vaja

Corbijnovi se povedlo neuvěřitelné - dokonale vystihnout okolnosti vzestupu a pádu jedné kultovní kapely. Film s tak hutnou atmosférou jsem už dlouho neviděla. Černobílý obraz dodává ještě větší a naléhavější depresivní pocity, až mi z toho šel mráz po zádech. Přestože vizuální podoba Sama Rileyho s Ianem Curtisem není až tak markantní, gesta a pohyby ji naprosto vynahradily. Kvalitní pocta mladému zpěvákovi, který svůj zápas s démony prohrál. Control je povinnost pro fanoušky a obohacení pro hudební nadšence.

Bekmambetovi jsem návnadu spolkla i s navijákem. A jak ráda! Vizuálními orgiemi obklopený a lehce upozaděný příběh jednoho "nýmanda". Angie je tady spíš na ozdobu, zato James se předvedl v dobrém světle. Fakující Morgan Freeman mě trošku zaskočil. Přece jenom ho mám zařazeného v jiném typu rolí. Když to shrnu, tak pokud člověk přistoupí na režisérovu hru efektů a moc u Wanted nepřemýšlí, bude maximálně spokojený. A ta McAvoyova "stírací" hláška na konci je opravdu výborná...

Žádná trapárna se nekonala. Tohle je regulérní DIY satira Amíků. A je výtečná. Určité (malé) plus má dokumentární styl. Ale největší podíl na celém filmu patří výborným hercům. Hodně podceněný snímek.

Konečně se v akčním filmu chlapi nemlátí půl hodiny a pořád jim nic není! Tady Liam Neeson udělá jeden dva chvaty a protivník je okamžitě vyřízený. Tak to má být! Celý film skvěle funguje napjatá atmosféra. A proč nedávám plný počet? Protože se děj podřizuje rvačkám a střílečkám a hlavní hrdina je nezranitelný, nepolapitelný, nerealistický borec (a tenhle film o tom právě, že až tak nebyl).

Pokrevní bratři na mě působí jako by se celý, zhruba 200 dílový příběh nějaké telenovely smrskl do 90 minut a vyzdvihly se tam ty největší klišé. Takhle si představuju céčkové filmy. Prostě, zpracování snímku je na úrovni začínajícího studenta filmové školy, herecké výkony jsou znepokojivé. O rvačkách a střílečkách snad nemá cenu se ani zmiňovat, protože když útočník šermuje rukama ve vzduchu a napadený má hodně pozdní reflexy, tím pádem mlácení ztratí svoje kouzlo, je to spíš k breku.

Fuj, tahle cukrkandlová facka hodně bolela...

Problém sportovních dramat je hlavně ve scénáři. Nedá se s ním totiž moc kouzlit a hlavně u pravdivých událostí se musí držet reality, která bývá stejná. Totiž výhra. Tady můžeme vidět, jak se z nesehraného hokejového týmu plného neznámých jmen, stane olympijský vítěz. A hlavně - porazí SSSR. Opravdu, až nepříjemné vlastenectví se tu nezapře. To byl první problém. Druhý je v přehnané délce. A třetí, už tradičně omletý - za první místo se musí platit rozpory v rodině. Miracle nepřináší nic nového a originálního. Pouze monitoruje skutečnou epizodu olympijských her, a na to taky dojíždí.

Pokus o masáž slzních kanálků po americku. No nevyšlo to! Kdyby se film držel vtipných scén při cestování Freemana s Nicholsonem po světě, popř. jejich vzájemného popichování, bylo by to jenom ku prospěchu věci. Bohužel se tady projevil velký důraz, kladený na životní a filosofická moudra, plus rekapitulování života. A to jako ne-e.

Na prvním místě jsou tady dost dobré vraždící scény. Režisér se s tím nepáře a předkládá nám pohledy na odhozené hlavy, urvané končetiny a orgány. Záporák vypadal docela komicky, ale s různým nářadím to umí... Na to, že ve filmu jsou hodně předvídatelné lekačky, tak u mě fungovaly skvěle. S tím humorem to lehce pokulhává - vtipných scén je v Hatchet poskrovnu, spíše směřují k trapnosti, hodně teda dialogy. Holky tady pořád ječí, ovšem časem se křik eliminuje s postupně odpadajicími těly. Kluci spíše jenom sekundují. (Pozn.: Do hlavní mužské role mohli vybrat někoho hezčího.) Ale závěr neměl chybu!

Suché hlášky, omleté vtipy, zvláštní - až rozporuplné - výkony neherců... Hodně ohrané, ale tady to nějak funguje! Já jsem se bavila.