stub

Největším kladem filmu je, že už na první pohled nestál moc peněz. Vzhledem k tomu, že Tajuplný ostrov je má oblíbená verneovka, tak tohle fakt nedávám. Paskviloidní děj naznačili mnozí jiní, tak nebudu nosit dříví do lesa. Pikantní je, že v kontextu neuvěřitelného scénáristického cumlu bude pro většinu diváků asi poslední kapkou slátanosti vstup kpt. Nema na scénu. Paradoxně je to snad jediný motiv, který se skutečně vyskytuje i v předloze. Prvenství film patrně drží v pomyslné soutěži, jak rasové téma filmařsky ztvárnit co nejpřitroubleji.

Někoho možná překvapí kombinace zcela civilního pojetí a velmi sofistikované emoční ždímačky. Pro Japonce to ale není zas tak atypické (svým způsobem třeba slavný Tora-san). Tváří se to trochu jako dětský film, a vlastně by to děti asi i vidět měly, ale nechcete-li mít doma slzavé údolí, tak raději velmi opatrně. Když si představím, že vím o dětech, které obtížně rozdýchávaly Zootropolis (odhalení "zlé" ovečky), tak po tomhle by si psychologové přišli na slušný balík...

Celkově asi nejobsažnější Zelenka, snad i proto, že si zde dokáže udržet odstup a nic nepodsouvat. Herecky jednoznačně kraluje Divíšková a upřímně - poté, co jsem měl tu čest naživo, se vůbec nedivím. Jen mi trochu vadí (všeobecně dost rozšířený) scénáristický nešvar, kdy jsou některé zápletky řešitelné dvěma slovy a namísto toho se ze široka rozvinou, poněvadž některá z postav místo normální reakce jen imbecilně zírá (poznal jsem sice pár takových lidí, včetně jedné "ex", ale ve filmech je jejich výskyt oproti realitě asi 50x četnější - patrně je to jedna z nejoblíbenějších scénáristických berliček vůbec).

Kitano ve své asi nejpřirozenější poloze. Je jen velmi málo herců, u kterých výrazový minimalismus takto funguje (a nemyslím tím Kitanův ksicht po bouračce). Z našich mě napadá jedině M. Krobot (že by výzva?).

Krátká, jízlivá, vtipně natočená epizoda o odvrácené stránce partnerských vztahů. Vizuální zkratka byla vždy režisérovou silnou stránkou a ani tento počin není výjimkou. Vzhledem k velmi přívětivé stopáži určitě stojí za vidění.

Tohle je snad první film, kterému nejsem schopen dát hvězdy. Na jednu stranu maximální generační kult s vynikající hudbou a (v kontextu doby) skvěle budovanou atmosférou. Víceméně komorní pojetí, avšak s velkým vyzněním, což je u "tanečního" filmu (jež vesměs nesnáším) něco skutečně mimořádného. Popík par excellence a divácky snad nejvlivnější film své éry. Paradoxně, dnešníma očima je to až trestuhodná srajda. Tehdy rezonující motivy za tu dobu veskrze vyčpěly, z nedostatkového se stalo inflační a co člověka dojímalo, může dnes snadno vyvolat spíš jízlivost. Tato ambivalence je nejviditelněji spojena s archetypem Bejby. Těžko se ubránit nevidět v něm jeden z předobrazů dnešních "Bejbin", žmoulajících své sójové latté v (rádoby)biodegradovatelných kelímcích. Přesto přese všechno ten film neumím nemít svým způsobem rád a beru jej jako určité memento naší generační naivity.

Myslím, že se svojí stopáží filmeček určitě stojí za to. Je pojatý s výraznou nadsázkou, až groteskně, nicméně vtipným způsobem připomíná jeden z méně "provařených" úšlapů reálného socialismu.

Nemastné, neslané a historicky věrohodné spíš jen obrazově, než obsahově. Špatné to rozhodně není, ale to všeobecné nekritické nadšení moc nechápu. Je to v posledních letech pořád totéž: Vezmu závažné téma, zpracuji jej maximálně popkulturním způsobem a všichni se mohou podělat blahem. Na víc nemáme?

Takový ten filmařsky (a zaplaťbůh i ideologicky) neutrální kousek, kde není příliš co chválit ani vytýkat. Jeho role je přiblížit danou historickou epizodu a to se mu daří poměrně dobře. Je trochu smutné, že typově dnes toto pojetí patří jednoznačně k tomu lepšímu, s čím se lze setkat.

Tvl verbale, po tom, co tu důsledně fuckuješ veškerý artovky, tak dáš tomuhle čtyři hvězdy? Sis tu samohanu musel užít fakt řádně...8D