manonfire

Tenhle muž je chodící srdce a až to srdce odejde, bude mi chybět mnohonásobně víc než kdokoliv jiný ze světa filmu.  Za FREDDYHO HEFLINA a jeho "tichou" cestu s brokovnicí v Zemi Policajtů. Za neodolatelně patetického KITA LATURU z Denního světla. Za zkrvaveného JACKA CARTERA a jeho cestu tanečním parketem za odvetou v Sejměte Cartera. Za FRANKA LEONEHO z Kriminálu a jeho vymlácení půl vězeňského dvora kotoučem v ruce. Za GABE WALKERA a jeho dechberoucí boj o přežití v nejlepším akčňáku všech dob Cliffhangerovi. No a pochopitelně za ROCKYHO, však víte. Hej Slyi....možná to nevíš, ale jsi nejlepší. Zase jsem kvůli tobě trochu vyměkl. Halt jsem tvůj skalní...(není to náhodou anglicky rocky?:)

To co Kenneth předvedl ve Wallanderovi asi překonalo vše, co jsem do té doby viděl a považoval za herectví. No a pochopitelně Hamleta ani Yaga Vám, mistře, také nezapomenu. Heydrich pak byl takovou třešničkou. Skvostné jsou i jeho komediální party v Harry Potterovi či Wild Wild West. Pro mě adept na nejlepšího plejera vůbec.

Za 1)Když pronáší větu, která je obsahově čistým patosem, činí to takovou formou, že začnete mít rádi patos, či aspoň jednu z jeho odrůd. Dokáže prostě kvalitou formy měnit bezobsažnost obsahu v obsažný zážitek. Za 2)Baví mě jeho pojetí dramatického skonu (Training day, Safe house) Za 3) MAN ON FIRE best revenge movie ever.

Jeho slalom mezi rolemi výstavních psychopatů, legračních podivínů i charakterních hrdinů v dramatech nejtíživějšího rázu je obdivuhodný. Zvláště, když každou z těchto branek prosviští s takovou suverenitou. Málokdo působí v jednom filmu tak nebezpečně, aby byl v tom  dalším frigovsky kamenným komediantem, a ve třetím procítěným charakterním hrdinou. Prostě definice až zarážející komplexnosti,  jako kdyby se narodil nejméně třikrát a pokaždé zrozen pro jinou hereckou polohu. Maličké Dánsko je díky němu a zbytku party kolem Anderse Jensena  současná kinematografická velmoc, která ve spoustě ohledů nakopává zadek Hollywoodu, ustrnuvšímu ve svých neměnných postupech sázících na diváka jako na jistotu. Mikkelsen je tohoto trendu skvělá vlajková loď vikingského střihu. Mimochodem každý člověk má originální oči, ale Mads přeci jen ještě o něco originálnější, není-liž pravda?

Abych do svých oblíbenců začlenil herce po shlédnutí jediné role, to je naprosto proti mechanizmům utvářejících má dlouhodobá přesvědčení. To celé se začalo bezpochyby Hectorem, ztělesněním vnitřně nádherného hrdiny, který je přesným lidským opakem syrového Achillea. Uvidíme, zda si Eric toto privilegium prvotního nadšení udrží. Zatím to vypadá dobře. Hlavně s ohledem na jeho hlavní role ve vynikajícím dramatu "Romulus, můj otec" i příjemně neotřelé romanci "Zakletý v čase".

Ač prototyp rtuťovitého až zlomyslného cholerika, filmy ve kterých hrál byly tak roztomile vtipné a krásné, že poté člověka bolí, když skončí.Tohle jiné komedie nedokáží. Mohou být vtipné, až se za břicho popadáte, ale  nepřijde ten smutek po skončení s myšlenkou na to, jak moc byste chtěli prožít mládí ve Francii šedesátých let....nebo ho aspoň prožít jinak a jinde...:(

Nikdo nedokázal jako on skloubit v jedné roli bláznivou komiku klauna a přitom být tvrdý jako Charles Bronson. Belmondo je milován všemi lusknutím prstů. Všichni ti následující ztělesnitelé filmových rošťáků se vlastně nic nenaučili.

Boží dar, ze kterého bylo jen ochutnáno a byl nám zase odebrán. Absolutně dokonalý v komediálních i vážných polohách. Král bez nástupce i předchůdce.

Pane Nárožný. Um s jakým moudrý pán, jímž bezpochyb jste, hraje své věčně rozčílené blbce, je neopakovatelný. Ta samozřejmá lehkost v načasování point, synchronizace mimické gestikulace s vysloveným obsahem, ten smyl pro idiocii a pošetilou sebestřednost všech těch bizarních existencí! Vynikáte nejen v postavách králů s nejroztomilejší degenerací, jenž ovšem rozhodně neubírá vědomí jejich šlechtické důležitosti. Dnes je prostor k vyjádření dáván spoustě průměrných herců, a to v hlavních rolích. O to zjevnější je skutečnost, kolik radosti a kumštu jste dával divákům Vy ve svých povětšinou pouze hostujících partech. Pro mě jsou ale filmy jako "Což takhle dát si špenát", "Jáchyme hoď ho do stroje", "Honza málem králem", "S čerty nejsou žerty"....v první řadě o Vás a Vašich kreacích. O Vašem zuřivém kuchaři, zhrzeném závodníkovi, lakotném sedlákovi a hlavně oscarovém kaprálovi. Na malém kousku filmového plátna jste zpravidla přejel všechny ostatní a ukořistil jste si diváckou vzpomínku mnohem vehementněji, nežli představitelé titulních postav. Ale co jsem chtěl říci především,  děkuji Vám.

Zvláštní elegance zjevu, projevu i manipulace s hlasem. Pro pana Brabce jsem měl vždycky slabost. Bohužel, zrovna v jeho případě se projevilo onoho známého "dobrého pomálu", nikoliv jeho vinou. Přesto ho považuji za barda, jednoho z nejlepších českých herců. Doporučuji jeho výstavní role v tv inscenacích  Generál Eliáš či  Závrať. Tam si opravdu užívám každou vteřinu jeho hraní. A potom,  kterak seřval Petra Haničince v Rubínových křížích, jsem si uvědomil, jaká je škoda, že se ze všech Třiceti případů Majora Zemana dá koukat maximálně tak na čtvrtinu. (Smrt u jezera, Vyznavači ohně, Rubínové kříže, Bestie, Kvadratura ženy, Pán ze Salcburku, Studna)  Ty totiž představují nejatmosféričtější kriminálky, které kdy tuzemští tvůrci vytvořili. Filmaři zatraceně nevyužitý extra potenciál.