josefina

Miláček mi narozdíl od jiných přesně sedl. Má atmosféru, krásnou hudbu a přesah. Pattinson mi přestal vadit ve chvíli, kdy jsem pochopila, že není jedna a tatáž osoba s Kutcherem. Jeho výkon je skvělý - vůbec celá režie je dost silná. Navíc téměř všechny postavy ve filmu jsou propracovány a vzbuzují skutečné emoce.

Dokonalý horor, dokonalé drama, hluboká studie ztráty člověka a ztráty jakékoli formy. Implikace zla do postavy ženy není vůbec nic nového, naopak, poukazuje ke stovky let starému (a stále udržovanému) mýtu. Díky za odvahu a autentičnost ve světě, který masku povrchnosti, zkratkovitosti a mělkosti už přijal za svou.

Z filmu jsem byla konsternovaná a na konci brečela jako při pms - a zde vidím, že jsem nebyla sama. Dojemný, inteligentní a na konci i mystický příběh o touze dítěte stát se malířem, o géniovi, který šel za svým cílem. Takhle zanícené milovníky umění znám i ze života, možná proto mě ta jeho síla tolik dojala. Film je nějak hodně o tom, co je důležuté - srdci, a v tom, jak to sděluje, není trapný.

Pokud se všechny seriály budou hodnotit odpadem, nemá ani smysl hodnocení otevírat. První díl byl skutečně podivný, teď jde ale o naprosto rozjetý, vtipný, "světácký", na mezinárodní úrovni seriál, který přeci jen dělají lidé, kteří vědí, co je in, v čem se bydlí, kde se nakupuje, jí a co se "řeší". A to je přece dobré ocenit, ne? To byl vždycky jeden z hlavních nedostatků české tvorby, že byla jaksi "mimo mísu"?

Nevadí mi statické záběry, snad mi ani nevadí, že hrdinové nejsou myslícímu člověku příliš pochopitelní; vadí mi základní vlastnost takto "nezávislých" filmů - režiséři si zcela úmyslně vybírají necharismatické herce, kteří by film neutáhli ani kdyby šlo o Mission Impossible. Proč? Připadá mi to jako snaha se odlišit za každou cenu a v každém ohledu. To není umělecký záměr - to je pubertální revolta. Příběh, nicméně, je docela zajímavý.

Pro mě bohužel velké zklamání. Přepjaté emoce pohybující se (pouze) mezi dvěma extrémy, snaha popsat krizi, která není vidět, a krajní řešení, kterých by se z fleku dalo vymyslet pět lepších? Nepochopila jsem, je-li předloha o tom, jak někdo dělá všechno pro to, aby zničil život sobě a dalším třem lidem, nebo skutečně o tom, jak předměstí udolalo mladé lidi? Z této s prominutím povrchní slátaniny to není patrné.

Gatlif je částečně romského původu a jeho filmy hodně jsou emocionální, náladové; dokážete si je užít, jen pokud jste zrovna na stejné vlně. Jeho filmy nejde hodnotit, jde je jen prožít. V tomto případě se mi to povedlo.

Jako film o volbách, ženství, lásce i době na přelomu minulého století, která je nám už navždy ztracená, je film velice silný. Fakt, že Coco se rozhodla pro odvětví módy, je jen vyústěním filmu, ne jeho nosnou linií. A i kdyby, příběh je o stylu a ten je v přímém rozporu s konzumem. Asi jsem tu výjimkou, ale na rozdíl od Piaf ke mně tento film skutečně mluvil.

Nepravděpodobný scénář (nevyplnil si člověk, který to vše zažil ve dvanácti letech chybějící místa fantazií?), dějové skoky a naprostá citová odloučenost. K tomu nedomrlé herecké výkony a televizní zpracování. Téma očištění se od viny a věčně vděčný holocaust? To mi připadá na vysoké hodnocení strašně málo. Pro oběti války je podobná odfláknutina spíš urážkou.

Čekala jsem mnohem větší průser vzhledem k celkové "levnosti" snímku i obsazení. Rozjezd je rozpačitý, ruší zejména flashbacky do životů "cestujících" a žánrová klišé, jak se však film rozbíhá, vtahuje víc, než jsem si přála. Na jeho konci jsem byla upřímně zděšená, myšlenku předal zcela. Pokud jsou podobné sondy snahou se s touto tematikou vyrovnat, ukazuje se, že to opravdu není možné.