Kimble

Greengrass mi trochu připomíná Jamese Hornera. Každý jeho další film je svou formou čím dál tím méně originální, ale přesto pohlcující, stejně jako věčné variace na to samé u Hornera. Slyším totéž a přesto jsem nadšen. Kapitán Phillips je v podstatě pouze další zástupce subžánru "greengrass". Pominuli Bournovskou trilogii, respektive dva díly, které prošli Greengrassovi prsty, pak všechny jeho filmy spojuje totožný půdorys: reálná událost, boj o život, strhující průběh, dechberoucí zvraty. Takovému motoru režisér dodá stejný interiér, akorát zvenku auto vypadá jinak. A zážitek s ním jet? K nezaplacení. Ten zvuk motoru se jen tak neomrzí a oči můžou na novém vzhledu oči nechat. Samozřejmě se může stát, že si člověk moc zvykne a podesáté bude nadšení zlomkem toho prvotního, ale to ukáže až čas. Woody Allen se mi neomrzel a u epileptického střihu s těkavými záběry v těch nejnapínavějších momentech to také vidím na dlouho.

V dnešní době není příliš vysokorozpočtových snímků, které by svým poselstvím v řemeslně vynikajícím filmu dokázali v divákovi vyvolat takové morální dilema jestli označit film za "dobrý", jako Elysium. Na druhou stranu Elysium není logicky zdaleka prvním, který by zastínil nesporné klady svou ideologií. Otázkou je, zda je nutné brát v úvahu nakolik je v procesu vzniku filmu zainteresován jeho autor, respektive zda je nucen ustupovat, aby dané dílo spatřilo světlo světa či donucen pracovat "na zakázku". Nejsem si jist, zda srovnání politického podtextu v Ejzenštejnových filmech s Blomkampem obstojí právě z tohoto důvodu. Ejzenštejn byl nucen tvořit s nožem na krku a pokud chtěl diváka obohatit svou mistrností musel toho docílit za určitou cenu. Naopak Blomkamp k tomu nucen není. Ideologie jeho scénáře a motivů v mizanscéně vychází z jeho svobodné mysli. O to větší dilema. Nejde snad ani tak o to, že Elysium je levicové až za hrob, ale o způsob, jakým toho dosahuje. Skrze černobílé vidění světa, kdy na chudé zemi je vše jaksi vznešenější: lidé bojují o holý život ve zdevastovaném prostředí (protože jiné neexistuje), zahaleném po celou dobu v oblaku prachu a graffiti, které jsou snad všude. Ve vyšší společnosti reprezentované orbitalem naopak žijí lidé v přepychu a luxusu, jenž získávají...to nikdo neví, snad vykořisťováním chudiny na Zemi, stejně jako to dělá postava Williama Fichtnera. Základní logiku však tento systém postrádá, jelikož jediný způsob jak udržovat něco takového v chodu je policejní síla. Ta je reprezentována roboty, dohlížejícími na místní pořádek. Takto vytvořený fikční svět by však měl jen stěží šanci na úspěch. Možná se mýlím, ale dejme tomu, že Blomkamp chtěl natočit sci-fi zabalenou v boji dobra proti zlu a nejlépe jí zasadit do budoucnosti a řešit případné problémy vyplívající ze současného světového dění, aby se s nimi divák mohl ztotožnit. Jinde takové absolutní zjednodušení principů přispěje celkovému dojmu, jindy je to ale dvojsečná zbraň. Na jednu stranu Elysium vtahuje diváka do hry a béčkově jednoduchý děj nahrává Blomkampově režii, která je svěží a dynamická s perfektně zvládnutými akčními scénami a jednou z nejlepších výprav letošního roku...Na druhou stranu však obětuje děj velmi nešťastně. Udělat ze všech obyvatel jednoho světa totální chudáky bez jakékoliv možnosti změnit svůj život v kontrastu se studeným světem materiálním, který nezajímá absolutně nic než vlastní prospěch, je nejenom ploché a primitivní, ale hlavně urážlivé a zkreslující vůči kapitalistické společnosti, kterou skrze postavy staví do světa vykořisťování a nedemokratického jednání s těmi chudáky slabšími, jež jsou lidštější než ti bezcitní snobi. Vyústění je pak když ne směšné, tak minimálně úsměvné. Milerád bych se podíval na systém s omezenými prostředky, který dává všem jenom to nejlepší. Z černobílé viděného světa se stává jenom bílý...nebo černý. Osobně bych se přikláněl spíše k druhé variantě.

Odsýpající hovadinka, která svou zhovadilost neomlouvá béčkovitostí, ale naopak se snaží působit jaksi více áá. Červené emoce tryskají a albánci komicky utíkají po schodech s vlasy rozevlátými jak Ondřej Hejma...Ale když ono je to celkem zábavný, expozice je na Bessona a vůbec akční film velmi kvalitní, Liam Neeson žhaví naděje na Oscara v kategorii "Herec, který nejvíce zachránil film" a avizovaná nepřehlednost akce a střihu je únosnější než jsem čekal. 50% a ani o promili navíc za ten obrovský balík nelogičností.