Chosé85

"A vám, kdo tvrdíte, že prostě víte, co bude po smrti, vám říkám, že to není pravda. Jak si můžu být tak jistý? Protože já to taky nevím a vy mě nijak duševně nepřesahujete." P.S. "Dítě se nerodí s nějakou vírou, ale rodí se s opravdovou zvědavostí, pochybováním, skeptickým vědomím. Pochybnost je přirozená, víra je nepřirozená." (OSHO)

Emmerich se opakuje, opakuje a znovu opakuje a mě to opravdu už přestává bavit. Roland totiž už nemůže ničím překvapit, a to, že tam pálí jednu vizuální orgastickou parádu za druhou je vlastně k ničemu, protože ty efekty (jakkoliv opulentní) nemají duši. Klišé střídá opět klišé, mizerné herecké výkony (já vím je to blockbuster, ale to je jedno) a vůbec celkově to působí velice sterilně. Jediný, kdo mě zaujal, byl Woody Harrelson....:-)

Vůbec mě to nepohoršovalo, ale naopak jsem to pozorně a napjatě sledoval a zároveň si všímal kolik symbolismu a myšlenkového podhoubí se tady skrývá. Herci se museli opravdu vydat ze všech sil, o tom žádná. Příroda, která má původně manželskému páru pomoci se z tragické události smrti jejich syna vzpamatovat, se tady ukáže jako velice sobecký systém, kterému jde jen o to, aby se všechny organismy prostě a jednoduše rozmnožovaly. Vůbec jí nejde o naše štěstí, ale právě naopak, všechno si to musímě vytrpět bez vyjímky. Vizuální stránka je velice poutavá a hororová a ten antikrist je v podání Triera ženou nebo přírodou. Opravdu odvážný film na dnešní dobu....Chaos vládne....

Kathryn Bigelow opravdu rozumí mužské duši. Hurt Locker totiž není filmem pouze o Iráku snažící se válku ospravedlnit nebo kritizovat (jak to dělá mnoho snímků), ale je to zejména příběh o chlapovi, který potřebuje žít v neustálém riziku a adrenalinu, což mu dává pocit, že stále ještě žije. Irák a válka je tady prostředím, které pomáhá seržantovi Jamesovi ventylovat veškeré potřeby. Kathryn Bigelow se podařilo působivě přenést na plátno atmosféru irácké pouště pomocí různých technických postupů, které nejsou stereotypní a neopakují se, i když by se to dalo očekávat. Snad poprvé jsem měl pocit, že se žena dívá na život pohledem muže....80 %.

Bohužel, úspěch Pravidel moštárny se nekoná, a to i přesto, že autorem předlohy je John Irving. Opravdu mi to připadalo osekaný, málo zaostřený na postavy. A to stálé mluvení o údělu a plánu, který má s Birchem Bůh, mě časem docela nudilo. Já vím, z takových věcí bych si neměl dělat srandu, ale tady opravdu řežisér se scénaristou zaspali....

Danis Tanović zvolil netypickou formu vyprávění a rozhodl se pro neutralitu a nestranit tak žádné straně v tomto bosenském konfliktu, a to je podle mě bez debat velké pozitivum. Jde o neustálé absurdní hádky, které nemají vůbec žádné řešení a vyvolávají u diváka neustálý úsměv na rtech. A to stejné se děje i v případě, kdy se objeví na scéně francouzské jednotky UNIFOR (ten jeden vypadal jako Adrian Brody), z kterých jsem měl dojem karikatur a i přes jejich snahu neměly na průběh války žádný vliv, na níž se navíc přiživovala média. Finále snímku je velice smutné, když si člověk představí, jací by to mohli být přátelé. Nakonec to nejvíce odnese ten, který se vůbec nemůže bránit....

Pro pár dolarů navíc byl pro mě opět filmem, který potvrzuje, že v dobách minulých, které jsou nenávratně pryč, se točily skvělé filmy, jež nemusí být vůbec okázalé, ale stejně jsou úchvatné svou ojedinělou atmosférou. Navíc je to film od Leoneho podbarvený skvělou a chytlavou a notoricky známou hudbou Ennia Morricone a samozřejmě nemůžu zapomenout na hlavní herecké duo - Clint Eastwood a Lee Van Cleef. Oba to byli lovci lidí, chlapi, kteří ještě měli koule, jejichž cíle ale byly nakonec odlišné. Ti dva proti typické bandě desperádů, kterým dominuje Klaus Kinski a výborný hlavní záporák (psychicky narušený) Gian Maria Volonté. Já jsem takových filmů moc neviděl a je to pro mě velice příjemná změna. Jeden z nejlepších westernů, jak má být...90 %. P.S. Velice mě mrzí, že se tento typ filmů už netočí...

Pro někoho blbost, ale pro druhé uvolněná chytrá komedie, která jede na vlnách 60. let. Tehdy se nemohla moc dlouho vysílat rocková muzika během dne, a to i přesto, že zájem o tuto hudbu byl enormní (staří, mladí, ženy, muži, úředníci i uklízečky). Tak pár ulítlých a extravagantních týpků od fochu (spolu s jednou lesbičkou) odplulo na širé moře vysílat ten nejlepší rock. A tom to je. Film je prošpikován parádními hudebními fláky, které podporují obrazovou stránku filmu, během něhož sledujeme řádku vtipných uvolněných scén na jedné lodi. Hned jsem si vzpomněl na Lásku nebeskou (Richard Curtis) a na tu stejně milou atmosféru, která není moc reálná, ale komu to vadí? Jde přece o stylizaci a o poctu na tuto historickou událost. A opět skvělý Bill Nighy...

Skvělé herecké obsazení v čele s perverzním spisovatelem erotických povídek, kterého ztvárnil Geoffrey Rush (nominovaný na Oscara). Markýz de Sade byl hozen do blázince za své nechutné sexuální choutky (jak pro koho:), kde ale nadále psal své zvrhlé texty týkající se sexu, a to díky krásné Madeleine (Kate Winslet), která jeho texty lehce dostala za brány blázince, aby se tak dostaly do rukou obyčejným lidem, kteří byli z nich doslova nadšeni. To se ale nelíbilo francouzskému královskému dvoru, a tak vyslali do ústavu psychiatra Collarda (taktéž řádně vyšinutého). Postupně Markýzovi de Sade berou psací potřeby, vybavení a nakonec.... to uvidíte sami....Osobně jsem byl spokojen, a to zejména dialogy o Bohu a Kristu mezi knězem Coulmierem (Joaquin Phoenix) a Markýzem, který se opravdu s ničím nepáral a dokázal si u mě vydobýt i sympatie. Film plný životních pravd...

Pro mě osobně zpočátku těžký film na ohodnocení (pomalu si to rozebírám). Jako sci-fi to funguje skvěle. Za 30 milionů udělat takový snímek to vyžaduje kreativitu, iniciativu a žádné zákeřné producenty za zády (to vše Blomkamp měl). Dokumentární kamera, našláplý úvod do světa utečeneckých táborů, inspirace hrou Half-Life, zvrat a nakonec brutální konfrontace lidí a kreveťáků. Zvláště důležitá je v tomto filmu digitální animace (čím lepší animace tím lepší uvěřitelnost, ale v detailu byla lepší) a atmosféra JAR vůbec. V tom nebyl problém. ALE vadily mi občasné úlety ve scénáři, různé náhody a nechtěné scény, které byly k smíchu. A to ve filmu, který se nás snaží vtáhnout do alternativní reality, vadí nejvíce. To mi bylo líto. Překvapil mě Sharlto Copley, který zahrál vše, co bylo potřeba (scéna s testováním mimozemských zbraní a finální bitva s vojáky)a který představoval takovou sociální sondou do nás samotných. 80 %