McGuffin

Není Země nomádů, Nomadland, a proti němu země nenomádû nebo nezemě nomádů. Jsou nomádi. Kdekoli. Pokud budou k mání levné kosmické rakety, budou i ve vesmíru. Zatím jsou v podomácku upravených dodávkách, jezdí krajem, pracují, přátelí se a opouštějí a doma jsou všude tam, kde je jejich auto. Místo nudy se dívají do ohně, na západ slunce nebo zvířata, občas si vyměňují věci a pomáhají. Jsou chudí, stáří, většinou inteligentní a skoro vždy opuštění. Až na malé výjimky. Tak to ukazuje scénář též režírující Chloé Zhao podle knihy Jessicy Bruder. Buď se to dá krátce přečíst nebo se na to dlouho dívat. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Předmět vyprávění, Grandhotel Budapešť, The Grand Budapest Hotel, kdysi proslavený, nyní uvadající. Návštěvník a s ním i publikum naslouchají v poloprázdné hotelové restauraci příběhu, kterak se jeho majitel stal jeho majitelem, přestože tomu zkraje mnoho nenasvědčovalo. Jak ve své knize pravil Stefan Zweig a rozvedl též režírující Wes Anderson, bylo to dědictví a bylo dobrodružné. Mělo být dobrodružné. Jako kdyby dědicem byl Bond a padouch mu zkřížil cestu. Jenže ne, tolik napětí vyprávění ani vypravěč nemá. Zkrátka mladý, chudý, schopný milenec staré ženy i přes úklady ke štěstí přišel, a její syn, jak matka zamýšlela, ostrouhal. https://www.macguffin.cz/

Má-li název Bláznivá, zatracená láska, Crazy, Stupid, Love., znamenat, že odstartovaný příběh a lidé v něm budou jiní, než známe a očekáváme, je trefný. Jde o lásku, dokonce o čtyři, ale rotující úspěšní i neúspěšní partneři s pomocí Dana Fogelmana dělají věci a hovoří řeči, na které v dostupném vesmíru publikum jen tak nenarazí. Ale žádný strach, přestože se postavy chovají jako mimoňové, šíleně i stupidně, dopadne to jako v každém správném příběhu o lásce. Dobře. Nebo skoro dobře. Což je dobře. Nebo skoro dobře. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Chodí spolu čtyři roky, plánují si v Bostonu koupit byt, ale on ji ani tak nepožádá o ruku a odletí na kongres do Dublinu. Je zklamaná, ale scénáristy Deborah Kaplan a Harry Elfonta naštěstí napadne, že je Přestupný rok, Leap Year, kdy v Irsku právě v ten únorový den navíc mohou ženy žádat o ruku muže, a nebude proto žádný div, když do Dublinu zamíří i ona. Tam jí nastraží překážky, které řeší, ale i působí jeden neotesaný rozvedený mladý Ir, a happyend, kdo by se divil, je jako na dlani. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Když mají osud ve svých rukou Správci osudu, The Adjustment Bureau, a když se o něm stále mluví, není zřejmě třeba dalšího důkazu, že osud existuje. Jenže v tomhle newyorském příběhu je osud jenom synonymem překážek a výčitek stojících v cestě dvěma mladým lidem, kteří navzájem propadli svému kouzlu. Jen kolem nich krouží zástupy správců osudu, jako kdyby byli VIP, a správci osudy nikoho jiného na starosti neměli. Než příběh skončí porážkou osudu a happyendem, uteče hodně vody, času i obav, ale když jich uteče přesně tolik, kolik chtěli George Nolfi ve scénáři a Philip K. Dick v původní povídce, prohravší osud povzdechne, že je to beztak dobře, a kdyby se nemusel starat o tolik osudů jiných, bylo by to skvělé. Zbytečná práce, dalo by se říci. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Tohle motto, Jako v bavlnce, I Care a Lot, by mohla mít hlavní hrdinka vepsané ve štítě. Je pečovatelka, a pod krytím, že se o ně vzorně stará, svěřené seniory se svolením státu okrádá. Syn jedné právě okrádané seniorky je ovšem ze stejného těsta, takže se dají do křížku. Jestli zlodějka dokáže ukrást matce zloděje jeho lup. U toho se též režírující J Blakeson výrazně zdrží a na závěrečné sdělení, co jsme si to jsme si, okrádání seniorů je ve Státech fakt dobrý a dobře zorganizovaný byznys, pojďme tedy na půl a zbohatněme společně, zbyde jen pár chvil. A otázky, to fakt nebudou mít konkurenci?, ve Státech, které na ní rostou? kde jsou podobných a lepších zlodějů tuny?, utnou závěrečné titulky. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Na nouzový kód Hot Dog dojde v závěru prostého dobrodružného příběhu, policista v nouzi jím přivolá pomoc. Dva, později tři v Berlíně, Braniborsku a Polsku hledají a osvobozují zajatou moldavskou princeznu a jako vedlejšák brání a zabrání moldavskému převratu. Kolaterální škody spektakulární, osobní vztahy srší ironií a za chvíli budou Vánoce, tak pravil Tripper Clancy. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Žádná z hlavních postav nemá problém udělat Špinavý trik, American Hustle, a žádná z ostatních nemá problém na něj skočit. Protože se jeden dva ambiciózní policisté rozhodli pomoci svým kariérám chycením úplatných politiků. Tak jim nastražili past prostřednictvím dvou podvodníků, kterým nastražili past dřív. Jenže v obří pasti mohla s politiky skončit i mafie, což už není legrace. Proto dva podvodníci nastražili svou past na policii. A když všechny pasti sklaply, mafie vyvázla, politici se chytili a oběma podvodníkům zůstaly státní dva miliony. Které vrátili vyměnou za nízký trest pro kamaráda chyceného politika. Eric Warren Singer a též režírující David O. Russell publiku na závěr vnukli, že politici se nechytají, neb jsou malé ryby a pouze chtějí lepší život, pro své voliče, takže podvodům je konec a správné bude otevřít si galerii. Asi to tak v Americe chodí. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Velký den slečny Pettigrewové, Miss Pettigrew Lives for a Day, v Londýně na nádraží, skončil opačně, než začal. Tou nejlepší vyhlídkou. Totiž na svatbu, tedy dvě. V mezičase tato služka a svým přičiněním zaměněná tajemnice dále způsobila tři rozchody, jeden úklid, na cizí účet nákup svých nových šatů a tanec v nich. Knihou Winifreda Watsona inspirovaní David Magee a Simon Beaufoy zjevně stáli o to, aby publiku tím způsobili klid v duši. Čert ví, jestli oni uspěli, ale slečna na co sáhla, to jí vyšlo. Den jak malovaný. P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/

Publikum čeká ne jedna Loupež po italsku, The Italian Job, ale hned dvě. Parta lupičů zbohatne tou první, benátskou, aby je o lup vzápětí okradl jeden z nich. Což je prolog a motiv k pomstě a druhé loupeži, losangeleské. Donna Powers, Wayne Powers a Troy Kennedy-Martin, autor původního scénáře, manévrují publikum k sympatiím s okradenými a s jejich mstivým a výnosným plánem, jak si svůj lup od týpka, co je okradl, ukrást zpět. Ač okradení, mají i na druhou loupež energie a peněz zjevně dost a těžko zapochybovat, k jakému dospějí finále. Nebo se autoři a historie zopakují, okradený lupič je znovu okrade a dojde ještě na třetí loupež? P.S. To jsou řádky o příběhu, ne o filmu z něj. https://www.macguffin.cz/