Auteuil

Co se koštu vína týče, vloudila se chybička: Není správné nejdřív přivonět, pak sledovat barvu a na závěr chutnat, jak nás opakovaně poučují ve filmu, ale nejprve jde barva, kdy proti světlu sledujeme víno v čisté, čiré slenici, pak k vínu přičichneme a chutnáme. Jedná se o tradiční rituál koštu. Samotná chuť je např. s ucpaným nosem velice přízemní, čili tyto dvě činnosti následují za sebou kvůli vzájemnému působení, harmonii a navození jakési předběžné představy o chuti vína. Kromě toho určitě platí i zásada bezpečnosti práce s chemikáliemi, kdy se nedoporučuje k takovým čichat, a tak pokud se na víno ani nepodíváme a rovnou posuzujeme vůni, vystavujeme se riziku popálení sliznice apod.

Po tomto filmu jsem vstal z křesla a překvapilo mě, že chodím.

Film plný stereotypů (asi nejvíc do očí bijící je věčné rozdělování se hlavních hrdinů ve stylu: "Alice už dlouho nejde, jdu se tam mrknout."), který ale má něco do sebe prostředím a atmosférou.

V obsahu je psáno o lovci, který si vůbec necení života druhých. Nepřipadal mi tak. Smrt, která jako první rozvířila emoce, byla zřejmě způsobena v nutné obraně. Hlavní hrdinové navíc docela lačnili po krvi, pomalu každou prkotinu chtěli řešit násilím; třeba zastřelení záporákovy milenky bylo hrozně zbrklé, z takových jednání pak vznikají katastrofy a násilí přece plodí obvykle jen další násilí. Ale tak už to v životě semtam chodí, že jo....Tím pádem jde o příběh ze života a ty máme nejradši (ale vážně). Aneb: Lidi, snažte se dělat kompromisy a dohody (jako se to děje třeba v rámci evropských integrací), násilí prostě nikam nevede (stejně jako onen most a stejně jako obchod se zbraněmi, "obrana" státu před cizinci a podobné srandy).....Jinak mě film mile překvapil, na nic moc nehrál a byl trochu komplikovanější, než běžný horor typu Vřískotu (i když ten možná dokáže děti i vyděsit).

Film dobrý. Bohužel někoho stále dokola baví ukazovat to samé (bitvy) a navíc ještě často vykrádat jiné filmy (Království nebeské). Zajímavé by konečně bylo vidět v podobné situaci normálního člověka a více se zaměřit na obyčejné věci, na každodenní život. Třeba uvnitř řádu, jeho kontroverze, muka celibátu a přísných regulí. Zkrátka - dospívání a rozkvět hrdiny doma se mi zdál mnohem vydařenější, než druhá část odehrávající se v Palestině.

Často se to srovnává s Kultem hákového kříže (Edward Norton). Kult hákové kříže na závěr diváku sděluje, jak je to správně, jak se lidé mají chovat a že takto jedině je to udržitelné. Romper Stomper nechává v tomto směru více prostoru divákovi samém. Mi se asi líbil víc tento film a jeho naturalistické pojetí života na okraji společnosti, bez ponaučení na závěr, které v Kultu hákového kříže vyznělo (jako to často bývá v komerčních filmech) docela povrchně. Ale většina společnosti bohužel asi potřebuje trochu vychovávat a vzdělávat o životě a jeho hodnotách jednoduchými formulkami.

Nehodnotil bych nízko, kdyby tento film nebyl oproti knize tak otřesně povrchní. V Kunderových knihách najdeme postavy, které se navzájem setkávají a míjejí, prožívají tato setkávání a míjení každá trochu jinak, v čemž tkví dle mého jejich hlavní kouzlo. Člověk si pak uvědomí, že svět není jen on sám, jakousi emoční relativitu, a časem se třeba i přiučí toleranci. Toto ve filmu nenajdete. Ani nevím, jestli jiné adaptace jeho knih na tomto poli uspěly (je-li to vůbec možné). Philip Kaufman nám tak pouze oznamuje obsah knihy silně přibarvený o patetickou atmosféru bipolárního světa studené války.

Super, akorát tam chybí Ota Černý..

SKVĚLÁ KAMERA, HUDBA A OBROVSKÝ POTENCIÁL tématu pro snílky a útěkáře, který se však z pohledu snílka plně nezrealizoval, hlavní hrdina byl kromě naivního nápadu až příliš dokonalý a možnost vnímání intenzivní poetiky a romantiky příběhu se pak také dost snížila zejména jeho klišoidními frázemi v průběhu filmu.

V tomto snímku nenajdete ani moderní hrdiny, ani stokrát opakovaná klišé = hodně dobrý pohled na raně středověkou Skandinávii. Setkání Beowulfa s rybářem je jako vystřižené ze ság. Zápletkou není záchrana světa, nepřáteli nejsou zástupy armád, přesto to podle mě stačí na slušný film. Od půlky se ale zásluhou čarodějky vytrácí většina napětí, a to je celkem škoda. Mimochodem - líbí se mi, když bestie ze světa pohádek jsou ve skutečnosti obyčejní lidé, ze kterých monstra nadělaly báchorky a křivdy z dětství.