stub

Našlapaná, téměř pětihvězdičková, Goshova řežba z prostředí yakuzy ve fázi přerodu v oficiální korporace. Tradičně skvělá je stylizace, která jde tentokrát ruku v ruce také s velkou realističností. Žádné stagnující pasáže, patrný je i velmi slušný rozpočet. V poněkud poťouchlé roli se na chvíli objeví Bunta Sugawara známý z různých žánrových klasik, v čele se sérií Yakuza Papers (Kinji Fukasaku), pobaví také Tetsuro Tamba v roli magnáta (u nás známý především jako Tiger Tanaka z bondovky Žiješ jenom dvakrát). Pokud někomu nestačí poctivá srdcařská filmařina, jsou tu ještě akce s břitvou, bitky s lahvemi, přestřelky ve slepičárně;), to vše korunované geniálně strohým, trpkým koncem s jednoznačnou (a zcela reálnou) pointou.

Zajímavý mix dvou samurajských klasik - jedné duchařské (Yotsuya Kaidan) a jedné historické (Genroku Chushingura, známý příběh o 47 věrných róninech). Již z toho je patrné, že se jedná o dosti odvážný počin s těžko předvídatelným výsledkem. Japonský filmový bard Kinji Fukasaku (Yakuza Papers, samurajské fláky se Sonnym Chibou, nebo z novějších Battle Royale s Kitanem) však obstál bez většího zakolísání. Příběhy nejsou provázány příliš do hloubky, část o 47 róninech spíš jen dává širší rámec druhému příběhu, jenž dostává o něco více prostoru. Jako celek to funguje dobře, přesto se tu a tam nelze ubránit dojmu, že je toto spojení poněkud samoúčelné; pokud by se podařilo celou záležitost jěště o něco lépe vypointovat (je možné, že mi něco uniko kvůli neuvěřitelně špatným angl. titulkům), neváhal bych příliš s plným hodnocením...

Příběh Ieasu Tokugawy, přesněji řečeno jeho nástupu k moci. Typický dokument od BBC se vším, co k tomu patří - tzn. vysokorozpočtové zpracování, velké množství komparsistů, luxusní kostýmy... A také, bohužel, minimální informační hodnota. Ono je až s podivem, jak málo informací dokáží tihle mediální giganti do hodinového pořadu vložit (a to Šógun je na tom ještě dobře). Já chápu, že dnešní člověk (zvláště pak Američan či Brit) chce hlavně koukat na pěkné obrázky, pít colu, chroustat keksy a co se dozví nebo nedozví je mu naprosto putna, ale já od dokumentu očekávám, že se předvším dostanu k zajímavým informacím (když budu chtít pěkné záběry bitev, pustím si film). Tři hvězdy jsou ode mě dost smířlivé, jedna v podstatě jen za to, že to tu vůbec vyšlo... Btw patrně jediný dokument BBC za mnoho let, který není zcela plytký (s tímto tématem ovšem nijak nesouvisí), je tento: http://www.csfd.cz/film/185579-power-of-nightmares-rise-of-the-politics-of-fear-the/ (ten ovšem pro svoji kontroverznost snad ani nebyl nakonec odvysílán). Kde jsou časy, kdy BBC znamenalo kvalitu a nezávislost?

Pokud bych nezohledňoval dobu vzniku, dal bych o hvězdičku méně, vzhledem k tomu, že filmařsky už je dnes toto téma poněkud vyčpělé. V porovnání s typickou tvorbou raných 40-tých let, jde však až o neuvěřitelný úkaz. Neklidná kamera v téměř dokumentárním stylu zachycuje do detailu propracované, esteticky vybroušené obrazy. Na svou dobu dost odvážná retrospektiva a trhaná kontinuita děje dokonale fungují, scénář, střih i režie zaslouží skutečné uznání. Ve filmu hráli samí (tehdy) neznámí herci, jejichž výkony a souhra člověka až překvapí. Právem je označován jako jeden z nejlepších filmů americké kinematografie.

Závěrečná část trilogie, odehrávající se z větší části na Okinawě (která je od 2.sv.v. zahlcena americkými vojáky, které se odsud mimochodem nepodařilo (přes značné úsilí místních) vykydlit dodnes), disponuje z celé série nejlépe nasnímanými akčními sekvencemi a několika silnými dějovými momenty (předvším z prostředí okinawské bídy). Přes svou kvalitu je akce ve filmu poněkud nešťastně rozložena - na úplném začátku boj proti celému doju, vzápětí několik bitek s wrestlery a poté dlouho nic. Obstojný děj to však mezitím dokáže utáhnout a na závěr přichází sladká odměna v podobě masivní akční řežby, kde lze tentokrát kromě karate vychutnat rovněž judo. Pihou na kráse nadupaného konce je suverénní vykrádání Bruce Leeho Enter the Dragon, které o to víc udivuje, že by se bez něj snímek úplně klidně obešel. Rovněž o věrohodnosti tohoto dílu by se dalo s úspěchem pochybovat. Přes všechny výtky jde však o důstojné zakončení řady.

Druhý díl je dle mého názoru nejlepším z celé série. Akcí je našlapán stejně jako jednička, je však lépe napsán a zrežírován, vlastně jde až o překvapivě dobrou filmařinu, nejzajímavější je i dějově. Labužníky potěší, že se zde na chvíli objeví skutečný, tehdy téměř pětapadesátiletý Masu Oyama. Zdůrazňovat Chibovy kvalitní akční výkony je víceméně zbytečné, v dobré formě je i herecky. Oproti našlapanému "býčímu zápasu" z prvního dílu, je nejslabším momentem zcela zjevně boj s medvědem - já chápu, že zahrát medvěda asi tak úplně nejde;), ale lidské pohyby jsou v určitých momentech příliš zřetelné, ani kostým není kdovíco a přes očividně zběsilou střihačovu snahu to prostě nefunguje. Otázka zní: strhnout hvězdičku za medvěda, či nikoli?:)

Klasická Chibova karate řežba, tentokráte o Masutatsu Oyamovi (jeho učiteli; zakladateli a propagátorovi stylu Kyokushin), podle scénáře Norifumi Suzukiho, na jehož poměry je film překvapivě málo úchylný (pro nezasvěcené: autor je znám psaním a režírováním výjimečně poťouchlých akčních pinku o yakuza ženách apod.) Nakolik se snímek drží skutečnosti je těžké posoudit, příběh jako takový však příliš dobájený není. Chiba opět dokazuje, že je sice jen průměrným hercem, avšak zcela fenomenálním kaskadérem, bojové scény jsou jako vždy na úrovni, velmi realistické a občas i vtipné, ruční eliminace býka natočená s živým býkem (a živým Chibou:) je perfektní (pro klid ochránců zvířat: ve filmu nebyt reálně ubit ani jeden býk;)). Pokud si celá trilogie udrží standard jedničky, budu spokojen. Za vychutnání stojí také poněkud úsměvná hudba:)

Skutečný příběh z poválečné doby, poněkud netypický Gosha. Což o to, zajímavé to je, Ken Ogata dokazuje, že dovede zahrát kdeco a rozhodně jsem se nenudil. Zlehka mi však uniká, co chce básník vlastně sdělit - hlavní devizou je určitá relativizace tématu, což pro mě v době těmito postupy přesycené není příliš atraktivní záležitostí. Lepší ***

Něco jako Gosha`s All-Stars - Keiko Matsuzaka, Shima Iwashita, Nakadai, Natsuyagi či Tamba (který má se druhou zmíněnou dámou dost hustou milostnou scénu - Shima Iwashita není příliš hezká v pravém slova smyslu, ale její sex-appeal a především charisma jsou neuvěřitelné). Masivní opus o skupině rafinovaných zlodějů, plánujících svou poslední akci, a jejich pronásledovatelích. Příběh je dramatický, přesto však goshovsky akční a stylizovaný, vynikající je hudba, perfektně korespondující s jednotlivými obrazy. Akční scény jsou nadupané, Nakadaiův styl je mimořádně zábavný a režijně i scénáristicky je všechno perfektně vypipláno. A ten konec...

Jedno z Inagakiho životních děl. Slavný příběh japonské historie zpracovaný již v mnoha adaptacích, z těch filmových je tato, spolu se stařičkou verzí Kenjiho Mizoguchiho, rozhodně nejznámější a podle mě asi i nejlepší. Vzhledem k tomu, že akční stránka je značně upozaděna, je s podivem, jak svižně celý 3 a 1/2 hod. trvající opus uplyne. Herecké ikony dějem procházejí střídmě, dokonce ani Mifune neodvádí od děje pozornost ke své postavě(!). Kromě klasiků vyjmenovaných Fomou stojí za povšimnutí Frankie Sakai, uznávaný japonský komik, na západě známý především z role Yabua v Šógunovi.