chamonix

Příběh čekisty Dmitrije Orlova, který působil v roli rozvědčíka v týlu bělogvardějských vojsk inkognito jako francouzský obchodník Leon Kuťurje, což mu umožňovalo zásobovat soudruhy na druhé straně fronty zpravodajskými informacemi. Zatčení nevinného vesničana, jehož byl svědkem, ho však dostalo do postavení, kdy se musí rozhodnout mezi revoluční disciplínou a svým humanismem. Film se do dnešní doby nedochoval.

Martina Hill v sérii skečů o ženách a mužích, o životě, o dětech...

Je rok 1982, vrcholí Brežněvova éra a ředitelé i náměstci z různých podniků, od luxusních restaurací po továrny na zpracování ryb, soudci, prokurátoři a v neposlední řadě vysocí pracovníci bezpečnosti kradou, jako by zítra už ani nemělo vyjít slunce. Se styky na nejvyšších stranických místech se ti všichni navíc považují za nedotknutelnou kastu a tak, když se poprvé objevila informace, že někdo začal rozkrývat jejich hospodářskou kriminalitu, nechalo je to v klidu. Což byla chyba! Případ, který začal v dalekém Berlíně po zdánlivě nevinné schůzce jednoho emigranta, totiž vyšetřuje kriminalista, kterého ještě nestačili zkorumpovat.

V říjnu 1919 zahájili bílí ofenzívu pojmenovanou po vrchním veliteli jako Judeničova. Pozemní operace byly doprovázeny i pokusem o útok námořních sil Antanty, který však záhy zkrachoval po souboji s pevnostními děly na ostrově Kronštat. Poté se námořníci, kteří ubránili Petrohrad na moři, vydali posílit obranu hlavního města revoluce i na pevninu a byli mezi nimi i muži z posádky ponorky Sevastopol. Nejprve si málem utrhli ostudu, když se poprvé setkali s tanky, ale nakonec své linie proti útočníkům udrželi. Jenže přesila bělogvardějských vojsk je obrovská...

Film podle autobiografie Praskovje Didyk. Sovětský týl terorizují německé dálkové bombardéry, jenže aerorozvědka není schopná kvůli silné protivzdušné ochraně Luftwaffe odhalit, odkud startují. Proto bylo přijato rozhodnutí vyslat do místa předpokládaného letiště výsadek. Velitel zahynul brzy po opuštění letadla – ke své smůle přistál přímo na jedoucím německém vojenském ešelonu a úkolu se musí zhostit radistka...

Pavel Větrov (Igor Ochlupin) je úspěšný spisovatel, který má právě v tiskárně další knihu, a přesto není se svým životem spokojený. Čím dál více mu vadí lidé kolem něj, jejich honba za penězi a hlavně způsob, jakým ty peníze získávají. Jeden kšeftuje s ikonami a obrazy za valuty, jiný šidí v továrně při výrobě... Když se rozhodl s tím něco udělat a zatlačil na „kamarády“, aby se vším přestali, skončil ještě ten večer s kulkou v zádech.

Z večírku nedorazila domů mladá žena a její matka si o ni dělá starosti. Policie brzy zajistila, že nešlo o takové neviňátko, jak si o své dceři máma myslela. Přivydělávala si escortem a se spolužackami z vysoké měly dokonce vlastní stránky s explicitně sexuálním obsahem, kde získávaly klienty. Jen o pár dní později byla nalezena mrtvá ve vodě a na pitevním stole odhalila mnohá svá tajemství jako piercingy v nejneobvyklejších místech těla. Zajímavější ovšem byl výsledek laboratoře – nebyla ani ubita, ani se neutopila, zemřela na otravu ricinem. Jen o pár dní později je nahlášena jako nezvěstná ještě její kamarádka...

Samimu Khan, řečenou Sam (Aizzah Fatima), toho s otcem spojuje víc, než si myslí. Kdysi – to byla ještě holka – od nich odešel, protože už nechtěl mít nic společného se svými pákistánskými kořeny, lezla mu na nervy pákistánská manželka, nechtěl více jíst pákistánské jídlo a ani nehodlal nadále dodržovat pákistánské zvyky. Poté, co zůstaly samy, vychovávala Sam a její sestru v New Yorku opuštěná matka, která se vůbec z předchozích událostí nepoučila. Jako by snad ani nikdy neopustily zemi svých předků, vládly v jejich domácnosti i nadále tradice, středoasijská kuchyně a bázeň vůči Alláhovi.
Dnes je však už Sam třicet, pracuje v public relations, dělá kariéru, balí chlapy a dá si klidně vínko, prostě se chová jak běžná Američanka svého věku... přičemž se rozhodně nehodlá v dohledné době vázat v nějakém dlouhodobém vztahu. Mladší sestra Maryam (Salena Qureshi) je její pravý opak, po maturitě se chce stát dětskou doktorkou, z domu nevyjde nezahalená a i líbat se hodlá až po svatbě, třebaže právě teď je úplně hotová ze svého spolužáka. Do toho přiletěla přímo z Pákistánu sestřenice Ameera (Shenaz Treasury) s jasným plánem: sbalit a vzít si (samozřejmě z lásky) bohatého urdu doktora. Má na to půl roku, v případě neúspěchu ji otec provdá za vlastního bratrance! Budoucnost všech tří holek tedy vypadá naprosto jasně...

V létě 1920 jeli Dorochovovi přes téměř polovinu země, aby se nastěhovali do domu po zemřelém příbuzném stojícím na břehu moře nedaleko Petrohradu. Dvěma synům demobilizovaného rudoarmějce Feďkovi (Leva Orlov) a Karpuchovi (Vladimir Magdenkov) tu od samého začátku nepadl do oka jeden zdejší starousedlík, ale budou to nakonec jiní sousedé, které Čeka i s jejich pomocí odhalí jako bělogvardějce a pomocníky protisovětského podzemí.

Hanni (Anneke Kim Sarnau) byla při tom, když jedna stará žena zemřela a jeden mladý muž měl těžký úraz. Policii by nedalo zas tak velkou práci obžalovat ji z vraždy a pokusu o ni a že se tak nestalo, za to může „poděkovat“ vyšetřujícímu komisaři. Ten jí totiž dal na výběr ze dvou možností: vězení nebo práce pro něj. A co že to je za práci? Zadlužená uklízečka ve středních letech má vzít džob onoho mladíka, který teď v bezvědomí leží v nemocnici – má dělat nájemného zabijáka...

V září 1918 našla geologická expedice profesora Smelkova zlato na Ardybaši (jak popisuje film Ztracená expedice). Poté trvalo bezmála rok, než jediný přeživší člen původní výpravy dopravil vědecké výsledky do hlavního města, ale další průzkum už – navzdory pozitivním profesorovým závěrům, o nichž Kumanin referoval – na zlatonosné řece nepokračoval. Na celou oblast i události, které tam onehdy proběhly, by se už pomalu zapomnělo, kdyby se v roce 1923 v Leningradu na černém trhu neobjevilo nelegální zlato, přičemž konfiskované zlatinky měly složení identické s nálezy na Ardybaši. A tak se bývalý rudoarmějec Kumanin (Boris Smorčkov) opět vydává na zlatonosnou řeku, tentokrát aby odhalil, kdo tam daleko na Sibiři hospodaří na cizím…
Když přijíždí do míst, kde před pěti lety cestoval s geologickou expedicí, objevuje kraj, který už není tak zapadlý jako dřív. Pokrok proniká i sem, staví se železnice, která má vést dokonce přes samotný Ardybaš. Potkává také mnoho lidí, s nimiž se už kdysi poznal. Silantije (Nikolay Olyanin), kupce Subbotu (Viktor Sergačjov), který ze sebe za těch pět let udělal hrdinu revoluce i profesorovu dceru, která posluhuje u Subboty. Tasja před pěti lety ztratila po těžkém otřesu paměť a doposud neví, kdo vlastně je – nepoznává spolupracovníka svého otce a dokonce ani Zimina (Alexandr Kajdanovskij), který se zde po všech těch letech, kdy ji hledal, také objevil. Navzdory celospolečenskému rozvoji však ve zdejším kraji přetrvávají i staré problémy. Třebaže byly na celé Sibiři zlikvidovány už mnohé bělogvardějské a zločinecké skupiny, zdejší obyvatele dodnes terorizuje banda, již údajně vede jistý ataman Seryj.

Doctoris medicinae Peter Blood (Yves Lambrecht) byl v září roku 1685 jen nezaujatým pozorovatelem povstání ve svém rodném Bridgewateru a přesto skončil dík předsudkům vůči jeho irskému původu před porotou v jedné řadě s vůdci nepokojů. Poskytl totiž pomoc muži zraněnému během bojů. Byl odsouzen k mnoha letům nucených prací a na Barbadosu nakonec prodán za pouhých 10 liber do otroctví – ostatně i to jen díky milosrdenství dědičky zdejších latifundií a dcery guvernéra ostrova, krásné Miss Arabelly Bishop (Valérie Jeannet). On i jeho druzi dřeli do úmoru na třtinových plantážích, byli biti a vystaveni těžkým trestům za každé sebemenší provinění, a tak snili jen o útěku. Po prvním neúspěšném pokusu jim poskytl další možnost neočekávaný útok Španělů. Tehdy panstvo na obranu svého majetku poslalo i ty nejbídnější z bídných… a Peteru Bloodovi s přáteli se podařilo nejen odrazit nájezdníky, ale dokonce i obsadili španělský koráb. To byla ona příležitost, kterak získat zpět ztracenou svobodu. Když na palubě probíhala porada, co dál se vlastním životem, padlo mnoho návrhů – návrat do Anglie, plavba do Holandska či Francie, jenže pro uprchlé trestance existuje pouze jediný přístav, kde se nikdo nebude ptát, odkud neznámí nově příchozí připluli: Tortuga. A tak se z Ira a bývalého lékaře stává pirátský kapitán bez národnosti.

Po třech letech bojů v řadách Rudé armády se do porevoluční Oděsy vrací Andrej Jermakov (Jurij Sarancev). Bývalý námořník je hned po vystoupení z vlaku konfrontován se zdejší situací – i když na hlavních frontách boje utichly, zde se nepřátelé revoluce stále nevzdávají. Například právě v přístavu zapálili sklady obilí, aby zhoršili zásobování a obrátili obyvatelstvo proti nové moci. Zdejší Čeka už ví, že za tím stojí eseři, ale zatím ještě neodhalili všechny nitky antisovětského podzemí, které se sbíhají do jedné hodinářské dílny, přes niž až z daleké Francie koordinuje jejich činnost Savinkov. Falešný hodinář už po dnešním požáru plánuje další sabotáž, tentokrát v městské elektrárně. Kontakty na cizinu i dovoz výbušnin po moři mu ale narušuje právě Andrej, který byl jmenován kapitánem Vichru revoljucii, první lodi oděské flotily nově budovaného pohraničního vojska. Přes vzletný název škuneru si bývalý rudoarmějec přiděleného plavidla příliš neváží, dosti opovržlivě o něm hovoří jako o staré želvě. Jenže jsou zatím jediní, kdo na moři proti záškodníkům a podloudníkům působí, a tak se musí smířit i s takovou pomalou kocábkou. Co chybí Vichru na výkonu, to budou muset jeho posádka i jednotky bezpečnosti na břehu nahradit při boji s nepřítelem chytrostí a umem.

Hieronim Desnicki (Nikolay Kutuzov) slouží na západě Ruského impéria jako kněz a přes svou příslušnost k nejsvětější římské církvi je to hříšný muž. Dokonce nejen v myšlenkách! Čte zakázané knihy a hlavně si začal i s jednou dívkou z místního útulku, kam dochází poskytovat duchovní útěchu. Ten románek navíc nezůstal bez následků. V roce 1912 je i bez skandálu uvnitř církve zdejší politická situace po pokusu o atentát na gubernátora napjatá, a tak chtěly úřady vše ututlat. Jenže poté, co se odpovědným orgánům nepodařilo obvinit z atentátu socialistu Galinského (Alexandr Pirogov) – ba dokonce museli odvolat jeho původní trest smrti – přišel prelátův přestupek najednou vhod. Po porodu bez vědomí matky i Hieronima řádové sestry novorozence zabíjejí a na příkaz nadřízených dítě odnášejí do židovského kvartálu, načež je vypuštěna fáma, že Židé unesli a zavraždili křesťanské neviňátko... Netrvalo dlouho a v ghettu vypukl pogrom!
O deset let později v roce 1922 je svět už úplně jiný. Co se týče Hieronima, z Ruska emigroval, pracuje za hranicemi ve službách jednoho vysoce postaveného katolického hodnostáře, stále touží po biskupské mitře a na to, co se stalo před deseti lety, už dávno nemyslí. Osud tomu však chtěl, že se má do míst svého mládí opět vrátit. Církev se angažuje v protisovětské činnosti a on je vyslán „domů“ – oficiálně se má stát novým zdejším pastýřem, neoficiálně má však poskytovat pomoc rezidentovi, jenž dělá kostelníka v jeho svatostánku. Brzy zjišťuje, že zde o duchovní služby už téměř nikdo nestojí, kostel navštěvuje posledních pár starých panen a sedm mužů, kteří sem také chodí, jsou jen členy rezidentovy skupiny. Nicméně nezájem obyvatel o náboženství nebylo to jediné překvapení, se kterým se tu setkal. Hieronim rozhodně nečekal, že ve funkci náčelníka města uvidí Galinského, s nímž se kdysi seznámil v cele smrti a ještě více ho překvapilo, že se po takové době objevil svědek jeho dávného hříchu...

V roce 1931 přestali být po exodu Řeků z Malé Asie v Soluni Židé většinovým obyvatelstvem a přesídlenci s politickou podporou nové nacionalistické strany začali vyvíjet stále silnější aktivitu proti jejich vlivu ve městě. Antisemitismus byl podporován i zdejšími novinami „Macedonia“ a všude zněla hesla, že Židé berou Řekům práci, že jsou jejich nepřátelé, že nenávidí jejich zemi. Dokonce se opět objevily pomluvy o židovském bolševismu, a to vše padlo na úrodnou půdu. Co začalo „pouhým“ vyháněním přístavních dělníků, přerostlo nakonec v pogrom!
Prošlo deset let a objevil se ještě větší nepřítel. Řecko okupují nacisté a místní Židé zjišťují, že co zde zažívali doposud, může být ve městě, které bývalo kdysi nazýváno „la madre de Israel“ poté, co sem emigrovaly tisíce Židů z Pyrenejského poloostrova, mnohonásobně překonáno – nastupují norimberské zákony, hladomor, „Černý šabat“ ze dne 11. července 1942 a v roce 1943 stěhování do nově založeného ghetta následované deportacemi do táborů smrti. Ze 46 tisíc soluňských Židů přežilo válku 1 000.
Po porážce Třetí říše úřady města ve většině případů odmítly vydat navrátilcům jejich nemovitosti zabavené a osídlené Řeky během německé okupace, zato Max Merten, přímo odpovědný za holocaust v okupovaném Řecku, vyvázl bez trestu. Třebaže byl v Aténách v roce 1959 odsouzený na 25 let, po ekonomickém tlaku Bonnu byl transportován do vlasti a ve Spolkové republice Německo vzápětí propuštěn na svobodu.
Na tragický osud židovských obyvatel Soluně se sedmdesát let zapomínalo – teprve v roce 2014 byl na místě největšího hřbitova obce, zničeného během okupace, postaven památník obětem. Jenže netrvalo dlouho a jeho desky byly rozvaleny a zhanobeny antisemitskými nápisy...

20. léta 20. století. Mladý sovětský stát se potřebuje ekonomicky zmátořit, a to nepůjde bez fungující vnitrostátní dopravy. Po letech války se musí obnovit v první řadě železnice, jak infrastruktura, tak i samotné vlaky. Palčivým problémem je zejména nedostatek lokomotiv. Rekonstrukci železniční dopravy je navíc nutno provést v takové rychlosti, jakou není nová moc schopna zajistit vlastními silami... Kapacitní deficit hodlá Moskva vyřešit nákupy v zahraničí a ve stavu totální blokády obrací pozornost na Švédsko, jako na jedinou neutrální zemi. U severského státu, i přes některé spíše populistické kroky jako bylo obstavení ruských účtů, lze předpokládat zájem na velkém obchodu, neboť švédskou ekonomiku trápí začínající poválečná recese a objednávka celého jednoho tisíce parních lokomotiv postaví švédský průmysl opět na nohy.
Jménem strany odjíždí na obtížnou misi inženýr Viktor Krymov (Vjačeslav Tichonov), ale bělogvardějští emigranti jsou pevně odhodláni obchodní jednání se švédskými průmyslníky nepřipustit, respektive případnou dohodu rozbít. Neštítí se ani teroru – vůči Krymovovi a dokonce i vůči jeho švédským partnerům. Sovětský emisar má v té době ve Stockholmu jen málo spojenců, ve chvíli nejtěžší k nim však může začít počítat i mladou Švédku Britt Stagnelius (Bibi Andersson)...

Hutchovi (Chris Redd) na konci jeho vysokoškolských studií dala matka termín, do kdy mu bude tolerovat jeho snadný život. Přesně čtyři roky ještě syna nechá bydlet u sebe doma, aby mohl „hledat“ smysl života a – naivní to žena – i zaměstnání. Naneštěstí pro něj právě dnes tento termín vypršel, a protože už ze své naivity vyrostla, svého líného potomka má plné zuby a nehodlá ho dál živit ani o den více, má Hutch jako parazit definitivně utrum. Tentokrát si opravdu musí najít práci, protože mu sbalila i všechny věci a sebrala mu klíče od domu. Jednu úsluhu čerstvému bezdomovci nicméně ještě udělala, domluvila mu pohovor na místo instruktora ve sportovním táboře. Bohužel jde o zařízení pro děti s nadváhou a on tlustoprdy nesnáší! Sám byl totiž před dvanácti lety přesně takový a chce na roky svého ponižování navždy zapomenout. Pohovorem prošel, ale na tábor se vydal s plánem nechat se co nejrychleji vyhodit. Po příjezdu plány brzy přehodnotil, když se dozvěděl, že vedoucí, jehož děti nejvíc zhubnou, dostane mimořádnou odměnu, celých 5 000 amerických dolarů a navíc potkal sportovní instruktorku od holek, krásnou štíhlou Abby (Anabelle Acosta).

Jeanne (Alice Pol) je velmi úspěšná, přitom také značně hypochondrická architektka trpící všemi možnými i nemožnými fobiemi a zdá se, že právě dosáhla vrcholu své kariéry. S prosbou o rekonstrukci svého venkovského sídla se totiž právě na ni obrátil jeden extravagantní miliardář, který vydělal majetek prodejem deskových her. Když přijela na zámek prezentovat svůj projekt, ocitla se uprostřed mimořádně výstřední zábavy. Zdejší obyvatelé si hrají na vyšetřování vraždy, klasické únikové hry, v níž má každý z nich určenou vlastní roli. Jeden představuje pachatele, jiný oběť, pak je tu spousta svědků... Naneštěstí jen chvíli poté, co Pařížanka přijela, došlo ke skutečné násilné smrti a tajemný hlas vyzval všechny přítomné k nalezení vraha. A ten samý neznámý jim také oznámil, že jestli se někdo se do nové pátrací „hry“ nezapojí, bude zabit, a když se do 24 hodin případ nevyřeší, zemřou dokonce všichni!

Jodi a Prishen se kdysi potkali, zamilovali a navzdory tchýním nakonec i vzali. Dnes žijí daleko od svých nejbližších na Mauriciu, kde se už chystá na svět nový človíček a ten, zdá se, opět dokáže dvě dávné kamarádky, budoucí babičky Shanti a Jennifer, k smrti rozhádat. Jedna je přesvědčena, že se narodí kluk, druhá pak že holčička a obě nakupují výbavičku podle svého toužebného přání. Navíc ani jedna nehodlá přenechat místo babičky č. 1 té druhé… V danou chvíli se shodnou jen na jediném, a to že obě chtějí být u Jodi, až na ni přijde její chvilka. Jenže když Kandasamyovi a Naidúovi přiletěli za mladými na ostrov v Indickém oceánu, nejen že porod už proběhl a to malé je už na světě, ale dokonce bylo oběma ženám novopečenými rodiči oznámeno, že výchova jejich vnučky bude tentokrát jen věcí táty s mámou. Do života holčičky prý Shanti s Jennifer už mluvit – tak jak to dělaly jim – nesmějí! S tím se ovšem novopečené babičky dobrovolně smířit nehodlají...

Giacomo (Luca Vecchi) byl dobře placeným manažerem, jenže pak dostal padáka. Styděl se za vyhazov a styděl se i za to, že si nedokáže najít novou práci. Navíc mu začaly docházet peníze, což se rozhodl řešit půjčkou u lichváře, a to jen prohloubilo jeho psychické problémy a dále zhoršilo vztahy s manželkou. Když se ti dva zase jednou chytili a Giacomo chtěl zase ukončit hádku odchodem z bytu, žena mu oznámila, že pokud teď zmizí, už se nemusí vracet... Přesto šel. Na ulici si to bezcílně namířil do nejbližšího kina, sedl do prázdného sálu a začal koukat na divný film. Když na něj během promítání přišla potřeba a zvedl se na záchod, přehlédl na dveřích WC panenku. Ani by se to, že čůrá na dámách, nedozvěděl – ostatně to by nevadilo, žen bylo v artovém kině minimum – nebýt toho, co následovalo. Po umytí rukou se totiž nemůže dostat ven, upadla klika... A právě v tu chvíli se Giacomo rozhodl, že přesně toto je nejlepším řešením jeho současné situace: zůstane zde, z vykachlíčkované místnosti už nikdy nevyjde!