Silas

Velmi vrtkavá je dráha experimentátora Godarda...a paradoxně jde kvalita jeho filmů časem dolů, začátky byly skvělé.

Film je značně nepředvídatelný - doufal jsem, že se aspoň něco stane : /

S Parkem kamarádi nejsme a nikdy nebudeme. Lady byla poslední kapka do beztak přeplněného poháru. Děj je na můj vkus nehorázně rozsekaný a nepůsobí celistvě, množství retrospektiv ve mně nevyvolalo žádnou touhu spojovat si několik momentů dohromady. Park nedává důvod. Jednou jsme ve věznici, pak kdesi v lese, následně se šuká u stolu. No a co? Tento lehce prázdný obsah je vcelku obstojně kryt efektní kamerou, barvitými filtry a rádoby zajímavě nezvyklými „uměleckými“ úhly..ovšem to celé bez efektivity. Vizualita se divákům odporně podbízí a doufá, že touto formou se film bude líbit nejvíc (ech, ty detaily obličejů…). Cítím z toho nechutnou kalkulaci, kterou je Park opepřen i ve svých ostatních filmech, jež jsem viděl (Oldboy, Mr. Vengeance). Co už však leze na nervy nejvíc, je hrůzný expresionistický projev herců. Stačí když chlápka na začátku dívka pošle do prdele, a on má hned v očích litry slz. Kdyby se režisérovi aspoň podařilo dát jim nějaké znatelné vlastnosti! Ale ne, postavy jsou ploché jak čerstvá fošna – důsledkem toho jsem jen nevěřícně koukal, o co se tvůrci na konci ve scéně u televize snaží. Marná sláva, mé srdce bylo kamenné a úsměv ve tváři… Parku, tys mě vlastně ani jednou nenudil, jen mi nemáš co a jak říct; trápíš. A proto se doufám už nikdy nestřetneme.

...ovšem nejen podobné tolikrát omílanému Taxikáři, nýbrž i stejně komornímu Po zavírací době. Urputná snaha dosáhnout něčeho, co se divákům jeví jako bezproblémově jednoduché, ale pro naše hrdiny je to nepřekonatelné. Paul Hacket se chce v noci "pouze" dostat domů, saniťák Frank touží dostat i jiný případ než pacientovu zástavu srdce, odskočit si na kafe či dát šéfovi výpověď. Nemožné. V obou snímcích hraje výraznou roli atmosféra "špinavých ulic", oba se odehrávají v noci a v nepřetržitém pohybu (Frank jezdí v sanitce, Paul stále někam utíká); pojí je i stejný tragikomický humor. Marty si s kameramanem Richardsonem v Počítání mrtvých více pohráli s obrazem - výrazné a přeexponované barvy, klasické svícení kolmo na hlavy... Zběsilý střih Thelmy jen umocňuje soucítění s bezradným Frankem. Za zmínku stojí hudba, jejíž texty parádně souzní s obrazem, případně na dané situace "odpovídají". Nenápadný, přesto další z výborných filmů Martina Scorseseho.

Až druhý den jsem si vzpomněl, že melodie u konce, která podmalovává hutné scény mezi De Nirem a Stone, je převzata z Godardova Pohrdání... a uvědomil jsem si tu obrovskou podobnost.

K filmu musíte přistupovat s tím, že jste na něj naladěni a víte, co máte očekávat...Platí to u všech Tarkovského filmech, ale tady zvlášť. (4x)

Je škoda, že jsem při prvním setkání s Andrejem Rublevem musel vidět jeho director´s cut. Film sám o sobě je velmi zajímavý a poutavý, první 2 hodiny utečou jako voda, ale přidaných 40 minut je v závěru nebezpečně znát a já se musel dlouho přemlouvat, abych se dodíval. Kamera v dlouhých záběrech decentně snímá krajinu a středověké dřevěné vesnice, a když má dojít na bitvu, nebojí se Tarkovskij zařadit na vyšší stupeň. Opět zde naservíruje dávku nezapomenutelných záběrů (mj. hořící kráva) a scén (mj. pálení čarodějnic), doprovázených tichou střídmou hudbou. Pokud se ke mně dostane Rublevova původní verze, díky níž by i závěr mohl vyznít okázaleji, je téměř jisté, že ode mě dostane plné hodnocení___dodatek: Zkrácená verze jasně za 5*. (3x)

Dobrej nářez, kterýmu by víc slušela středometrážní stopáž...

Scorsese naprosto bez výhrad (klasické jízdy, brilantní režie, efektivní užití hudby i její souznění se střihem), Coppola má hodně špatný scénář, příběh jde odnikud nikam a nedokázal ho ani zajímavě pojmout, Allen průměr, žádná sláva. Nejlíp vypnout po prvních 40 minutách...

Stačí si zvyknout na svérázné tempo, ustavičně křivou kameru, trochu morbidity a zážitek je tu...pohodičkááá