filip.novak

Herci jsou lidé. Lidé jsou herci. Divadlo je realita. Všichni jsme Karamazovi.

Film, po jehož zhlédnutí se budete chtít stát transsexuálním tanečníkem na vozíčku.

Zatímco Scorsese přes ambivalentnost zobrazení násilí nutí diváka ke ztotožnění a Cronenberg nechává násilím ovlivňovat postavy a diváky (pro některé postavy se stává až sexuálním stimulantem; zkoumá působení násilí na lidi; nechává vykolejit diváky zvyklé na poeticky laděné násilí ve filmech), debutující Michôd vnímá násilí jako něco, co se v průběhu příběhu nečekaně objeví a ihned zmizí. Násilí se stává neměnným vyústěním okolnosti, které Michôd spolu s důsledky důsledně analyzuje. _________ Rodina Codyových je ve své vzájemné hřejivosti až mrtvolně chladivá, což se s přibývajícím časem stráveným v jejich společnosti stupňuje, tomu dopomáhá i účelně jednoduchá formální stránka a časté používání odcizovacích efektů. _________Všimněte si, jak kameraman Adam Arkapaw pracuje se záběry - jsou to vždy uzavřené útvary se začátkem, prostředkem a koncem. _________ Strhující, herecky přesné. Poklad australské kinematografie. (28.7.2010 - 36. LFŠ v Uherském Hradišti)

Herecky a příběhově silné, film však nezapomíná, že jeho předlohou je divadelní hra. Filmové médium má svou povahou blíže k epice než k dramatu a neinvenční překlopení divadelní hry do filmové podoby plně nefunguje, herci se vyjadřují divadelně a Haas jako režisér nevyužívá výhod filmové řeči (pár výjimek by se našlo, např. match cut při setkání s doktorem Martinem). _________ Film byl protektorátní cenzurou v listopadu 1938 zakázán a sám Hugo Haas byl o několik měsíců později nucen vycestovat ze země. V Paříží, kam se uchýlil, se Bílá nemoc s velkým úspěchem promítala pod názvem Velké rozhodnutí.

U filmu s výraznou výtvarnou stránkou, který si navíc hraje s narativní strukturou vyprávění, si musíme položit otázku, zda to vše nebyl pouze zbytečný a do sebe zahleděný pokus o opus. I když film svou líbivostí a zdánlivým klouzáním po povrchu může vyvolávat pocit, že není ničím jiným než jen nesourodým gulášem režisérových nápadů, nabízí mnohem více. ________ Film upomíná na Platónovo „Poznání dosáhneme rozpomínáním.” (pro film parafrázujme jako: Klíčem k poznání je cesta zpět na začátek), což se nakonec objeví jako klíčové.________ Při pohledu na dokonale vypiplanou formu se nevyhneme debatě o zobrazovacích prostředcích kinematografie ve vztahu k příběhu, vždyť pro mnoho lidí se Mr. Nobody stane synonymem pro "filmový look". ________ Očekávám, že tento film stejně jako Fontána před čtyřmi roky rozdělí filmovou obec na dva tábory, jeden bude unesen smrští nápadů a propojením mezi filosofií a metafyzikou, ten druhý bude brblat o povrchnosti, naivitě a přehršeli nápadů (to však dostává lehce na frak, když vezmeme v potaz, kdo byl oním Architektem). Přiznám se, že po prvním zhlédnutí jsem se řadil spíše k první skupině, ale následující projekce mě utvrdily v tom, že Mr. Nobody nabízí pouze cestu k rozvíjení ve filmu hrubě načrtnutých myšlenek a nepřináší do žánru mind-fuck nic nového. Ve srovnání např. s Věčným svitem neposkvrněné mysli (na který film upomíná minimálně třemi přímými odkazy) chybí postavám životnost, necítíte s nimi silnou intimitu jako s Joelem a Clementine (ano, dá se to částečně omluvit osobou Architekta, ale na to teď nehraju). ________ „You have to make the right choice. As long as you don't choose, everything remains possible."

Jsou krásní, mladí a hází kšiltovkou ve 3D. Taneční Avatar se nekoná, ale létajícími předměty do diváků se naštěstí šetří, třetího rozměru je v rámci možností využito vkusně (někdy se však režisérské duo určité neohrabanosti ve snímání nevyhnulo). Choreografie v několika okamžicích oslní, častěji bohužel nudí svou sterilitou. Sic je film 3D, charaktery postav zůstaly hezky ploché ve 2D, v rámci žánru představuje dějová linka průměr, který působí k tomu všemu hopsání tak trochu navíc.

Souboj Titánů se ocitá ve stejné pozici jako minulý rok Wolverine, spojuje je více než jen promarněný potenciál, který látka obou filmů skýtá. Ploše vykreslené charaktery, ke kterým si v průběhu vyprávění nenajdete cestu, se vydávají na přímočarou pouť. Jediným cílem je tedy putování z bodu A do bodu B s rychlými zastávkami k pár akčním scénám. Mozek jsem vypnul dostatečně, ale i ve srovnání s jinými tupoučkými blockbustery chybí Souboji Titánů ten správný tah na branku. Papírově by mělo vše fungovat, ve skutečnosti se koukáme na sterilní akci s bezejmenými hrdiny, několika hláškami a špetkou nadhledu ze strany tvůrců. Film postrádá ústřední milostnou linku, která by pomohla slepit roztříštěnost vyprávění a mj. nalákat do kin i jinou cílovou skupinu než mladé muže do 30. Titáni se svezli na popularitě 3D, avšak rychlé postprodukční přidání třetího rozměru nedokáže vynahradit přímé točení ve stereu - 3D verze Titánů je pro diváka zbytečná, pro producenty zelená spása. ________ Nařkněte mě z cynismu, ale já za vrchol filmu považuji cameo Buba... to už samo o sobě svědčí o určité kvalitě tohoto snímku.________ Perlička na závěr pro lepší pohled, jak režisér pracoval s postavami: Louis Leterrier v rozhovorech přiznal, že si postavy do scénáře ledabyle přidával během natáčení, bylo mu je líto nevyužít. Víš, Louisi, někdy méně do počtu a více do hloubky vykreslených postav je lepších než stádo bezejmených týpků s mečem (mluvím hlavně o družině).________P.S. To, že se i Pegasové musí vyrovnat s rasovou otázkou, jsem opravdu netušil. :D

Vzhledem k nízkému rozpočtu a béčkové zápletce slušná práce, klišovitost příběhu vyvažovala chemie mezi hlavními aktéry (jako hitchcockofila mě potěšila neskrývaná inspirace z mistrových 39 stupňů). Film byl natočen za pouhých devět dní, nečekejte žádné důmyslné kompozice, přesto se v průběhu filmu našlo několik zajímavých momentů (nenápadné objetí policie na volnoběh v jednom záběru, dynamika závěrečného závodu). Plusem budiž připočteno, že se tvůrci nespokojili s recyklací natočeného materiálu ze závodů z různých týdeníků, jak tomu bylo ve 40. a 50. letech zvykem, ale filmaři se zúčastnili skutečného závodu. Ke konci zamrzí přílišná uspěchanost a zkratkovitost vyprávění, která dala vyniknout několika logickým lapsům a béčkovému vyznění. _______ P.S. Nemůžu se nabažit roztomilostí, jakou na mě působí miniautura auta použitá při nehodě ve filnále snímku. Promiň, Dorothy, je dokonce roztomilejší než ty... :) _______ (třetí komentář pro tento film - 5.4.2010)

Hodnotit filmové dílo a nebrat v potaz politický a ideologický rozměr je těžké, Kolesa dějin však předkládá fakta natolik zkreslujícím způsobem, že to nelze tolerovat. Češi jsou vyobrazeni jako nevděčná chátra, pro kterou na bojištích celé Evropy umírají každý den statisíce Němců. To vše pro náš blahobyt, zatímco se oni brodí v krvi padlých nepřátel, my si v klidném srdci Evropy užíváme nedělní piknik. Kulturní život u nás sice překvapivě zažil v období protektorátu renesanci, odvrácenou stránku mince ale film logicky neukazuje. Propaganda jak řemen, zvláště scéna hajlování při zvuku státní hymny nadzvedne žaludek každému člověku s aspoň minimálním českým národním cítěním. _________ Režisér Miloš Cettl, dříve působící jako novinář, kritik Eduarda Beneše a důstojník čs. armády, emigroval v květnu 1945 z Československa, do kterého se později vrátil a už podruhé zaprodal svou vlast - z vlastní iniciativy totiž začal spolupracovat se Státní bezpečností. Podílel se na zadržení spisovatele Karla Pecky, fungoval jako falešný převaděč. Další osud tohoto symbolu dvojího kolaborantství je nejasný, úředně byl prohlášen za nezvěstného... _________ (první komentář - 1.4.2010)

Jsem spokojený s podobou, jakou se nová série o geniálním mozku viktoriánské Anglie prezentuje, Richie má styl v malíku, nechybí mu ani štěstí na herecké obsazení, nohy mu překvapivě podráží přechytračený scénář, který je ve svém jádru neskutečně prostinký, a často okatě přepálené digitální triky. Absence pořádné dramatické linky mi nevadila, vždyť existuje mnoho filmů, ve kterých je pitvoření z místa na místo geniální, Sherlock Holmes však postrádá zapamatovatelné momenty, které by vás donutily hledat zbytky čelisti na zemi. Dialogové výměny nefungují jako hnací motor, pouze celý film drží pohromadě. Zimmerův soundtrack působí svěže, přitom využívá jako Horner v Avataru dávno vyzkoušených postupů a tónů, nebojí se však přidat trochu invence a s hravostí sobě vlastní vše promíchat .______ Jako zástupce buddy-movies je Sherlock Holmes nadprůměrný příspěvek do tohoto subžánru, filmu však schází komplexnější nadhled. Budiž pochváleno, že dílo A. C. Doyla nijak neuráží (zvláště když vychází z komiksu, který má s původním námětem společnou pouze základní kostru). Zatím za ***, ale vidím potenciál na čtvrtou hvězdu, uvidíme po druhém zhlédnutí...