stub

Třetí, závěrečná část Yamadovy "školní série" se odehrává v prostředí rekvalifikačního kursu (specializace bojlery;) a svým pojetím stojí trošku mimo dvě předchozí. Do pozadí ustupuje postava učitele a zároveň už se nedočkáme "maskota" Toshiyukiho Nishidy. Škola tentokráte slouží spíš jako pozadí pro hlavní dějovou linii, která se týká vznikajícího vztahu dvou "studentů" - bývalého makléře s rozvráceným osobním životem a samoživitelky, která se stará o autistického syna. Yamada dokáže nejvíce krásy objevit v těch nejobyčejnějších věcech, jeho podání je pak dokonale čisté, bez stopy balastu. V určitých ohledech nejslabší, v jiných naopak nejsilnější dílo trilogie.

Druhý film z trojice se zaměřuje na třídu se speciální péčí (nebo jak se dnes říká třídám pro postižené). "Povídkový" koncept z předcházející části je zde aplikován ve výrazně menší míře, do popředí je postaven především příběh dvou chlapců, mezi kterými se vytvoří silné pouto. Jeden se intelektově nachází zhruba v pásmu imbecility, navíc je zlehka agresivní, druhý (známý Hidetaka Yoshioka - Moře vidí vše, Always...) trpí především lehčí formou autismu a o prvně jmenovaného se stará. Jednoho dne však zmizí a dva učitelé - zasloužilý "mazák" a mladý, který si postupně ujasňuje hodnoty - je vyrážejí hledat. Yamada opět nabízí luxusní lidský příběh ve vizuálně působivém balení (natáčelo se zjevně kdesi na severu) a pomocí těch nejjednodušších stavebních kamenů skládá, jako obvykle, krásné mnohovrstevné dílo.

První film Yamadova volného cyklu o nestandardních formách školství se zaměřuje na večerní studium, které je charakteristické velkými (nejen) věkovými rozdíly. V Japonsku je právo na vzdělání zaručeno ústavou a v zemi je tak večerních škol, kam lze zdarma docházet v libovolném věku, značné množství. Toshiyuki Nishida se pro roli učitele (poněkud idelizovaného, ale jen tak decentně, yamadovsky) opravdu hodí a jeho postava drží pohromadě příběhy jednotlivých studentů, které jsou postupně odkrývány. Pochopitelně se tedy pracuje s různými časovými rovinami a jejich překrýváním, což Yamada činí velmi promyšleně a přirozeným způsobem nechává vyniknout paralely i kontrasty mezi jednotlivými příběhy. Výsledný dojem tak nepřipomíná koláž, jak bývá u podobných modelů zvykem, ale je dokonale celistvý, korunovaný nejsilnějším (a zároveň nejdelším) příběhem v závěru, jehož ústřední postavu dokonale ztvárnil Kunie Tanaka, který zde podává jeden ze svých životních výkonů.

Jedinečný, zlehka surrealisticky laděný, souboj protřelého detektiva Akechiho (Isao Kimura) s královnou podsvětí "Černou ještěrkou" (patrně nejznámější japonský transvestita Akihiro Miwa). Atmosféra je unikátní, dialogy skvostné, dějová křivka dokonale respektuje pravidla žánru a zároveň jej vkusně a sofistikovaně paroduje. Velmi netypický Fukasaku - kdybych nevěděl, kdo film natočil, tipnul bych jednoznačně spíše Seijuna Suzukiho...

Úchylný děj a podivné kostýmy jsou fajn a prvky brutálního násilí by byly také, nebýt jejich často zoufalé samoúčelnosti a tím pádem i občasné nechtěné komičnosti. Na druhou stranu, už jen kvůli Žabákovi nemůžu dát méně;)

Dějově nejbizarnější z trojice (kterou zmiňuji u "Giganta") a tak se mi to líbí. Skoro ****

Druhou "hongkongskou" vlnu u nás přivodil Intersonic vydáním tohoto kousku, "Mistra Shaolinu" a i zde již tehdy známých "36-ti komnat". Očekávali jsme, že se dočkáme pokračování posledně jmenované legendy, nicméně jsme s mírným rozčarováním zjistili, že spolu nemají jednotlivé snímky nic společného. Nic to nezměnilo na tom, že jsme si je skvěle užívali, ale kouzlo "Komnat" už se nedostavilo. Tento byl z trojice asi nejakčnější (a tedy ve výsledku snad i nejpopulárnější), zároveň však dějově nejprostodušší a zážitkově srovnatelný s mnoha jinými filmy své kategorie a doby. Btw vždycky mě dostával konec - poslední bitka končí a než frajer doskočí na nohy, zasáhne nemilosrdně střihač a film striktně ukončí;)

Podle mě zbytečně podhodnocená "dvojka". Past, do které se tvůrci vždy dostávají při pokusech o navázání na hyperúspěšného předchůdce, se zde podařilo překonat nad očekávání úspěšně. Základní esence zůstala zachována, zároveň však nedošlo k přešlapování ve vlastních stopách a objevilo se množství originálních, inovativních prvků. Celkové vyznění je tak (s přehledem) dostatečně jiné a člověk nemá pocit, že konzumuje 2x totéž. Akce je opět vynikající a přibyl také obstojný humor.

Naprosto klíčové dílo celého toho zběsilého hongkongského kultu, na které jsme se vydrželi (přiznávám, i vzhledem k tehdejšímu nedostatku jiných podobných titulů) dívat pořád dokola. Normálně bych snad váhal mezi **** a *****, ale tohle je těžce srdeční záležitost a já nemohu jinak.

Coenové v plné parádě vybalili několik pozapomenutých archetypů a jeden základní povýšili na zcela novou úroveň. Z nich spletli dohromady geniální panoptikum, které doslova obnažuje esenci Ameriky a vlastně i celého západního světa. O absolutně masakrózním humoru ani nemluvím...