DJ Obelix

Uf...   Vím, že s výrazem "geniální" ve svých postech zrovna nešetřím, ale tady nemohu jinak. Jiným slovem se totiž tento počin nazvat nedá. A trvalo mi několik hodin, abych to zpracoval.   Bo Burnham před pěti lety vydal svůj poslední standup na Netflixu a od té doby se stáhl do ústraní a věnoval se jiné tvůrčí práci (např. filmové režii). Ono když jste standup komik, kterého na jevišti sužují panické ataky, není to rozhodně nic, co by se dalo dlouhodobě bez újmy zvládat.   Když se tedy před měsícem objevil trailer na jeho nový speciál na Netflixu s příznačným názvem "Inside", jelikož ho celý natáčel u sebe doma během korona virového lockdownu, byl jsem u vytržení.   Předně nutno dodat, že Bo už dávno překonal škatulku "standup komika" (pokud jím vůbec kdy byl). Nyní ve svých 30 letech je z něj "performer", u kterého jde humor často stranou. Jeho písně jsou sice často úsměvné, ale dokáží vás ve vteřině srazit na podlahu takovou silou, že nevíte, odkud vám "přiletěla".   Příznivci Boovy tvorby, kteří sledují jeho kariéru dlouhá léta, zřejmě tušili, co je čeká. Ale i když to tušili, na sílu této zpovědi je to dle mého přesto nemohlo plně připravit.   Pokud Boa neznáte, radím vám pustit si MINIMÁLNĚ předchozí speciál Make Happy (taktéž na Netflixu). Tohle totiž není žádná "odpočinkovka", ale 90minutový časosběrný dokument a hluboce osobní zpověď geniálního umělce s osobními démony o tom, jak mu rok v "koronténě" ovlivnil život.   Tím nechci říct, že se u "Inside" nezasmějete (třeba píseň od bílých holkách na Instagramu je do detailu vypointovaná a třeskutě vtipná záležitost), ale spíš budete žasnout nad dokonalým uměleckým provedením jednotlivých scének a nejednou vám úsměv na tváři ztuhne.   Pokud se mě jednou mé budoucí dítě za spoustu let zeptá, jak to během lockdownu v roce 2020 vypadalo, s radostí mu pustím tuhle pecku.   Mohl bych se tu vypisovat ještě hodinu, ale ani to by nestačilo. Bo Burnham rozhodně není tvůrce pro masy, ale ty z vás, kteří si k němu našli (nebo snad teprve najdou) cestu, nezklame.   Ne, Inside NENÍ dokonalým speciálem, ale je dokonalým obrázkem toho, co rok s Covidem-19 mnoha lidem způsobil. Obzvláště těm, kteří trpí úzkostnými stavy.   P.S.: Český překlad titulků na Netflixu se tentokrát paní překladatelce skutečně velmi povedl.

PUI!

Uf uf uf, tohle mohl být šílený průser... ale naštěstí se tak nestalo! Alex Winter a (dnes již hvězdný) Keanu Reeves se takřka po 30 letech odmlky vrátili ke svým postavám nejlepších kámošů Billa a Teda, jejichž třetí dobrodružství režíroval tvůrce legendárního Galaxy Questu. Co se "ujetosti" třetího dobrodružství Billa s Tedem týče, ta se potácí někde mezi jedničkou a dvojkou. Ani po hudební stránce už to není taková pecka. Ovšem všechno zde zachraňuje neskutečně sympatický casting včetně Samary Weaving, která si na počátku své herecké kariéry vybírá samé sympatické "kultovky". Pak samozřejmě i návrat řady vedlejších postav i s původním obsazením. Třetí a zřejmě závěrečný díl trilogie si fanoušky získá svou neskrývanou pozitivitou, která doslova prýští ze všech těch naivně dětinských scén. Samozřejmě se nejedná o žádné veledílo a tahle dvojka u nás nemá kdovíjakou fanouškovskou základnu, ale pokud si chcete doplnit vzdělání o jeden ze zásadních kultů amerických osmdesátek, nelze než doporučit celou trilogii v rozmezí několika dnů, případně jednoho dlouhého večera.

Po nečekaném úspěchu prvního dílu se Keanu Reeves a Alex Winter vrací v ještě o třídu ulítlejším pokračování eskapád svých "excelentních" postav. Dvojka Billa a Teda je po stránce nápadů nejvynalézavější a vizuálně nejpoutavější (když pomineme hrozivé CGI, které je paradoxně horší než v o dva roky starší jedničce). Za scény z pekla by si film zasloužil plný počet. K dokonalosti ovšem filmu jako celku bohužel chybí poměrně dost, takže ani představení skvělých postav jako Smrťáka, který neumí prohrávat, či geniální vědce STEJŠNA nevytáhne tuhle ujetou cestu výš než na čtyři hvězdy. Osobně u mě však ze všech tří dílů o prsa vyhrává.

První díl této (nyní již) trilogie vnímám zpětně paradoxně za ten nejslabší, co se námětu týče. Ovšem na jeho základech se podařilo vybudovat vynalézavé univerzum, ze kterého lze zjevně těžit i více než 30 let od premiéry. Stephen Herek, který před Billem a Tedem režíroval pouze jediný film, a to jedničku Critters, potvrdil, že byl na 80s fenomény specialistou. Spolu s parádním soundtrackem, který je pro změnu ze všech dílů zdaleka nejlepší (a ryze osmdesátkový), si tak nedovolím pod čtyři hvězdy jít. Tohle "parádní" dobrodružství se tu totiž teprve rozjíždělo!

Russell T. Davies se skoro třicet let odhodlával napsat silně autobiografický příběh o nástupu jedné z nejstrašnějších nemocí v moderních dějinách a především o děsivě pomalé odezvě ze strany britské Thatcherovské vlády, protože přece šlo "jen o gaye". Naštěstí to nedělá nějakým káravým způsobem. Naopak. "Byl by to hřích" je oslavou bujarého mládí, objevování sebe sama, vzletných vyhlídek i tvrdých pádů, které korespondují s nástupem zákeřného viru. Sledujeme osudy tří hlavních postav a jejich přátel mezi lety 1981 - 1991, kteří tuto hrozbu berou nejprve na lehkou váhu (jako drtivá většina země), aby pak s úděsem sledovali, jak jim AIDS mění život v noční můru. Davies opět dokazuje, že umí psát postavy, které vám přirostou k srdci v řádu minut. Jsou to obyčejní lidé, kteří mají k dokonalosti daleko. A to platí i o vedlejších postavách včetně hvězdných "cameí" v podobě Neila Patricka Harrise a Stephena Frye. Pokud nejste militantní homofob, připravte se, že vás tato skvělá minisérie dožene k slzám. A ne jednou. Ovšem ani o veselé chvíle v rytmu největších popových hitovek 80. let není nouze. Televizní rok 2021 se tímto majstrštykem rozjel ve velkém tempu.

Objektivně jde o odpad jak Brno, ale takhle jsem se u porevolučního českého filmu nepobavil už HODNĚ dlouho!

Velice zábavná korporátní vyvražďovačka z pera Jamese Gunna (Guardians of the Galaxy, dříve Troma). Je fakt, že i přes krátkou stopáž pod 90 minut chvílemi trochu nudí, hlavní hrdina je neuvěřitelně nesympatický (oproti tomu vedlejší postavy jsou výborné - především maniakální Dr. Cox ze Scrubs) a vyvrcholení odfláknuté, ale na zabití jednoho večera ideální záležitost. Nutno vyzdvihnout parádní hudební podkres. Jelikož se film odehrává v Kolumbii, soundtrack tvoří známé hitovky přezpívané do španělštiny (např. California Dreamin'). A především je zde dosti nečekaně i árie z Rusalky!

Dvě série jsem váhal s absolutním hodnocením, po třetí už ale nemůžu. Nejoriginálnější komiksový seriál široko daleko. Dan Stevens jako titulní mutant (marvelovské x-men univerzum) je NAPROSTO skvostný a svou roli rozpolceného mladíka stíhaného vlastními démony si neskutečně užívá. Aubrey Plaza ve své dosud nejmaničtější poloze je taky k sežrání. A ostatně by se to dalo napsat o celém obsazení. A celý seriál si zjevně užíval i Noah Hawley, který diváku připravil neuvěřitelnou psychedelickou jízdu prokládanou neskutečným vizuálem, muzikálovými čísly i mindfucky nejhrubšího zrna. Legion se prostě nedá s ničím srovnat, ten se musí zažít. A asi navždy zůstane spíš "kultovním dílkem" než masovou záležitostí. Umím si představit, že řada lidí to po první epizodě s Davidem Hallerem vzdá. Ostatní však čeká vskutku nevšední zážitek. *Something for your... M.I.N.D."

Šestidílná minisérie Bludné kruhy s Markem Ruffalem v hlavní DVOJROLI, kterou si tutově říká o Emmy i Zlatý glóbus. A nutno vzpomenout i "zelenáče" Philipa Ettingera, který si zahrál obě dvojčata během studií na vysoké škole. Nutno však varovat - tohle není na pohodové pokoukání ke kávičce. Musím říct, že depresivnější a emotivně vypjatou minisérii (natož seriál) jsem nikdy nepřekládal, ale ani neviděl. A to se z původní knihy ještě dost věcí muselo vyškrtat kvůli obsáhlosti. Nicméně klobouk dolů před HBO. Tohle je další jejich majstrštyk.