Tionois

Téhle pohádce chybělo všechno - scénář, herci, romantika, uvěřitelnost... ke konci už jsem se jen bezmocně smála.

Jedna z mých nejoblíbenějších komedií. Autoři se drží toho, co si předsevzali, od začátku do konce a ani jednou nevybočí z řady. Spousta ztřeštěností a absurdit, které se ani nedají srovnat s filmovou jedničkou, jež sice pobavila, ale podruhé bych se na to už nepodívala.

Po všech stranách průměrná podívaná s několika málo vlastních věcí, přinesených do filmu. Ta dobrá byl Achillova bojová technika, na kterou se opravdu dalo koukat. Ta špatná hudba - vyloženě mi asociovala scény filmů jiných. A celý dojem naprosto na závěr spečetila hláška "Jakpak se jmenuješ, chlapečku?" "Aeneas." Ano, duch Tróji bude žít dál, pro ty, kterým to nedošlo.

Tahle romantická komedie vůbec není špatná... a kdyby se vynechala ústřední dvojice anebo alespoň trauma hlavního hrdiny, měla by mnohem vyšší ambice.

Poezie v obraze.... Scéna připojení raketoplánu k orbitální stanici je díky Straussovu valkčíku opravdu nezapomenutelná. A stejně jako v dalších svých filmech, i zde nechává Kubrick působit ticho. Představte si Vesmírnou odysseu předělanou do hollywoodského stylu - HAL za zvuků dramatické hudby vraždí všechny na palubě. Díky, pane Kubricku.

Miyazkiho Naušika z Větrného údolí je překrásně animovaný a ještě lépe vymyšlený film. V postapokalyptckém světě, kde každá nekontaminovaná kapaka vody je vzácnost a kde se člověk pomalu stává ohroženým druhem, existuje proroctví. Proroctví o spasiteli oblečeném v modrý šat, který odvede lid do země, kde budou moci volně žít. Takže celý film je vlastně převyprávení legendy o tomto "spasiteli". Naskytuje se tu částečně paralela s Dunou Franka Herberta, i když v Naušice je politika až na druhém místě. Hlavní roli zde hraje popisování mechanismů onoho zvláštního prostředí, ve kterém se lidstvo ocitlo. Jeden z mých nejoblíbenějších Ghibli filmů.