Lukango

Vzpomínám si, když vcházel do kin druhý Doctor Strange se slovy, že se bude jednat o naprosto šílené putování mnohovesmírem a že nápady se tu nešetřilo. Což, jak se ukázalo, bylo trošku přestřelené prohlášení. O pár měsíců později přišel nenápadný snímek Všechno, všude, najednou, který všechny odrovnal a studio A24 vystřelil do nebe a nacpal mu do kapes mnoho peněz, tedy na poměry tohoto studia. Byl to poměrně velký hit, který nikdo nečekal a studio díky němu dnes může točit úplně cokoliv. Poprvé když jsem film viděl, tak jsem ho moc nepochopil a nazval jsem ho ,,nejšílenějším filmem", ale nijak zvlášť se mi moc nelíbil. Teď, když jej vidím po třetí, tak si za tímto označením ,,nejšílenější film" stále stojím, ale líbí se mi daleko víc. Každým zhlédnutím se mi film víc a víc líbí. Teď už ale k filmu. Žijeme tu ve světě, ve kterém každé naše rozhodnutí vytvoří další paralelní svět. Sledujeme tu Evelyn, která je neustále zaneprázdněná prací a starání se o čistírnu. Evelyn má také špatný vztah se svojí dcerou a svým otcem, manžel se s ní rozvádí a má problémy s finančním úřadem. Žije své nejhorší já, tak jak to řekl Waymond, její manžel, jen z jiného vesmíru. Waymond 2 ji požádá o pomoc, o záchranu všech vesmírů. A tak začíná zběsilá jízda plná akce a šílenosti. Všechno, všude, najednou dokáže perfektně najít balanc mezi emocemi, humorem, akcí a epikou. Jednou tu máme nabitou akční sekvenci a v další moment tu film v rychlosti vystydne a vypráví nám emotivní příběh matky s dcerou, který zahřeje a film tak přináší obrovskou lidskost a osobní linka tu je velmi propracovaná. I když film vypráví epický příběh plný důležitosti, tak neskrývá to, že je to i osobnější rodinné drama plné emocí a srdíčka, tedy, když říkám osobnější rodinné drama, tak to myslím s lehkou nadsázkou. Film dokáže najít lítost v bizarnosti, dokáže najít humor v bizarnosti, dokáže najít i emoce v bizarnosti. Právě bizarnost je jeden z hlavních prvků filmu. Film je šílený, ale zároveň geniální a všechno dává smysl, což je v takovém měřítku u podobně epických filmů nevídané. Celkově je scénář suprově napsaný, má hloubku , je naprosto sílený, přesto geniální. Je to taková variace na Matrix a vylepšením Marvelovského multiversa. Možná někdo filmu bude kritizovat, že je to jen asijskej marvelovskej multiverse. Já si myslím, že možná myšlenka s cestování mulitversem není nová, ale film si ji přivlastňuje a přetváří ji v něco nového, něco svého, což z něho dělá originál. To, že původní myšlenka o cestování vesmíry byla vymyšlená někde jinde, neznamená, že by to nemohla být dobrá inspirace. Jak jsem říkal, scénář tu je skvělý, ať už se tu bavíme o dialozích, které jsou nabušené, nebo vykreslení, nebo celkový příběh, který také překypuje nápady. Z hereckých výkonů tu máme samozřejmě Michelle Yeon, která tu naprosto dominuje a hraje perfektně. Přesto si myslím, že měla Oscara dostat Blanchett. Dalším je úžasný Ke Huy Quan, který to z Indiho dotáhl až na Oscara a nic mu z té energie a ztřeštěnosti neubylo. Poslední, kdo dostal Oscara, tak byla Jamie Lee Curtis, která v roli daňové úřednice bavila na 100 %. Ještě zmíním Staphanie Hsu, které role také padla. Z technické stránky se tu bavíme o krásné souhře. Kamera je energická, má rychlost a společně s kvalitním a nápaditým střihem tu máme kvalitní filmařinu. Jednotlivé akční scény vzdávají hold kaskadérům a perfektní choreografii. Je tu znát, že si tu tvůrci dali opravdu záležet a jednotlivé akční sekvence vymazlili k dokonalosti. Dále také chválím naprosto dokonalou a rozmanitou výpravu s kostýmy a maskami. Všechno, všude, najednou není nějakou předstírající se marvelovkou, která si hraje na něco epického. Tohle je film, který je epický, ale zároveň neskrývá to, že je v podstatě skromným filmem sledující rodinné problémy. Abych hodnocení filmu trochu vyrovnal a jen nechválil, tak zmíním posledních dvacet minut filmu, kde už film tak jakoby doždímával prádlo a těchto dvacet minut nebylo tak poutavých jako zbytek filmu, ani jsem z těch posledních dvaceti minut necítil nijak silnější vyvrcholení emocí, což mi přišla škoda, když to porovnám s emotivním zbytkem. Film si jako celek vás získá díky nápaditosti, originalitou, genialitou, bizarností a hlavně šíleností. Scény jako Rakakuni, kameny či párky jsou sice šílené, ale pobaví víc než dost. Celkově se jedná, podle mě, o nejšílenější film kinematografie, který ale dává smysl, je plný rodinných problémů a emocí, ale zároveň dokáže vyprávět příběh s váhou multiverza - to vše v necelých dvou a půl hodinách. Známka: 8/10

Poor Things je intelektuální ošklivé káčátko, které dokáže zaujmout na všech frontách. Yorgos Lanhimos pro mě není zrovna známý režisér. O jeho tvorbě vím, že existuje, ale to je celé a zbytek jeho tvorby mi je nezmámí. Teď si však Lanthimos připravil něco, co už nějaký ten rozruch vyvolalo. Přece jen 4 Oscary a 11 nominací není zrovna zanedbatelné číslo a jedná se jednoznačně o největší dosavadní Lanhimosův úspěch, který mu vystřelil kariéru a plně otevřel dveře do Hollywoodu. Poor Things je zvrácený film, který přichází se zajímavým konceptem. Jaké by to bylo, kdyby byl dětský mozek uvnitř dospělé ženy. I když to je jedna z mnoha variací na různé filmy s experimenty na lidech, tak tento je jeden z mála, který tuto myšlenku chce opravdu prozkoumat a nemávnout jen tak nad tím rukou. Sledujeme tu Belly Baxter, kterou díky transplantaci mozku jejího nenarozeného dítěte vrátí k životu Godwin Baxter, pak už jen sledujeme příběh tohoto dítěte uvnitř své matky. Na počátku vidíme naprosté nemehlo, které neumí ani chodit, následně jsme však svědky poměrně rychlé proměny do vysoce inteligentního jedince, s trochou nadsázky tedy, který se na svět dívá jinak a je velmi zajímavé sledovat jak. Celkový koncept je velmi zajímavý a celá tato pouť poznáním a vývojem Belly, je zábavná, přesto velmi zajímavá. Když už jsem u té zábavy, tak podotknu humor. Humor tu je brán velice zvráceně, černě a většina zábavných scén se skládá z wtf momentů. Přesunu se k nějakým negativům filmu. Asi ten největší problém jsem měl s tím, co dělá film tak jedinečným. film je totiž až příliš teatrální a někdy jsem si říkal, že by to už mohlo skončit. Dále na mě ne vždy humor fungoval, ale to opět brousíme od té teatrálnosti, která je filmem propletená. Celkově je však scénář velmi povedený, dokáže se snížit na úroveň dítěte, ale také naopak dokáže šťouchat intelektuálností a hloubkou. Z hereckých výkonů se tu jedná o elitu a každý z účastníků odvádí výjimečný výkon. Začněme s Emmou Stone, která tu vyjádřila snad veškeré emoce, které její postava mohla ukázat. Baví tu na 100 %, a i když mě mrzí, že Oscara nezískala špičková Gladstone, tak to na druhou stranu chápu. Další z herců tu je např. William Dafoe v roli Goldwina Baxtera aka Frankensteina. Roli toho znetvořeného experimentálně vychovaného doktora zvládl Dafoe na jedničku, a i když to byl film Stone, tak Dafoe bavil nejvíce. Dalšího tu máme Ruffala, jenž v roli mazaného a vychytralého právníka lehce zazářil a odvedl slušný výkon, i když si myslím, že ta nominace byla možná až příliš. Nemění to však nic na tom, že hrál dobře. A posledním dílkem tu je Rami Yoissef v roli skromňoučkého, neškodného a křehkého intelektuála Maxe. Ani tady nic tady nebudu k jeho výkonu namítat. Přesunu se k technické stránce. Co jednoznačně zaujme, tak je vizuál. Futuristický svět z 18. století tu je úžasný, plus si ještě tvůrci vyhráli s barvami, takže tu máme praštěný, ale nápaditý svět. Přidáme k tomu i experimentální kameru, která je dalším bodem, který zaujme. Upřímně, nechápal jsem, proč použili ty bublinové objektivy, ale byly cool. Dále třeba jednotlivé značení kapitol vypadalo jako z nějakého obrazu Salvadora Dalího, což opět, nechápu, ale je to cool. Dalším jsou také výstřední kostýmy, masky, výprava a jako celek vytvářejí uhozený, přesto uspořádaný a poutavý svět. Dále také zmíním hudbu, která svojí úmyslně nepříjemnou skřípavou a pištivou tóninou dokáže vyvodit z míry. Celkově se jedná o opravdu vydařený kousek, který dominuje na poli výstřednosti. Film však bohužel nedokážu napoprvé plně ocenit, takže mu dám nižší známku, než která mu náleží. Lantimos vytvořil frankensteinovu variaci a povedlo se mu to na jedničku. Filmu nechybí propracovaná technická stránky, ani ta příběhová. Známka: 7-7,5/10

Bradley Cooper zamířil na Oscary, bohužel však navzdory kvalitě díla Maestro vypadá jako lehce falešný kandidát, jenž se chová tak, jak od něj akademie chce. Vnáší tak do filmu emoce, které moc důvěryhodně a přirozeně nevypadají. I když to Bradley Cooper vzal opravdu vážně a odvedl, jak na poli hereckého výkonu tak režisérského sedla chvályhodný výkon, na druhou stranu z filmu necítím moc té osobitosti, snaží se být osobitým, ale není. To je ale spíše jen domněnka a pocit, který z filmu lehce mám. Teď už k samotnému filmu. Maestro je kvalitně zpracovnaný životopisný film, a to na všech rovinách, což dává smysl, když byl nominovám na na 7 Oscarů. Film ale každou tuto složku, jako je hudba, kamera, střih, nedotáhl ke stropu a výsledek je sice naprosto nádherný, ale na vítězství to nestačilo. Film pojednává o americkém skladateli Leonardovi Bernsteinovi, což pro mně nebylo jméno, které bych předtím znal. V průběhu sledování mi však jeho tvorba tak cizí nepřišla a některé skladby byly povědomé. Leonard Bernstein byl podle film telentovaný skladatel, bisexuál, který chtěl být neustále v přítomnosti lidí, nebudu se tím pitvat protože jeho život zmapovaný nemám a toto jsou fakta, která se filmu dají lehce věřit. Některé recenze kritizovali to, že se Cooper snažil přestrojit film do artového kabátku. S tímto z části i souhlasím, sice to má artové a autorské prvky, akorát tu nejsou nutné a bez nich to bude stále ten stejný či podobný film, který na artu netkví Takže ani, není to artovský film, i když se o to snaží. Cooper standartní životopis pojal trochu jinak, přinesl nám z části černobílý film a další prvky, které tu nebyly čistě nutné, ale neurazí, a vlastně, proč ne. Herecky si tu pro sebe ovládli film dvě tváře. Jedním je pochopitelně Cooper a tím, respektive tou druhou je Carey Mullingan, která se naprosto mimicky i tóninou hlasu proměnila v Felicii Montealegre a její výkon byl hodný nominace na Oscarech. Tou první naťuklou tváří byl Bradley Cooper v roli Leonarda Bernsteina. Bradley tu odvádí naprosto strhující výkon, vkládá do role opravdu vše, naučil se dirigovat, hrát na piano a výsledkem je opravdu špičkový výkon, troufám si tvrdit až životní výkon. Bohužel mu to nevyšlo s tím Oscarem. Hold byla konkurence silnější. Z technické stránky tu máme opravdu vypiplaný kousek. Vykopnu to skvělími maskami či výpravou. Dále tu máme skvělý zvuk, což by měl být takový standart, když tu máme film o hudebním skladateli. Zvuk je krásně čistý a ostrý. Dále tu máme kameru, kde Mattew Labatique odvedl královský výkon. Jen pro urovnání, je to člověk, který dělal kameru u Zrodila se hvězda, Velryba, Requiem za sen, Spojenec, Černá labuť či To nic, drahá. Jinými slovy to je člověk, pro kterého práce s kamerou není cizí. Vyzdvihnu tu hádku mezi Bernsteinem a Montealegre, kde se kamera po celou dobu nepohne a my tak sledujeme celou unikátní manželskou hádku. Tady by teda měla spíše přijít pochvala Cooperovi a Mulligan za tyto špičkové výkony. Kde ale kamera opravdu zazářila, tak bylo na katedrálním koncertě, kde po celou dobu scény kamera kroužila kolem Bernsteina a my z toho mohli mít unikátní a dechberoucí audiovizuální zážitek. Na závěr ještě pochválím hudbu, která tu samozřejmě byla také jistota. Maestro je film, jenž se snaží vyprávět emotivní příběh skladatele Bernsteina. Bohužel však tyto emoce ne často fungují a film prožívá moment až příliš přehnaně. Celkově je však Maestro povedeným životopisným filmem, který sice není artovou záležitostí, i když se tak tváří, ale i tak dokáže zaujmout po své lehce hrající výjimečnosti. Cooperovi se povedlo natočit další životopis, který možný je lehce falešný, přesto je ve výsledku povedený. Známka: 7,5/10

Na tento pořad se pravděpodobně podívají jen dva typy lidí, ti, co jsou fanoušci Grand Tour nebo ti, co chtějí vidět nějaký cestopis. Já patřím k té první skupině a veškeré materiály, ve kterých je někdo z tria, tak musím vidět. S každou novou sérií si to zkouknu celé ještě jednou, protože jsem prostě fanouškem. Teď, po třetí sérii jsem se rozhodl pořad zhodnotit po jednotlivých sériích. 1. série - Japonsko - James May nás vnáší do Japonska, ukazuje se, že mu humor a charisma vydrželo a dokáže táhnout pořad sám bez svých kolegů, což sice víme, ale ne ve formátu cestopisu. První díl není tak dobrý jako zbytek série, což může někoho odradit, ale i tak si kvalitu po celou sérii drží. James May nás samozřejmě jako hlavní aktér provází touto nádhernou zemí s tím rozdílem, že tu máme i další charismatické průvodce, kteří také dokáží pobavit a vnést do pořadu něco jiného. Nejvíce v hlavě utkví Jujiro svojí energií, humorem a přirozeností. Každý díl má slabší části, ale z drtivé většiny tu máme jen ty dobré. Kdybych měl vybrat, které momenty z hlediska obsahu jsou ty nejlepší, tak bych vyzdvihl setkání s nadšenci do vlaků, továrnu na piana, návštěvu Osaki, zakázaný oběd ve vlaku, návštěva jakéhokoliv chrámu, dabování anime, loutkové divadlo, promítací muzeum a samozřejmě RoBoHon. Jak už jsem zmínil, celý pořad je doprovázen Jamesovým humorem, který jakožto obrovský fanoušek Top Gearu a Grand Tour, žeru. Nechci vyzdvihávat žádné humorné momenty, protože věřím, že bych na velkou část zapomněl. Takže tak, jestli nejste příznivcem Grand Tour či Top Gearu, tak se zasmějete méně. Pro mě jako pro fanouška to bylo to pravé. Dle mého názoru byla první sérka ta nejlepší. Známka 1. série: 8,5/10  2. série - Itálie - James se vrací a i když se mluvilo o USA, tak se James nakonec vydal do Itálie. Strukturou se druhou sérií neodlišujeme, což dává smysl a nevadí to jenom tehdy, pokud je obsah stále kvalitní. Obsahu je pořád mnoho, akorát kvalita lehoučce spadla. Stále tu máme zajímavé a zábavné části, jako je výrova sýru, návštěva sýrové banky, temné divadlo, Cern či Pompeje, ale těch ,,jenom dobrých" momentů tu je více než v Japonské sérii. Líbila se mi část, kdy si James mohl zajezdit ve Ferrari, což prostě k Jamesovi neoddělitelně patří a jsem rád, že to i do tohoto pořadu zakomponovali. Je to takový detail, který ale fanoušky ubezpečí, že James je stále automobilový šílenec. Dále tu máme propojení s první řadou. Jedná se o část, kdy James rozstřílí svého milovaného RoBoHona. I v druhé sérce nechybí charismatičtí průvodci, kteří dokáží získat lehkou pozornost a nijak průběh nenarušují, ale Jujiro je jen jeden a toho nikdo nenahradí. Tato série má nejspíše chybu v tom, že to už není takový extrém jako v Japonsku, je tu více ,,jenom dobrých" momentů. Dále také měla první série větší charakter a byla více zapamatovatelná. I s druhou sérií si však pořad drží kvalitu a já se vrhám na Indii. Známka 2. série: 7,5-8/10  3. série - Indie - James se po třetí vrací, akorát tak nenápadně. Novinky ze světa tohoto tria sleduju, ale tato série přišla na svět tak nenápadně, že jsem si toho všiml až týden po uvedení čili marketing se tu moc nevyznamenal. Navíc tu teď místo klasických 6 epizod, na které jsme z předchozích sérií zvyklí, máme jen 3. Že by to dokázali se stejnou kvalitou nakumulovat jen do 3 epizod? Ani ne, indická série totiž nemá moc, co nabídnou. Podíváme se tu sice do továrny na boty, na úchvatný Taj Mahal, drakiádu, výrobu filmových plakátů, projedeme se tu vlakem, ochutnáme čaje nebo si zahrajeme ve filmu, což je všechno zábavné, ale není to už tak poutavé a zajímavé. Dále mi ty epizody velmi splynuly a nebylo v nich zas až tak moc výjimečného na sledování. Epizody špatné nebyly, ale chyběla jim energie, vzrušení, a přirozenost. Tady mi to připadalo jako kdyby nevěděli co točit, a tak to jenom natahovali v domnění, že to dobrá série prostě nebude. Průvodci tu máme asi nejslabší, ale rozhodně to na nich nestojí a vlastně byli i zábavní. Této sérii chybí ta zmíněná energie, uhlazenost a jasný plán, jako tomu byl v japonské sérii. Z této série mi to vyznívá, jako kdyby nevěděli, co v té zemi dělat. Tady ta kvalita pořadu už lehce klesla, ale fanouškem jsem stále čili známka je ještě dobrá. Známka: 3 série: 7/10 Celkově je Our man in... můj oblíbený cestopis, ale jen proto, že jsem skalním fanouškem. 1. série byla nejlepší, pak už už to lehce s druhou sérií kleslo a 3. je zatím ta nejhorší - nedokázala nabídnou nic výjimečného, přestože se odehrává v tak výstřední zemi. Každá série si sebou nese otázku, jaké je to být Japonec, Ital, Ind. Bohužel v žádné v těchto sérií to není bráno příliš vážně. Japonská série se toho +- drží, to samé Italská, ale ta Indická vůbec. Já jen doufám, že příští série napraví reputaci ,,jenom dobré" 3. série. Známka: 8/10

Godzilla x Kong: Nové impérium je čistá zábava v podobě absurdity a velikosti. Když jsem poprvé koukal na první díl Godzilla vs Kong, nemohl jsem se vyhnout do oka bijícímu zahození nápadů a ztraceného potenciálu. Jednička představila Dutou zemi tak zkratkovitě, že tu neměla v podstatě žádnou roli. Film tak moc konzumoval jeden nápad za druhým, že mu toho moc nezbylo a byla velká chyba, že se nad ničím jednička nezastavovala a nijak svět nebudovala. Doufal jsem tak, že dvojka zasytí tou slibovanou Dutou zemí a napraví tak chybu. Povedlo se? Yo i ne. Sice se film hodně odehrává pod povrchem, takže si to mínusko z jedničky trochu smázlo, bohužel i tak to není plnohodnotné budování světa. Film by se potřeboval zaměřit na floru a faunu, jako tomu bylo v Ostrově lebek, kde ta příroda měla charakter. Neříkám, že tady tomu tak zcela není, ale rozhodně je co zlepšovat. Teď nastává ten největší problém filmu, který celou dobu otevírám. Je to ta zkratkovitost a bleskový průlet dějem. Problém je, stejně jako v jedničce potažmo druhé Godzille, že film konzumuje nápady tak rychle, že mu brzo dojde prostor a uchýlí se do vod Rychle a zběsile, kde už z části je. Jenomže Rychle a zběsile je ,,komorní" záležitost v porovnání s tímto Monsterversem, kde se jedná dějově o mnohem víc. Tohle je hlavní problém, každým dílem konzumuje tolik potencionálu a mění ho jenom v peníze. Abych to nějak vsunul do souvislosti s těmito dvěma filmy. První Godzilla vs Kong představila obrovskou oblast zvanou Dutá země, kterou naprosto ve filmu ignorovali. A tady? Jednak Dutou zemi stále dostatečně neprozkoumali, aby se divák ,,najedl" tohoto světa, ale také otevřeli druhou oblast, které říkám Duto dutá země, která se v podstatě nachází tam, kde má být přibližně zemské jádro. Co mě ještě irituje, tak je to, že Dutou zemi berou jako už jistotu, jako mezi pilíř mezi povrchem Země a Duto dutou zemí čili tu velkou roli už Dutá země nemá. Odprostím se od tohoto problému, který pomaloučku stahuje tuto sérii k zemi. Jak to vypadá se samotným scénářem? No, opět tu máme stupidní dialogy, které však místy pobaví, bohužel však jenom výjimečně a celkově bych ubral z humoru. Představili se nám tu nové postavy, které však jsou jenom do počtu a v podstatě mají nulové vykreslení. Z postav to trochu uklidňuje Barnie, s kterým se počítá, že to bude takový blbeček na odlehčení, což dodržuje, i když někdy až příliš. Takže tak, postavy tu důležité nejsou a v podstatě si s nimi nejde vytvořit silné pouto, které by v divákovi vyvolalo strach o některou z postav. I když se tu jedná o boje monster, tak nám tvůrci do hlavy bijou to, že ty lidské postavy tu jsou důležité a že hýbou dějem, což není pravda a ve výsledku tu jsou jen na přítež. Teď bych se přesunul k jiným postavám, a to k tahounům filmu čili k titánům. Kong tu trošku degradoval a byly mu silně zobrazeny jeho limity. Jeho modifikovaná ruka vypadá směšně a je směšná, ale na to, jak je série šílená, tak tohle je jen zlomek. Skar King je cool záporák, čekal jsem ho více nebezpečného, ale ušel. Dalším monster je legendární Godzilla, ze které se stala vysprintovaná růžová ještěrka. S barvou jsem měl před filmem trochu problém, ale zas tak mě to při sledování filmu nevadilo. Godzilla tu je, jako ve všech filmech, stylová, bohužel ji však tvůrci trošku přizpůsobili do akčnosti série. Z klasického nemotorného modrého monstra, které jsem svým vzhledem zbožňoval, vznikla vysprintovaná růžová Godzilla, které nedělá problém si zaskákat na trampolíně či přes švihadlo. Dává smysl proč tomu tak je, ale i tak mám radši ten standartní vzhled. Dále tu máme ledové monstrum Shimo, které tu z monster mělo to nejtupější vykreslení. Skar King jej ovládal, což je v poho, ale jakmile se Shimo osvobodil, tak se z něj stal tupý domácí mazlíček s nulovým charakterem, což mě celkem zamrzelo, zvlášť když je v takovém kolosálním měřítku, které by mohlo v budoucích dílech sloužit jak nepřítel Godzilly, jenže bohužel, je to jen domácí mazlíček a auto pro Konga. Btw mám nápad pro tvůrce, protože díky skvělým scénáristům si čerpají nápady, tak rychle, že jim Země nestačí. Právě proto mě napadlo, že by mohli v příštím díle otevřít portál a podívat se na jinou planetu, kde samozřejmě budou další monstra. Je to stupidní nápad, ale upřímně, byla by to zábava. Z technické stránky tu máme ošklivý zvuk, který je jenom nahlas, bohužel nemá žádnou ostrost a porovnám-li to s Edwardsovou Godzillou, tak je to, co se týče zvuku, skok zpátky. Dále tu máme efekty, kterých tu sice bylo daleko víc než v jedničce, bohužel však byly dost lenivě udělané. Nebyly špatné, to ne, ale šlo vidět, že tvůrci úmyslně rozmazali okraje, aby se s tím nemuseli animátoři dělat. Výsledek je tak v jistých momentech lehce ošklivý, ale jako celek jsou efekty poměrně povedené. Celkově se jedná o čistou koncentrovanou zábavu, která má jeden zásadní problém, který budu omýlat pořád dokola. Konzumuje až příliš moc obsahu, který je ve výsledku jen smutnou připomínkou toho, jak vyčerpanou a vysátou sérií se tato značka stává. Známka: 5,5/10

Peter Jackson odhazuje svého Pána prstenů a přichází s novým filmem, na kterém ukázal, jestli umí natočit i něco jiného. A ano, nedělá mu problém natočit i něco jiného a odvést set sakra dobrou práci i na díle, které není ze světa Pána prstenů. King Kong je naplněná dobrodružná jízda, která kombinuje všechny prvky, které máme s žánrem dobrodružných filmů spojené. Mnoha akce, tajemství, lásky a lehce humoru - to všechno tam je a Jacksonův King Kong nijak neztrapňuje originál, ba naopak ho obléká do nového kabátku, který mu sluší. Vlastně je tento King Kong esencí toho, jak by měla adaptace na King Kinga vypadat a nalezneme tu vše, co King Konga dělalo ve třicátých letech tak poutavého. Film má sice přes tři hodiny, což k Jacksonovi tak nějak patří, ale filmu to nijak neubírá na kráse a ty tři a půl hodiny, jestli sledujete delší verzi, jsou namačkané poutavým obsahem. Z příběhové stránky bych film rozdělil na tři části. První je ta městská a námořní, kde nás Jackson uvede jednak do tehdejšího krutého života po krachu na newyorské burze. Jackson nám tu ukazuje rychlost a uspěchanost tehdejšího New Yorku, kterou si pro sebe získává Jack Black. Dále tu máme výpravu na lodi, kde se seznamujeme s postavami a film se nás snaží vtáhnout do co největšího tajemství a pokušení se na ostrov podívat. Následný vstup na ostrov a seznámení se s kmenem žijícího za velkou zdí, vkládá prvky thrilleru. Jackson nám však Konga nechce jen tak ukázal a schovává si svůj tahák filmu co nejdéle. To však vůbec nevadí, protože nám tak dokáže odvyprávět jednotlivé části úplně a bez mnoha zkratek a na filmu jde vidět, že Jackson má, co říct. Druhá část je pak čistokrevné dobrodružství čili prozkoumávačka ostrova plného vše různých potvor, vypořádávání se s nimi, unesení Ann Kongem atd. K této části v podstatě nemám moc, co vytknout, protože nabízí přesně to, co čekáme a chceme - pravé dobrodružství. V čem však může nastávat problém, tak v jednotlivých akčních sekvencích, které jsou místy až trochu moc přetažené za vlasy. Poukazuju tak např. na útěk před dinosaury, kde naši dobrodruzi s nekonečně dlouhým dechem utíkají a proplétají se mezi běžícími dinosauřími kolosy, což nevypadá moc uvěřitelně. Prodloužená verze, která je delší o cca 25 minut, tak nabízí o 2 akční sekvence navíc. Jedná se o boj proti agresivnímu triceratopsu a vodní ,,příšeře." Obě tyto sekvence nejsou špatné, ale narazí zase na ten problém s uvěřitelností, stejně jako tomu byl útěk před dinosaury. Naštěstí nejsou moc příběhově důležité a jejich absenci ani nevypozorujete. Takže má rada je, jestli chcete vidět realističtější film, vlastně i lepší, tak koukněte na původní sestřih. Jestli chcete vidět něco více akčního, koukněte na prodlouženou verzi. Třetí část už je samotné vyvrcholení, i přesto že ostrovní část byla naplněná až k prasknutí. V závěrečné newyorské části dostáváme Konga do nepřátelského okolí a dostáváme tak opět to, co chceme a očekáváme vidět. Líbilo se mi, že tu Kong nebyl bezemoční zvíře, ale měl charakter a v jednotlivých momentech dokázal lehce zahrát na emoce. ,,Romance" mezi Kongem a Ann byla poměrně dobře vytvořená, rozhodně to obohatilo původní verzi, kde této lince moc věnováno nebylo. Z filmu vytknu některé detaily, které trošku vyčuhovali, ale zážitku nebránily. Jedním z nich je ten, že kamkoliv se postavy na ostrově vydali, tak jim nedělala orientace na ostrově žádný problém. Všichni, co hledali, tak našli, nikdo neměl v džungli problém s orientací, všichni věděli, kam jdou. Dále tu máme klasické stereotypní dobrodružné momenty jako je náhoda hrající do karet našim hrdinům. V moment, kde naši hrdinové spadli do propasti a byli zahnáni ostrovním hmyzem do kouta, tak se z čista jasna objeví záchrana, která všechny hmyzouny postřílí. Čili scénář jako celek má mouchy, ale dle mého názoru je povedený, je přesně to co chceme a očekáváme, což můžeme brát jako chybu, ale já jsem toho názoru, že tato adaptace klasiky je taková, jaká by měla +- být. Adaptace, která se sice dost drží originálu, ale nezapomíná být obohacena o něco nového. Z hereckých výkonů tu máme skvělého a zákeřného Jacka Blacka, kterému tato podoba dost slušela. Dále tu máme intelektuálního Andriena Brodyho, variaci na Merilin Monroe od Naomi Watts a mnoho dalších, kde každý z nich odvedl opravdu skvělý herecký výkon patřičný do tohoto filmu. Z technické stránky tu máme krále a Peter Jackson nejen obhájil titul skvělého vypravěče epických děl, ale také opět obhájil titul skvělého řemeslníka a připravil si pro nás pastvu pro oči. Film z vizuální stránky je na rok 2005 naprostá špička a ani Spielbergova Válka světů mu z hlediska vizuálních efektů, nesahá, s trochou nadsázky, ani po kotníky. Dále tu máme samozřejmě kvalitní zvuk a krásnou výpravnou kameru. Hudební doprovod však troufl i originál a kdybych měl vybrat 50 nejlepších soundtracků, tak tento King Kong by v mém pomyslném listu nechyběl. Jako hudební doprovod tu máme naprosto špičkový zážitek, který dokáže perfektně vystihnout epičnost díla. Celkově se tak jedná o velmi povedenou adaptaci, která obhajuje Jacksonovy titul jakožto skvělého vypravěče i řemeslníka. Film má své chybky, ale nijak nebrání tomu, aby nám ukázal skvělý dobrodružný příběh, kterému dokonce neškodí ani to, že je téměř přesnou adaptací Konga z roku 1933. Když si něco dá Peter Jackson do hlavy, tak z toho vyjde dost kvalitní kousek. Známka: 8/10

To takhle sjíždím Monsterverse a zamířil do starších vod, abych se podívat na filmy, které to všechno započaly a vytvořily ikony. No, a hned po americké King Kongovi následuje jeho japonský protějšek, Godzilla, která však vyšla o téměř 20 let později, takže už žádný wow nebude? V roce 1954 to už nebyl takový šok vidět na plátně monstrum, přece jen King Kong diváky už na to připravil. To však neznamená, že by Godzilla ve své době nedokázala oslovit. Vidět takový film v padesátých letech, tak si stejně jako u Konga, sednu na zadek. Kong je americký, Godzilla je japonská a jde to na tom zřetelně vidět, a teď to nemyslím podle herců či jazyka. V Godzille se velmi promítá to, jak to říct, japonskost. Čeho jsem si na japonské kinematografii všiml, tak je to, že jejich filmy jsou tak nějak nad světem, jsou vyprávěné ve většině s takovou duchovní a harmonickou atmosférou, která je však tady obohacená o mrazivý. Teď možná zabrousím trošku do jiných vod, do myšlenek, které chce film sdělit. Po celou dobu na mě vyskakovala z Godzilly traumatizující nálada z druhé světové války. Celou dobu jsem si říkal, že i když se jedná o bitvu monstra s Japonsken, tak přesto z toho cítím tu válečnou náladu, ten poválečný smutek, který není není uměli, ale přirozený. Jako by nám chtěl Iširo Honda (režisér) nastínit náladu a atmosféru, která po válce kolovala a myslím si, že metaforu pro atomovou bombu Godzilla vystihla více než výstižně - zbraň proti, které se nedá připravit, zbraň, která zabijí po tisících, noční můra každé války. Lepší metaforu pro svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v kinematografii asi nenajdete, zvlášť když to je od tvůrců, kteří ten teror zažili. I když King Kong byl významnější film pro celosvětovou kinematografii, tak na druhou stranu si myslím, že ho v emocích Godzilla naprosto převálcovala. Celý film je vyprávěn v ponurém duchu, což dokáže diváka daleko více pohltit a rozrušit než dobrodružný a velkolepý King Kong. Godzilla se liší od King Konga mimo jiné také v tom, že je to opravdu depresivní a smutný film. Neskutečně mi film evokoval masakry z druhé světové války. V dějovém měřítku je tak Godzilla daleko důležitější film, protože tu sledujeme osud celého Japonska. Z filmu jde cítit ta zoufalost tehdejšího lidu, také bezmoc něco udělat proti mnohem kolosálnějšímu a nevypočitatelnému nepříteli. Film je zahlcen v temné atmosféře a až teď zpětně si uvědomuju, jak silný snímek to pravdu je. Čím víc o filmu přemýšlím, tím víc tragičtější film mi přijde. Abych trochu opustil ten temný příběh, tak se přesunu k postavám, které však také nic odlehčujícího nenesou. Jsou vážné jako smrt a často jsem si o nich nevěděl, co myslet. Co se mi však velmi zamlouvalo, tak to byl charakter Godzilly. Godzilla tu totiž neměla žádný charakter, což opět napomáhá atmosféře a vytváří to Godzillu jako bezemocionálního nepřítele, kterému je jedno, kolik lidí zavraždí. Dále to také zabraňuje, si vytvořit s Godzillou vztah. Z technické stránky se jedná o opravdu povedený film. Jednotlivé efekty jsou na tehdejší dobu naprosto dokonalé. A jednotlivé animace, které tu jsou použity, tak mají nápad a podmanivost. Ke špičkovým efektům také přispívá skvělý zvuk, který dokresluje ten celkový obraz Godzilly jako monstra. Teď nebudu brát to, že tato zfilmovaná Godzilla není originál a budu vycházet jen z tohoto filmu. Když se teď podívám na dnešní Godzillu, tak vidím tu neskutečnou proměnu charakteru značky. Chápu, že všichni chtějí zábavu před tragickým příběhem, ale podívejme se, jak se tato značka proměnila a jak se z tragického jména stalo synonymum zábavy. Dnešní Godzilla, i když jí mám opravdu rád, tak je film, který se snaží být tragickým a důležitým, kdežto tato Godzilla je čistou tragédií a prostředkem si uvědomit, co způsobili atomové bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki. Film si zaslouží vyšší hodnocení, než které mu dám. Důvod je ten, že mě film příliš nebavil, ale já jsem laický divák, u kterého převažuje požadavek zábavy nad obsahem. Kdybych film sledoval čistě objektivně, tak tu zabrousíme k devítce. Celkově je Godzilla po technické stránce naprosto špičkovým filmem. Když ale opustíme tu techničnost, tak nám tu zbyde tragický příběh plný emocí a smutku, který nám Godzillu ukáže v jiném světle a přiblíží nám pomocí metafory krutou minulost, kterou Japonci, ne tak dávno zažili. Godzillu si ani nemůžete užít, aniž byste nemyslel na ten masakr, který film skrze minulost ukazuje. Známka: 8/10

S příchodem druhého Godzilla vs Kong jsem se rozhodl pustit do celé této značky a zkouknout přední filmy, tohoto světa. No, a samozřejmě by byla chyba, kdybych se nepodíval také, kde to všechno začalo, co byl ten zakládající kámen, který odstartoval tuto miliardovou sérii. U starších filmů mám lehký problém s jejich hodnocením, protože je často srovnávám s dnešními standarty a většinou, co dnes je klišé, tak tehdy nemuselo být čili to mám s hodnocením trošku zmatenější. A jaký pro mně byl tento King Kong, klasika mezi velkokfilmy. No, byl jsem lehce zklamán, což mě odkazuje opět k tomu hodnocení, neumím hodnotit staré filmy. O King Kongovi bych řekl to, že je to v pohodě film, ale rozhodně je to důležitý filmový milník. Důležité je se vrátit do třicátých let, kde byla filmařina stále ve vývoji. A pak tu přišel King Kong, velkolepý film, jenž postavil cestu pro nadcházející filmové dobrodružství a není pochyb, že byl pro mnohé tvůrce velkou inspirací. Příběh King Konga zná asi každý, já zvlášť, protože King Konga od Petera Jacksona jsem viděl víc než dostkrát čili mi tento příběh nebyl ničím novým, spíš takovým opáčkem a porovnáním s novější verzí. Samotný příběh sice nedominuje ničím, co bychom dnes neznali, ale v roce 1933 to bylo něco jiného. Vidět v roce 1933 na plátně obří gorilu, ze které jde strach, bylo podobné jako být postavou ve filmu a sledovat Konga v divadle v řetězech. Tohle byl velkofilm s velkým ,,v", film, který napumpoval kina, ukázal lidem něco, co ještě neviděli. Navzdory tomu, že film zrovna nezbožnuju, tak jednoznačně musím vyzdvihávat jeho důležitost, protože to je film, který je velkým dílkem kinematografie, bez něhož by dnešní velkofilmy mohly vypadat úplně jinak. S příběhem jsem neměl sebemenší problém, jak už jsem říkal, Jacksonovu verzi jsem viděl několikrát a příběh považuji za synonymum dobrodružství. Herecky se tu bavíme o poměrně dobrých výkonech, i když to s jistotou říct nemůžu, protože tehdejší herecké výkony byly spíše teatrálnějšího rázu čili bych pravděpodobně nerozeznal špatný herecký výkon ve starém filmu od skvělého hereckého výkonu ve starém filmu. Kde King Kong naprosto zazářil, tak ve vizuálu a v jednotlivých akčních sekvencích. Film, který udělal krok vpřed vývoji. Jednotlivé akční scény jsou na rok 1933 opravdu špičkové, jsou napínavé, realistické a nechybí jim nápad. Vidět film v roce 1933, tak si z něj sednu na prdel a asi si ten popcorn ani nedojím, jak budu v úžasu. Se stop-motion animací si tu animátoři opravdu vyhráli a podařilo se jim vytvořit po té akční stránce perfektní velkofilm. Animace tu je naprosto neuvěřitelná, na úplně jiné úrovni a popostrčila filmy se stop-motion animací vpřed. I když se na film koukám o necelých devadesát let později, tak stále mi ty efekty přijdou opravdu vydařené a někdy jsem měl v hlavě otázku, jak to natočili, protože se tehdy filmaři nespoléhali na cgi, tehdy se snažili lidské oko oklamat pomocí praktických efektů, iluzemi a úhlu snímání. S touto animací neoddílně patří i střih, který tu skutečně září a převážně ty akční scény jsou krásně vymazlené. Dále tu máme hudbu, která je velkolepá a jde z ní poměrně jasně poznat, o které dílo se jedná. King Kong je naprostá legenda mezi dobrodružnými velkofilmy. Je to film jenž otevřel oči divákům, kteří tehdy nebyli moc zvyklí na něco tak velkého. Je to film, který nejenže otevřel oči divákům, ale také je prosto ohromil svojí propracovaností, svými nadčasovými efekty a neskutečně poutavým dobrodružstvím, které všichni známe i dnes. Po technické stránce stránce tu máme opravdu nadčasový kousek. Po té ,,papírové" stránce tu máme velkolepé dobrodružství, které nemá chybu. Já celkově filmu nemám, co vytknout, ale už mě na svůj věk nijak neohromil. Věřím, že v roce 1933 bych si z něj sedl na prdel, dnes však jen ocením jeho obrovský přínos kinematografii, ale jako film se mi ,,pouze" líbil. Známka: 7/10

Král destrukce přichází a s ním i další způsob, jak ničit. Godzilla je tu, bohužel se veze na vlnách trapnosti a přepumpovaného béčka. Toto byl jeden z filmů mého dětství, já ho miloval za tu ikoničnost a nezapomenutelné scény. Teď však ale vidím, jak špatný film to skutečně je. No, kde začít? Tak třeba s příběhem, kde hlavní premisa není není nic zlomového, ale s odřenýma ušima to stačí. Zmutovaná ještěrka útočí na lodě a následně i na New York. Ok, není to nějak chytré, ale v tomhle hlavní problém není. Problém je v tom, že si Emmerich myslel, že film vyrábí pro úplné idioty. Tak třeba Godzilla se v New Yorku pohybuje v síti metra a nikdo nedokáže zjistit, kde se nachází. Jako upřímně, takhle velké zvíře se v podzemí jen tak neztratí, zvlášť když má někde 150 m. A samozřejmě tu máme vědce Nicka, kterého si na práci zavolala armáda, protože klasicky nikoho z armádních vědců nemá. Ten pak s věšteckou přesností dokáže odhadnou veškeré nadcházející kroky Godzilly, a to s odůvodněním, že se Godzilla chová stejně jako červ. Ve filmu je tolik příběhových děr, tolik stupidních momentů, že radši příběh opustím a vrhnu se na postavy. Jak už jsem zmínil, tak hlavní postavou tu je prosťoučký vědec Nick. Dále tu máme neúspěšnou novinářku Audrey, u které Maria Pitillo odvedla tak špatný herecký výkon, že se vlastně nedivím, že její postavou je neúspěšná novinářka. Celkově se ale dají postavy shrnout jako poměrně odpadní, jsou vykreslené asi jako obrázek sluníčka ze 3. třídy, nemají hloubku, jsou prosté, stupidní a bez jakékoliv motivace. To samé platí i o dialozích, kde se nám oči opět protočí nad tou šablonovitostí a stereotypností bez jakékoli špetky autentičnosti. Dialogy tu z hlediska struktury nepřijdou s ničím novým, pouze vyzbírávají jedno klišé za druhým. Teď na chvíli k logice filmu, kde přestane hlava stát. Ať už to jsou stíhačky s nekonečným zásobníkem raket, nebo naprosto neschopná armáda, která dokáže trefit naprosto cokoliv, teda kromě cíle. Těch výtek k logice tu je tolik, že by to na papíře zabralo více místa než scénář. Teď bych se přesunul k silnější stránce Emmericha čili k akci. A musím říct, že to zázrak není. Celková přítomnost armády tu byla jen pro vytvoření dojmu, že se tu jedná o něco velkého, ale tím hlavním posunovačem děje byl náš skromný vědec Nick Červ. Samotné boje s Godzillou obsahovali jen výstřely, které spíše vypadali jako varovné, dále záběry na stovky helikoptér, které se však potýkají s konstrukční chybou - nedokážou vzlétnout nad budovy. Co však z té akční stránky má cenu zmínit, tak je poslední čtvrtina, kde Nick společně s dalšími, zdrhají před Godzillosaury. Tato sekvence baví a jde vidět, že se Emmerich hodně a hodně inspiroval z Jurského parku. Vlastně bych Godzillu nazval mnohem horší variací na Jurský park bez wow efektu. Přesunu se k hercům, kde celkem pochválím prosťáčka Brodericka, klasického Rena, ale naopak zkritizuji Mariu Pittilio, jejíž výkon byl umělý, neautentický, trapný, no prostě hrozný. Dále bych zmínil hudbu. Většinou když tady na ČSFD hodnotím z filmu hudbu, tak většinou napíšu, že buď byla skvělá, nebo že nebyla moc viditelná. Tady však musím vytvořit novou kategorii a nazvu jí ,,otřesná hudba". Hudební doprovod vůbec nekorespondoval s danou scénou, ve které byla. A základní pravidlo při hodnocení hudby říká, že když zavřeš oči, tak bys podle hudby měl odhadnou, co se ve scéně odehrává a jakou má scéna atmosféru. Jestli bych se tady řídil tímto pravidlem, tak bych nikdy nepřišel na to, co za film sleduji, teda dokud by se neozval řev Godzilly. K filmu je ještě mnoho co říct, ale byla by to jen kritika. Film je po většinu času odpadní, ale najdou se tu mnohé momenty, které jsou cool, stylové a baví. Tím, že jsem film jako malý zbožňoval, tak mu dám trošku lepší známku. Známka: 4,5/10

Na tohle všichni čekali, už od nepaměti jsem měl v hlavě otázku, kdo by vyhrál, jestli Godzilla nebo Kong. Tenhle souboj jsme chtěli a potřebovali, a teď konečně nám ho dali. Adam Wingard má za sebou řadu neúspěšných hororů, a proto byly obavy na místě. Bohužel se však obavy naplnily a Wingard nám přinesl zkratkovitou, neprokreslenou ptákovinu, kterou táhnou jen souboje titánů. Aach yo, já si tak přál, aby se to povedlo, aby to režíroval nějakej talentovanej režisér, u kterého je kvalita zaručená. Není to odpad, to rozhodně ne, ale myslím si, že to mělo na víc. Tohle je nevyužitý potenciál filmu, který by se mohl přirovnat svojí důležitostí k Endgame. Je to fakt škoda, že takto velký potenciál se nevyužil a místo toho jsme dostali ,,pouze" zábavný film. Začnu s příběhem, který se potýká s jedním a dost závažným problémem. Tím je zkratkovitost. Každou chvíli jsme tam měli pasáž, která by mohla dále pokračovat, dát si víc času na rozpracování, jenomže čas jsou peníze, a proto jsou důležité momenty přeseknuty nějakým nepromyšleným posunovačem děje. Uvedu alespoň jeden příklad. Monarch přesunuje Konga na Antarktidu, kde je portál do Duté země. Všichni vědí, že jakmile se Kong dostane z jeho rezervace, tak po něm půjde Godzilla čili všichni riskují. Abych to zkrátil, tak Godzilla si Konga najde, dá mu přes prdel a všichni si uvědomí, že to byl blbý nápad přepravovat Konga na lodi. Tak, protože tu máme líné scénáristy, tak se to vyřeší tak, že Konga převezou vrtulníky, tečka. Jako to jsou tak ti scénáristi tupý a líní, že odskakují od jedné myšlence k druhé?! To je ale jen jedna z mnoha výtek, kterou k filmu mám. Bohužel však slovo zkratkovitost provází film již od počátku a rozhodně by mu slušela další hodina. Máme tu třeba mnohokrát avizovanou Dutou zemi, čili další věc, na co se ve filmu těšit, že? No, jakou roli měla ve filmu Dutá země? Jen podotknu, že to byl druhý největší highlight filmu. Dutá země tu jen sloužila pro to, aby Kong zmlátil dvě monstra, šel do nějakého chrámu, kde najde sekyru a vrátil se zpět na povrch. Tak tomu se říká nevyužitý potenciál a já jen doufám že to v dalším díle napraví a nasytí nás Dutou zemí. Co samozřejmě můžu hejtit, tak je fyzika, který nebere konce. Tak třeba Godzilla s Kongem, tvorové, jenž váží dohromady circa 300 000 tun, tak si bez problému bojují na letadlové lodi, která zázrakem stojí na moří, jak beton. A nebo těch deset vrtulníků, které bezproblémově dokáží přepravit Konga na Antarktidu. Abych vás uvedl trochu od čísel, tak v průměru by jeden vrtulník dokázal unést maximálně 20 tun, čili 200 tun dohromady. A zázrakem dokáží přepravit Konga, který váží 150 000 tun. A nebo také celá myšlenka Duté země nedá spát mnoha fyzikům. To je ale jen špička ledovce a vsadím se, že se toho dá najít mnohem a mnohem víc. Přesunu se k postavám, kde stále žádná postava nedokáže svojí prokresleností více zaujmout. Opět tu máme osobnější a také hloupou linku s bláznivým konspirátorem s dětmi, ale k příběhu bych se zase nerad vracel, protože jak bych se do toho zase pustit, tak bych ten film strhal, jak blázen. Obecně tu postavy nejsou opět moc dobře vykreslené, na druhou stranu tu už nemáme tak iritující postavy, jako tomu bylo ve dvojce Godzilly. Dalším bodem jsou dialogy, které nabízí jen hloupoučké povídání, kterému se někdy zadaří zahrát na velkolepost a důležitost, ale často se tomu tak nestává. Jakoby si tvůrci po druhé Godzille řekli, že byli moc vážní, tak to příště vynahradí a budou brát tento velkolepý event s humorem a odlehčeností. Což se samozřejmě nepovedlo. Z hereckých výkonů to už není takový odvar jako ve dvojce Godzille, ale zázrak to také není. Naštěstí tu ale mohu alespoň někoho pochválit. Tím dotyčným je Brian Tyree Henry, jenž je na komediálnější ladění akčního filmu ten pravý a v roli konspirátora, jsem si, navzdory hůře napsané postavě, užil. Ostatní herci špatní nebyli, ale nevidím důvod komentovat každého z nich, zvlášť když nijak moc nezářili. Z technické stránky to vykopnu vizuálními efekty, které tu na rozdíl od zbytku zářili a velmi se povedly. Z druhé Godzilli se kluci naučili to, že se tyto filmy nemůžou odehrávat ve tmě, a proto nám připravili barevné lokace, kterými si ten minulí nešvar lehce smázli. Jednotlivé složky, jako kamera, zvuk, střih či hudba, jsem moc nevnímal, protože veškerou moji pozornost si získaly ty chtěné souboje Konga s Godzillou. I když tyto zmíněné složky ve zbytku filmu nebyly moc vidět, tak v soubojích se dost vyznamenaly a jednotlivé souboje byly napínavé, plné adrenalinu a energie. Celkově je tak Godzilla vs Kong zklamání z hlediska příběhu a celé té papírové části. Příběh je hloupý, bez lepšího nápadu, chytřejších dialogů a lépe napsaných postav. Naštěstí film zachraňuje a vždycky bude fakt ten, že tu bojují jedny z nejikoničtějších monster kinematografie, čili nikdy to nebude katastrofa, protože souboj Konga s Godzillou prostě zaujme každého nadšence do blockbusterů. Filmu mimo jiné sráží nohy zkratkovitost a lenost vyprávět příběh podrobněji a pomaleji. Film by tak potřeboval více času, nedělat skoky, ale spíše se zaměřit na detaily. Jenomže tohle platí o celé značce, o které si myslím, že až moc jede dopředu a až moc se honí po jistých penězích. Tím, že značka rojí peníze, tak Warnerům je úplně jedno, jakou kvalitu filmy budou mít, což je samozřejmě velká škoda, zvlášť pro mě, který navzdory kvalitě série, jí má moc rád. Známka: 5,5/10