Allka

Třetí díl Paranormal Activity má konečně koule! Alespoň jeho druhá polovina. Je to slušně udělaná lekačka, která se přístupem k paranormálním jevům trochu liší od předchozích dvou filmů a která je pro mě zatím nejlepší částí (nepochybuju o tom, že přijde čtyřka). Ač jsou tu opět některé věci trochu křečovité a "na hlavu" a pár scén bych předělala, poprvé za celou sérii mohu říct, že se mi to líbilo a dohnalo mě to k aspoň nějakému strachu. Nicméně stále čekám na film, jenž by mě přesvědčil, že "duchové" a lidé disponující silou "duchy" vyvolat či "vytvořit" fakt existují, že tohle by se doopravdy mohlo stát... A PA3 jím opět není :)

Jana Krause mám moc ráda a jeho show lze nazývat kvalitní zábavou, pro kterou stojí za to si tu televizi výjimečně pustit. Jen ti hosté jsou tam často zbyteční - Kraus utáhne všechno sám :))

Dokument je zajímavý, nicméně v dnešní době, kdy jsou lidé už o drogách hodně poučeni a viděli spoustu fotek a nahrávek, četli mnoho článků a účastnili se dostatku besed a přednášek, neukáže nic šokujícího. Vyšokovat nás ale autorka pravděpodobně ani nechtěla. Helena Třeštíková zdokumentovala smutný příběh ženy na úplném dně, nepřikrášlovala ani nedramatizovala, do žádného pocitu diváky nenutila. Každý si může ke Katce vytvořit vlastní vztah. A každý může mít jiná očekávání toho, co si z filmu odnese. Já jsem čekala, že mi Katka nabídne jinou perspektivu, jiný úhel pohledu na lidi, kteří berou drogy. A že mi jich bude třeba líto. Tak prvních 15 minut jsem k takovému pocitu měla blízko. Ale nakonec mě film pouze utvrdil v názoru, který jsem si vytvořila už dávno - feťáci si za svoje neštěstí můžou téměř ve všech případech sami a nejsou ochotní udělat nic pro svou záchranu, pouze čekají, co za ně podnikne a jak jim pomůže někdo jiný. A za seknutí s drogou jim nestojí ani vlastní dítě.

Pátou hvězdu ubírám za nesympatickou Moniu Chorki (na jejím místě bych si představovala někoho jemnějšího a mladšího) a za až příliš mnoho zpomalených záběrů na úkor dialogů. V pár chvílích jsem se skoro nudila, což se mi třeba u Zabil jsem svou matku nestalo. Jinak jsou ale Imaginární lásky dobrý film, o kterém můžu říct dokonce, že je moc moc dobrý, když si uvědomím věk autora a to, že dělal Xavier všechno sám.

NÁSLEDUJÍCÍ KOMENTÁŘ OBSAHUJE MOŽNÉ SPOILERY. Buffy mě provází už skoro půlku života, ale až teď (díky Prima Cool) jsem měla možnost dokoukat všechny díly, na které jsem v minulosti zapomněla nebo je nestihla. Dnešním dnem je tedy zhlédnuto všech 7 sérií :) Koncept Buffy se postupem času hodně mění - zatímco první série byly o malých příbězích v jednotlivých epizodách provázaných především láskou Buffy a Angela, později začala být vždy série o jednom velkém problému. Od páté řady se pak téměř úplně ztrácí epizodní soupeři, což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu tím zase seriál dostává mnohem vážnější a komplikovanější ráz. Já jsem možná měla radši dřívější řady, při kterých jsem se tolik nenabrečela :) Co se týče postavy Buffy, ta postupem času poodkrývá svou skutečnou tvář a z rozesmáté "teenky" se mění na velmi složitou osobu chtějící chvíli umřít, chvíli bojovat, chvíli milovat, chvíli být sama... Můj vztah k ní se také dost měnil, někdy jsem ji zbožňovala a obdivovala, někdy bych ji zase s chutí praštila, aby se probrala. Mojí nejoblíbenější postavou byl asi Xander - od začátku v pozadí, ale pro mě ten největší hrdina. Dále pak Willow, té bych dala druhé místo :) A mou srdcovkou je Spike. Nicméně i další charaktery jsou bezvadně napsané a i záporáky má člověk aspoň chvíli rád, minimálně za to, co jim vypadne z pusy - buď za vtip nebo moudrost. Nedílnou součástí seriálu jsou milostné vztahy. Svůj prostor k lásce dostanou všichni, což je jedině dobře. Buffy samotná si prošla celkem třemi velkými vztahy - ten první, s Angelem, melancholickým upírem klaďasem, jenž má ale jeden zásadní problém, byl nejpoetičtější, nejjemnější a předem v háji. S Rileym, klukem "od vedle", to mohlo být normální, kdyby o to Přemožitelka stála. Ale nestála :P No, a pak tu byl Spike. Spike se svými hroznými blonďatými vlasy a nejkrásnějším pohledem, drsňák v kabátu, který byl ochotný si kvůli Buffy nechat vrátit duši, zbláznit se a jen tak mimochodem za ni položit život. Milovala jsem ho od první do poslední chvíle :) Kromě trápení s láskou a s upíry či jinými zrůdami seriál provázely i jiné radosti a tragédie, díky kterým jsem nejednou zmáčela kapesník... Tak - abych to svoje vzpomínání nějak uzavřela... Buffy, přemožitelka upírů je velkolepým vyprávěním o složitosti dospívání, o radostech i strastech života, o lásce i nenávisti, o démonech, které má v sobě každý z nás. A tohle všechno je ozvláštněno bojem se zlem, díky kterému seriál nespadá do kategorie "Dawsonův svět". Někdo to třeba nepřežvejkne, pro spoustu lidí, již neumí nahlédnout pod pokličku, je to hloupá a levná slátanina. Pro mě je to ale něco, co mě hodněkrát rozesmálo, rozplakalo a v každém díle dovedlo k zamyšlení. BtVS nepatří mezi TOP TEN mých oblíbených seriálů a asi si ho nebudu pouštět ve volných chvílích. Jsem ale moc ráda, že jsem maraton doběhla až do cílové rovinky. Že jsem si s Buffy prožila úplně všechno. A že jsem viděla velké finále, které bylo přesně takové, jaké mělo být.

Po prvním dílu: Nic moc jsem nečekala, tudíž jsem byla hodně příjemně překvapená. Je nesmysl sem psát, že tohle je bomba oproti jiným nováckým seriálům (které ale také sledujeme, ač se naoko ošklíbáme :P), protože ono se to víceméně nedá s Ordinacemi a Ulicemi srovnávat - tyhle počiny mají zase úplně jiný záměr. Vytkla bych na několika místech malinkaté přehrávání Hany Vagnerové, i když si jinak myslím, že se pro svou roli docela hodí. A pak ty reklamy, za jeden díl byly tři a rušily celou strukturu vyprávění i vyvolané pocity napětí. Jinak je to zatím na čtyři až pět hvězd a uvidíme, kam se hodnocení posune po více odvysílaných epizodách.//Edit po skončení: První díl pro mě zůstal jedním z nejlepších, i když i ostatní stály za to. Na pět hvězd to ale není, takže nakonec to zůstalo za čtyři. Nicméně potěšili jste mě, expozituráci, takže i já vás celkem potěším :)

Je to už počtvrté (nepočítám jedničku) úplně - a tím myslím ÚPLNĚ - to samé. Přesto to nějakým záhadným způsobem funguje a my se těšíme na každý další díl. Bohužel musím říct, že pětka už není ono. Ne, že bych se vyloženě nudila (minimálně jsem byla napnutá na ten vychvalovaný konec), ale přišlo mi to celé nějaké vyčichlé a nijaké. Ani pořádný krvák - způsoby smrti i ve čtyřce měly mnohem větší šťávu, ani thriller, který by nenechal na chvíli chladným. Plusové body dávám za vynikající scénu na mostě, která se mimořádně povedla, a za smrt gymnastky. A dejme tomu i za ten konec, jenž byl příjemný, ale že by byl nějaký bombastický... To zas ne.

Holocaust + děti. To musí zabrnkat na citlivou stránku každého z nás. Myslím, že tenhle film byla sázka na jistotu.

To je hrůza, naprostá hrůza! Nic tu nedává sebemenší smysl, hudba je jako pěst na oko a celou dobu se tam neděje vůbec nic (krom š*kání). A to nejsem oddanou obdivovatelkou Máchy jako spousta jiných a kniha nepatří mezi moje oblíbené, tudíž nejsem pohoršená zprzněním básně (která obsahuje podle mě mnohem menší poselství, než si dneska malujeme). Co mě drásá, je to, jak je tahle směska obrázků zbytečná, herci (Kryštofe, jsi výjimka) tak tupí a prkenní, že se neumí ani upřímně zasmát, a děj smrsknutej na pornohrátky. Úrovně Kytice Máj nedosahuje ani náhodou a je hodně za hranicí únosnosti. Doporučit ho můžu jedině slečnám a paním, kterým padnul do oka Vilém a chtějí se koukat na jeho krásnej obličej a v některých scénách i něco víc. Za to jediné taky dávam tu jednu hvězdu.

Nevěřím na kouzelníky, ale u něj - jako u jedinýho na světě - vždycky aspoň na chvíli zapochybuju, jestli fakt náhodou nečaruje. Tleskam mu :)