okkac

Darren Aronofsky to zase dokázal. Když dokáže tak výtečně podat příběh o starém wrestlerovi, kterého všichni blízcí opustili a jediné co má jsou jeho fanoušci a pak striptérka Cassidy. Po vizuální, střihačské a kamerové stránce se jedná o úplně něco odlišného, než předchozí Darrenovy filmy. Chvíli jsem si říkal, jestli to vůbec režíroval on. A právě ta odlišnost potvrzuje jeho kvality, když nezůstává režisérem s jasně vyhraněným rukopisem (jak se po velmi podobném Pí a Rekviem za sen mohlo zdát). Snad jen, že na depresivní scény si stále potrpí. Taková scéna autogramiády starých wrestlerů na vás dolehne celkem nepříjemně. O Mickey Rourkovi se netřeba zmiňovat. Soundtrack Clinta Mansella je zde ve zřídké míře, přesto stále velmi kvalitní. Nejvíc jsem ale ocenil výběr písní "osmdesátkového" metalu (nikdy bych nevěřil, že v americkém filmu uslyším Balls To The Walls od německých Accept).

Velká škoda zbytečně přehnaně emotivních pasáží hlavně ke konci, takhle to snižuje uvolněnou první polovinu. Ale křeček a holubi rulujou.

Vůbec bych se nezlobil, kdyby se Del Toro vykašlal na Hollywood a točil už jen filmy zpět v Mexiku nebo ve Španělsku, protože by si mohl dovolit dělat mnohem více věcí, které by mu útlocitní Američané asi neschválili. Devil's Backbone a právě El Laberinto del Fauno jsou toho důkazem.

Cruise je asi nejslabší článek a ostatní herci ho hodně přehrávají (navíc jsem napočítal 4 herce z Verhoevenovy Černé knihy). Ale jako vítěz vyšel Singer. Bez jeho přesné režie by se to mohlo snadno rozpadnout pod rukama. A že místo dramatu naservíroval napínavý thriller. 8/10

Dobrá režie, které podráží nohy scénář. Do akčního finále v pohodě, pak to už je over the top, i když úplně poslední scéna byla dobrá.

Vynikající pohádka, u které jsem váhal mezi 4* nebo 5*. Dávám nakonec za 5*, neboť mi to hodně spravilo náladu. Hravá režie, skvělá hudba i sympatické herecké výkony. Od "drsného":-) Roberta De Nira, přes mrchu Michelle Pfeiffer až po neuvěřitelně roztomilou Claire Daines. A musím se i zaměřit na Neila Gaimana s jehož adaptacemi se teď roztrhl pytel, takže by na nich mělo spočinout mé filmové i literární oko. A nějak ještě musím přehodnotit velmi podobnou Princeznu nevěstu, které mne napoprvé moc nechytla.

Wall-E je sympaťák (ikdyž ho, nebudu jmenovat kdo, popsal jako "robot-debil"), ale čistící robot M-O ho dotahuje.

Arakain jsem moc nesledoval a znal jsem spíš jejich melodičtější hity. O to více jsem byl překvapen jejich tvrdostí v žánru poctivého thrash metalu, kdy jsem je viděl naživo na Winter Masters Of Rock 2007 a pak na DVD k 25. výročí. Brychta je Brychta, ale tím, že jsem s ním neprožil jeho éru v kapele mi až tak nechybí, a Honza Toužímský je dobrá náhrada a nehrozí u něj, jako u Koláře, že zdrhne k pop sračkám. Lucie Bílá mne výkonem fascinovala (Cornoutto, Dotyky) - nechápu, že se metalu nevěnuje s tím jejím hlasem. Holt, více prachů je jinde :-(

Bez původních představitelů to už není ono a díky snížení rozpočtu už i ty letecké souboje nestojí za nic.

Hodnocení pouze za Carpenterovy epizody: Cigarette Burns (5*) a Pro-Life (4*)