spacylemon

Mám rád filmy, u kterých člověk musí přemýšlet, co se to tam vlastně kurva děje. Ale tenhle mi dal už vážně zabrat... Nevim, asi jsem natvrdlý (to je nakonec docela možné), ale až někde v polovině filmu jsem TO konečně pochopil a u luštění časové linie jsem se zapotil teda víc než u Mementa s Bender's Big Score dohromady... U málokterých filmů se mi stává, že bych si je hned po shlédnutí musel ve dvě ráno pustit znovu... A nebylo to jenom proto, abych si napodruhé všechno ujasnil, všiml si spousty detailů, co mi napoprvé unikly... Ne! Bylo to hlavně proto, že těch úvodních 17 poetických minut, i ten zbytek se sondou do Joelova mozku, ve mně opravdu zanechalo stopy... Na tenhle film se prostě můžu podívat kdykoliv znovu a vždy mě znovu dostane, stejně jako se do sebe vždy opět zamilují Joel a Clementine.

Mimořádně vtipný, tragický a poetický film... Dva pobudové si užívají svou bezstarostnou jízdu a tak se bez cíle toulají, když potřebujou auto, vezmou si ho, když potřebují ženu, taky si ji vezmou (a že ne každá do toho jde úplně dobrovolně), ale dělají to s vtipem a proti všem očekáváním to nevyznívá vůbec vulgárně... Všechno ale nejde vždycky dobře a scéna, kdy se po noci strávené s ženou, která ve vězení "přestala krvácet", vrátí k Marii-Ange, patří k nejsilnějším... A vůbec, krásná a nahá Marie-Ange, kterou už nebavilo, že si všichni dělali z jejího zadku průchoďák... s ní přichází ke konci i poetická rovina filmu, vrcholící závěrečnou svobodnou jízdou kamsi, která jednou musí skončit, ale jde přece o to, aby skončila co nejpozději...

"Salvador Dalí! Hele, ten s tím srandovním knírkem..."

Všechno špatně! ... to ten britský seriál z osmdesátek byl proti tomuhle veledílo...

Dříve to na mě působilo mnohem víc, dneska už mám problém jenom se dodívat do konce, přitom mé oblíbené indiánské filmy, Tanec s vlky a Malý velký muž, jsou přece ještě delší... no jo, jenže ty nabízí víc než plakátové postavy a až moc klasickou love story. Ale možná je celý můj problém v dabingu Svoboda+Laurinová, které nesnesu prostě nikdy... btw. všichni chválí hudbu, mě teda čím dál víc srala a ke konci jsem ten sladkobol už ani nemohl vydržet.

Jistěže to se skutečným životem na Západě asi nemá až tak moc společného, ale stejně - jaký je to osvěžující film oproti všem těm patetickým kýčovitým Mayovým pohádkám s tím voskovým panákem Vinnetouem...

"Kretén, v životě by kamna nepostavil."

"Vy prevíti, vy krkouni nenažaný, vy ksindlové, vy kurvy! Teď jste se přihasili všichni, když víte, že už ho máte z krku, křupani! Máte ho na svědomí, vyžírkové! Vás by měli zavřít na izolaci! Ty vaše bacily jsou ještě horší! Že se nestydíte, poserové! Vy..."

"Práce? Blbost." ... Film o tom, jak radost z ukončení školy střídá deprese z "dospělého" života... To by bylo v pořádku, ale chybí mi tam více kachyňovské poetiky a sympatičtější hlavní hrdina.

Ten, kdo viděl Ztracené jenom s dabingem, je teda pěkná lama... a jestli si někdo myslí, že jsou Losti lepší seriál než Twin Peaks, tak je gay... Jinak ho mám ale rád... Hurley, Sawyer, Mr. Eko, Katie... první série viděna za jeden prodloužený víkend; a to asi nebude jen tak...