gjjm

Název je jedno francouzské přísloví, my máme skoro stejné: neštěstí nechodí samo. Docela pěkný a docela vtipný skeč o vojákovi, usnuvším na stráži a o tom, jak si z něj všichni dělají srandu a rozličně se baví na jeho účet a jaká krásná grotesková bitka z toho nakonec vzejde. Mnohé dnešní televizní skeče jsou na horší úrovni.

Děsivá noc, jéééé. Chlápek usne, začne po něm lézt nějaký odporný hmyz. Snaží se ho shodit koštětem, dá ho do nočníku a zavře do skříně. Oni se ale strašně rychle množej. Hm... v té době byl humor na podstatně vyšší úrovni.

Meliesovo zfilmování proslulého Swiftova díla je na vynikající grafické úrovni (kolorování je tu spíš výhoda než nevýhoda), bizarní atmosféra Liliputu plného malinkých lidiček, kteří zmateného Gullivera napřed spoutají, pak hostí, pak s ním vyjednávají a --- a když tu najednou vzplane požár, který Gulliver hrdinně uhasí sifonem (ach ta censura) a později neméně bizarního Brobdingnagu, plného pro změnu obrovských lidí, kde je Gulliver okamžitě předveden před královnu, leze před ní po žebríku. Jako vždy vynikající triky. Ve srovnání s příšernou disneyovkou na stejné téma má Meliesova verze podobný způsob zkrácení děje a podobně jako ona zachycuje pouze první dvě části čtyřdílného Swiftova románu, na rozdíl od ní ale zachovává vynikajícím způsobem ducha a bizarní atmosféru předlohy, nebo aspoň to, co se z ní dalo zachytit na ploše čtyř minut. Rozhodně mohu doporučit.

Pozor, není myšlena planeta, ale antický řecký bůh. Název by se dal přeložit jako Jupiterovy blesky. Odhaduji, že je to záznam scény z jakési opery, jíž při svém analfabetismu nejsem schopen identifikovat, kouzelně karikující jak senilního, leč cholerického Jupitera (vzpomněl jsem si trochu na Císařova pekaře), tak mladého, hyperaktivního Merkura. Jupiterovy problémy s jakýmsi ovladačem hromů jsou docela vtipné i po sto šesti letech. Oživlá karikatura, a jak bývá u Meliese zvykem, velmi kvalitní a ve srovnání s edisonovkami velmi náročně komponovaná a mnohovrstevnatá.

Člověk moucha. Melies se tu nezajímavostí docela přiblížil dílům z Edisonovy produkce. Nějaký člověk v dvorském kostýmu a kulisách chvilku leze po zdi a dámy mu tleksají. Nic moc.

Film je jednoduchý, ale vtipný, mnohotvárný a trikově půvabný. Vždycky se zjeví dvě postavy, domlátí se, promění se v jiné a zase začnou mlátit. Neuvěříte mi, že to není jednotvárná nuda, dokud se na to sami nepodíváte a neshledáte stejně jako já, že to je minimálně silně nadprůměrná groteska plná skvělých nápadů.

Součást Meliesova velmi rozsáhlého dokudramového zpravodajství z Dreyfusovy aféry. Název znamená "Diktování seznamu". Scéna před soudem je i díky skvělému soundtracku velmi pochmurná a svou atmosférou mi silně připomíná Langovo M. Na reportáž se stojí za to podívat v celku.

Nic moc. Jednoduchá kulisa Ďábelských ostrovů, na které někdo, snad Dreyfus, čte dopis. Součást Meliesova dokudramatického zpracování Dreyfusovy aféry.

Čili zatčení pana Dreyfuse, součást Meliesova dokudramatického zpracování Dreyfusovy aféry. Četníci vzbudí nevinně spícího Dreyfuse a nasadí mu pouta. Kupodivu dost působivé.

Sebevražda plukovníka Henryho, součást Meliesova dokudramatického zpracování Dreyfusovy aféry. V jednoduché lokaci vězeňské cely dokázal Dreyfus vzbudit nesmírné napětí a scéna Henryho sebevraždy břitvou je provedena velmi teatrálně, ale také velmi působivě. Rozhodně nejkrvavější meliesovka.