Recenzie (249)
Spartakus (1960)
5/10 Vzhledem ke jménu režiséra opravdu velké zklamání. Až na pár davových scén a jednu obdivuhodnou bitvu jsem tam nic neobjevil. Trocha červené knihovny, trocha politického intrikaření. Ani jedno z toho dost nosné, aby to obhájilo strašidelnou délku filmu. Ani toho Kubricka jsem v těch záběrech necítil, Stezky slávy mnohonásobně lepší.
Čeľuste (1975)
9/10 Tenhle film ve mně vypěstoval strach z moře. Spielberg ale nemůže za to, že jsem posera a servíruje podle mne jeden z nejlepších thrillerů ve filmové historii.
Cesty slávy (1957)
8/10 Krásně to vypadá, má to jednoduchý, ale hodně poctivě odvyprávěný příběh. Jako bonus jednoznačná morální žaloba války a lidí, kteří ji řídí. Co chtít víc?
Fabelmanovci (2022)
7/10 Mr. Spielberg opět ve výborné formě. Nevím ani náhodou jak to dělá, ale každá scéna působí emocionálně jak má, takže tenhle docela obyčejný autobiografický příběh působí o několik levelů lépe než skoro od kohokoliv jiného.
Zulu (2013)
6/10 Docela povedená kriminálka s několika šokujícími chvilkami, kterou ale táhne dolů podivné budování děje a divní hrdinové. Při současné bídě ale rozhodně stojí za pozornost.
Čierna kniha (2006)
7/10 Další parádní kousek od úžasného režiséra. Mnohem promyšlenější než na první pohled působí. A nebyl by to Verhoeven, aby nepřidal kontroverzi, tentokrát o tom, že ne všichni nacisti musí být svině a ne všichni odbojáři jsou ti správní kluci. Paráda.
John Wick 3 (2019)
7/10 O kousek lepší než dvojka a trochu horší než jednička. Akční scény mají většinou nějaký originální nápad, takže to není jen bezduchá likvidačka. Na druhou stranu, ke konci ta akce začne nabývat formy grotesky (likvidace na pět zásahů, přerušení boje a kecy o vzájemném obdivu...). Na bitky ze Zátahu to pořád nemá.
Babylon (2022)
6/10 Babylon má mnoho skvělých scén, jako celek to na mne ale nefungovalo, i když je Chazelle bez diskuze skvělý režisér. Těžko říct, jestli to je nezajímavými hrdiny nebo útržkovitým příběhem, ale zkrátka to není ono.
John Wick 2 (2017)
6/10 Klasická dvojka, kde je prostě všeho víc. Shlédnuto chvíli po jedničce, takže to bezproblémové střílení desítek statistů, pardon nepřátel, se začíná opravdu zajídat. Napětí nula, ale některé scény opravdu parádní.
Casablanca (1942)
Klasika jejíž sledování dokáže zabavit i dnes.