KuZd

Me prvni setkani s reziserem Daldrym. Film o trech zenach a nenaplnenych zivotech. Poeticka a podmaniva hudba Philipa Glasse vykresluje horkou a smutnou atmosferu filmu. Herecke vykony vsech trech predstavitelek byla jedna velka dokonalost.

pro me jeden z nej filmu, ktere me nejvice ovlivnily. Film jsem videla na MFF v KV, kde ho uvadela samotna reziserka. Jak zde jiz bylo receno, film ma tajemnou az mysteriozni atmosferu a divaka nenecha v klidu, neustale premyslite o co v tom filmu jde. No a pak vam vsechno zacne docvakavat. Ze az tak mysteriozni pro nas to neni - spis pro ty male holky, ktere v tom filmu jsou. O cem je to divadlo, co nacvicuji? Co znamena podana rukavice a jednotlive pokroky devcat smerem k uvedomovani si sebe sama a sve zenskosti?...az pak internatni skolu (detstvi) opusti a zacinaji vnimat i o muzske okoli a jdou si svoji vlastni cestou. A zaver filmu:"Pani ucitelko, co se mnou bude, kam me to vedete"...ucitelka:"Nevim, ale jedno vim jiste...brzy na nas zapomenes"... V tomhle momentu si skutecne uvedomite, ze na detstvi zapominate bud uplne a nebo tim, ze se na neho divate s odstupem casu, jako dospeli. Ale tenkrat, jako deti, ten svet byl mnohem barvitejsi a adrenalinovejsi.

na zaklade pomerne vysokeho hodnoceni na CSFD (sveho casu pres 70%) jsem si tenhle film obsatarala. Nevim, co ve filmu bylo horsi, jestli samotny scenar a namet, nebo uplne silene spatne herecke vykony (takove prehravani jen tak ve filmu uz neuvidite)... proste hruza. Pri sledovani filmu se ptate, komu je film urcen - urcite ne normalnimu psychicky zdravemu jedinci. Jedinou omluvou by pro tvurce mohly byt, ze cilovou skupinou divaku jsou skutecne ti mentalne retardovani z ustavu, kterym by se tahle plitka pitomost treba mohla libit.

Libila se mi originalita retrospektivy snimku, originalni kamera vystihujici momentalni pocity hl. postavy (ke konci zmatena, nasrana, neudrzi koncentraci - na zacatku klidna a staticka), jednoduchy namet a naprosto odzbrojujici konec.