde se nedá najít jediná chyba. Tomu všemu ovšem holduje Emma Stone, která zkrátka a dobře předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů... jestli čekáte nějaký dovětek, tak nečekejte, protože ten nebude. Je to jeden z nejlepších hereckých výkonů. Tečka. A ostatní jí s neuvěřitelným nadšením sekundují. především pak Willem Dafoe a Mark Ruffalo, který je tedy o něco méně sympatický, ale tak to být má, takže nevadí. Film též disponuje mnoha zajímavými a chytrými myšlenkami, které srozumitelně, chytře a nenuceně mluví o našem světu, o pokrytectví a o tom, co je v životě důležité (a o průměrné mentalitě lolkohráče: ,,Ty vole, ta žena mluví!!!''). Yorgos Lanthimos (nebo jak že se tedy opravdu píše, protože tohle už je třebna třetí verze jeho jména, co jsem našel) vytvořil zkrátka téměř dokonalý film (to téměř je tam kvůli několikero minutám na závěr, které ne, že by byly špatné, jenom už nešlapou tolik na plyn a je to škoda), který si snad se vší radostí pustím kdykoliv znovu. Bella Baxter je jednou z nejzajímavějších filmových postav (a důvodu není pomálu) a tohle je jeden z nejpozoruhodnějších filmů, co vznikli. Jinak nevím, jak to popsat. Instantní klasika a nucená povinná četba (respektive zhlédnutí). 9,5/10 Více ZDE: (jestli to tedy je více, protože jak je vidno tady, ono se o tom nedá moc srozumitelně mluvit - je to prostě super). P.S. na Oscarech má konečně Oppenheimer rovnocenného soupeře (ale osobně tedy asi fandím Nolanovi, sry) P.P.S. Jestli bude někdo tenhle film používat k propagaci ženské samostatnosti a feminismu, tak mě fakt nasere. Ano, ve filmu je nezávislá žena, ale rozhodně se to nesnaží nijak nutit. A taky je samozřejmě absolutně jasné, že ženy jsou nezávislé. Tak prosím, nevyužívejte tenhle film k politickým důvodům (stejně, jako mnozí naložili s Barbie a noha a mnoha dalšími, i jinak orientovanými filmy). Prostě si to užijte a na světě bude hej.

plagát

Krásne bytosti (2022) 

Já bych jim možná poradil, odstěhovat se z Islandu, protože takováhle notná dávka (psychickejch) problému je sice ''docela'' normální, ale že by se to všechno posralo takhle najednou, to už asi bude tím Islandem. Ty vole, fakt super, vstoupit do islandské kinematografii zrovna tímhle (i když nevím, jestli je zrovna nějaký velký výběr). Náročný film, kde si lidi podřezávají žíly, mlátí se ohořelými stromky, v barácích si nechávaj psí zvratky, mlátí se s islandskými Ukrajinci, uschovávají psí sperma v lednici (sakra, co mají s těmi psama), fetujou mech, cápci z ulice šukaj ovce, v každé situaci hned hledají basebalové pálky, jsou znásilňováni islandskými Ukrajinci, otčímové znásiňují a vypadají jak medvědi, o panictví přijdou ve čtrnácti a bůhvíco všechno ještě. Taky nevěřím na nějaké psychologické čakry, ale hned nemám potřebu fetovat a mlátit lidi na potkání. Ale samozřejmě, že je to všechno mnohem složitější. Podobnost se Zkaženou mládeží překvapivě ne moc do očí bijící, dramaticky je to vystavěné pěkně a nepříjemně, jenom do v jednu chvíli začne být až moc dlouhé. A v tu chvíli ještě přijde další zvrat, který definuje celý závěr a Vy si řeknete: ''Už ne!'' A ztratí se to kouzlo té deprese a síly. Takže to ubírá jednu hvězdičku.

plagát

Zóna záujmu (2023) 

Hodně artový a těžký film, který se nedá nijak moc ohodnotit (a nyní, jak začínám recenzi psát, nepochybuji o tom, že bude kratší). Je to moc pěkně natočené, kompozičně (kamera) dotáhnuto do dokonalosti (Jonathan Glazer se těmito nápady téměř vyrovnal mistrovi přes kamerovou psychologii), moc pěkně zahrané (Christian Friedel tomu všemu vládně) a celkově velice zajímavé. Divácky přístupnější (nominace na Oscary v podstatě dokazují) ať už díky (vděčnému) tématu či... hmm, kdoví čemu - asi že to je pořád tak nějak lidské. Film též rozehraje prakticky tři dějové linie (které na sebe samozřejmě navozují a protínají se), které jsou ale mnohem psychologičtější, než u ostatních filmů. Jelikož jde o artovku bez většího příběhu a o ''pouhou'' snůšku promyšlených scén, tyto linky si uvědomuje čím dál více - ať už šlo o záměr, nebo jestli jsemk to vnímal jenom já. A jde o linku vizuální, kde pozorujete osudy nacistické rodiny, o audio linku (která, jestli se nepletu, vznikala několik let), která zaznamenává hrůzné události z Osvětimi. A nakonec jde o linku toho, co víte o historii. A tato linka zasahuje do obou předešlých zmíněných a vytváří děsuplný (cinefilní) zážitek. Zároveň doporučuji o filmu vědět aspoň to, že je zaměřen na zvukovou stopu a že je o holokaustu. To je vše, co potřebujete vědět o tomto filmu, abyste si ho užili se vším všudy - minimálně, jak to situace dovoluje. 8/10 Více ZDE: P.S. jeden blbej: film silně nedoporučuji hluchým lidem...

plagát

Prišla v noci (2023) 

Moc zábavná ''blbůstka'' s určitým přesahem a vymykáním se zaběhlým kolejím a směru, jakým se většina českých komedií bohužel vydává (ale jsem rád, že už to je v současnosti čím dál míň a vychází více takovýchto projektů pro Česko ne moc typických - ať už komedií či dramat). Jiří Rendl a Annette Nesvadbová samozřejmě skvělí, ale co předvádí Simona Peková, s jakou lehkostí, vtipem a citem pro detail (realismus) ve vyjádření tělem či slovy, je naprosto neuvěřitelný a strašně zábavný (popravdě, když to tak vezmu s jejím projevem na Cenách české filmové kritiky, moc z té role zase nevyšla - v tom dobrém slova smyslu). Jediné snad, co mi vyloženě vadilo, byl nedopointovaný závěr, protože mi to zkrátka moc nezapadalo do celého děje (ale případně se pánů profesorů dozeptám, co to mělo znamenat a dám vědět).

plagát

Toy Story - Boj hračiek (1995) 

Vlastně absolutní povinnost pro každého filmového fanouška a základ ve všeobecném přehledu. Je neuvěřitelný, že to Pixar dokázal takhle už v roce 1995 (každopádně někdo první někdy být musel, tohle je vlastně docela uvěřitelné datum), zatímco hromada současných animáků to takhle pěkně neumí dodnes. Rozhodně dobrý film, ale asi jsem přeci jen čekal něco víc. Nevím ale přesně co. I tak ale musím pochválit, že se to vyhybá nešvaru, že by příběh byl jen produktem efektů, za což musím tvůrce pochválit, především pak z toho, že to je takhle ''starý'' a ''první''.

plagát

Loki - Season 2 (2023) (séria) 

V podstatě věci jsem za to neuvěřitelně rád. Loki (ať už jako seriál či postava) byl postupem času s upadajícím MARVEL universem takovou tou poslední nadějí, která by dokázala kvalitu jejich tvorby přeci jen o něco zlepšit. A oni to opravdu dokázali i v této sérii. Ale skrze to vše nadšení, které tu je především díky výpravě, temnější atmosféře, kameře, efektům a těmto hercům (Tom Hiddleston, Owen Wilson, Ke Huy Quan) se dostavuje i jakási omáčka okolo, která vždy vypluje na povrch, když se postavě Lokiho nedostává prostoru - respektive, představitel Tom Hiddleston nemluví nebo není vidět (nebo případně dva zmínění herci). Ostatní postavy jsou povětšinou zbytečně uřvané, nesympatické, ne moc zajímavě zahrané/napsané. A to zkrátka shazuje ty emotivnější scény. A ještě problém, že to občas zcela zbytečně přešlapuje na místě a nic moc se neděje. Což rozhodně problém je. Naštěstí párek epizod to vždy dokáže zachránit a využít potenciál celého seriálu naplno. Bohužel kvůli těmto minusům ale jsem na slabším hodnocení, i když se to na první dobrou tak jevit nemusí. Ty čtyři hvězdičky jsou slabé. 7/10 mluvené slovo ZDE:

plagát

Argylle: Tajný agent (2024) 

Jednorázová akční blbina z dílny Matthewa Vaughna, což samo o sobě vypovídá o tom, že to nebude tak obyčejná jednorázová akční blbina. Svižně natočená s až parodickým nádechem okolo všech špionážních filmů a velkolepým hereckým ansáblem, kde si to každý dává na maximum, především pak Sam Rockwell a Bryan Cranston (který takhle nejel od dob Walter White, yo!). Už od samého začátku vypálené na maximum v sebeparodických akčních scénách a popírání gravitačních zákonů zkrátka dodává tomu příjemnému pocitu z celého filmu úplně jiný rozměr a já jsem u hodnocení ochoten trochu přimhouřit očko. 9/10 Více ZDE:

plagát

Apocalypto (2006) 

Takhle má vypadat velkolepý historický spektákl. Kam se hrabou moderní Marvelovský blbosti, oproti takovýmuhle blockbusteru o období Mayů? Mel Gibson natočil úžasný film, realisticky pojmutý (s občas až dokumentární realističností), odýpajcící a chytrý. Je to drsný a velkolepý, dobový a tak nějak příjemně špinavý. Na vědomí jenom ubírá skutečnost, že si člověk říká, že to museli natáčet v ateliérech (a když jsem si teď zjistil, že to je všechno reálná džungle, tak to ten krásný pocit z filmu jen podporuje). Ohromná výprava, svižně natočená akce a kdoví co vše ještě. Po technické stránce to mohu jen vychvalovat. Pokud jde o příběh, vůbec nevadí skutečnost, že první hodina je chůze tam a druhá hodina chůze zpět, završená pěkně drsnou verzí Sám doma. prostě to tak je a mě se to moc líbilo. Je to prostě revenge třískačka realisticky daná do prostředí civilizace Mayů a prostředí džungle, takže vůbec nevidím důvod, proč by se mi to nemělo líbit. Tečka.

plagát

Čata (1986) 

zajímavý film o válce ve Vietnamu, kde dokáží Američané pěkně říct, že jsou idioty. Pěkně to odsýpá (díky velkému množství akce) a je to pěkně natočený. Jediné, skrze to množství chlapů (a džungli) to dýchá až takovým macho-Predátorským feelingem, ale k postavám si stále ne a ne udělat nějaký ten vztah (narozdíl třeba od toho Predátora) - tedy až na základní trojici (Sheen, Berenger, Dafoe). Jednotlivé scény ale fungují a myšlenky předat dokáží. A vlastně se nemám proč a na co zlobit. Prostě to je a já jsem rád, že to tak je.