AdelleR

Klasickej Waititi, takže je jasné, co čekat. Love and Thunder pokračuje v tom, co nastavil Ragnarok - tedy šílené jízdě, kterou sem tam protne něco vážnějšího. Ano, je pravda, že když už se opravdu řešily hodně vážné scény, nemusely se hned zakrývat nějakým vtipem nebo tak, to mi taky nesedělo, ale jinak? Gorr mě bavil víc, než jsem čekala - v podstatě je to takové Rise of the Guardians, Gorr funguje jakožto temnější Stín, pohybuje se ve stínech, chce zničit „božstvo", důležitou roli tu hraje jeho dcera a taky chce klacek hlavního hrdiny... ehm. Plus taky za přístup k LGBTQ+ tematice, snad se MCU konečně vydává tou správnou cestou v jejím pojetí. Ačkoli mě Jane v minulých Thorech štvala, tady byla skvělá, chemie mezi ní a Thorem konečně fungovala. Za mě to je prostě pořád skvělý Thor, na kterého ráda mrknu znovu.

Z prvních epizod jsem byla poněkud rozpačitá - všude jsem slýchávala nadšené ohlasy, ale já tomu pořád ne a ne přijít na chuť. Šťávu to dostalo až v druhé půlce série, kdy to konečně začínala být pořádná komedie; sebranka lidí, co se snaží být piráty po boku toho nejproslulejšího, zatímco se nám tu bez skrupulí vyvíjí queer linky? Je znát, z čeho si seriál dělá srandu, je vidět, na co chtěl cílit, a tak to bylo fajn. Parádní oddechová záležitost. A po tom konci se moc těším na další sérii.

Uf. Co k tomu říct? Jednička skvělá, dvojku jsem si taky užila, i když na další podívání už jsem byla trochu na vážkách, zato toto mě uvedlo v rozpaky teda maximálně. Pomalejší rozjezd prosím, ten se dá zachránit. Jenže... tady tomu něco prostě strašně chybí. Je to neskutečně zmatečné, repliky kolikrát nedávají smysl, musela jsem si to vracet, abych aspoň pochytila, o čem je sakra řeč. A strašně se to táhne. Vlastně nevím, o co tu mělo jít - pokud byl Grindelwald vězněn a považován za takovou hrozbu, opravdu to šlo tak jednoduše spláchnout? Předpojatými čaroději? Zápletka tu spíš jen tak poletuje a prostě nemá smysl. Když jsem zjistila, že zbývá ještě hodina do konce, vůbec jsem nevěděla, co tam chtějí předvádět. Většina scén docela mimo. Vyřešení Aurelia mě taky zrovna neoslnilo. Ani herecké výkony to zrovna nezachraňovaly, ale líbilo se mi, jak moc se Jude Law přiblížil starému Brumbálovi, jakého známe z Harryho Pottera. Jo, místy tam byly sekvence, kde mi to tu kouzelnickou ságu opravdu připomnělo, jenže jich bylo minimum. A plus dávám za to, že navzdory projevům JKR se konečně řešil, byť pořád minimálně, vztah Brumbála a Grindelwalda. Celkově - nedivím se, že se uvažuje nad tím, že další díly už nebudou.

Nebudu lhát, na tuto Popelku mě lákal především Billy Porter a zbytek hereckého obsazení. Pak se vyrojily kritiky a film toho dost schytal, takže jsem nakonec byla dost na vážkách, zda si to vůbec pustit. A ježíš, to bylo tak skvělý. Vůbec jsem nečekala, jak moc mě to chytne. Kreativní po všech stranách - Popelek je už tolik, že je těžké přijít s něčím novým, a tady té se to rozhodně povedlo. Kostýmy prvotřídní, vtipy povedené, geniální propojení s hudbou všech možných žánrů a ještě k tomu ten nádech modernity? Bavila jsem se od začátku do konce, za mě rozhodně parádní zpracování Popelčina příběhu.

Čím to, že mám teď štěstí na „neukončené" série? Konec skvělý cliffhanger, ale přesto mi tam do toho něco chybělo. To však nic nemění na tom, že je Arcane nevídaná jízda. U prvních dvou epizod jsem se na to dívala spíš s tím, že to je ok, dá se na to dívat, ale třetí mě doslova sejmula (bez přehánění jsem ji rozdýchávala tak dva dny), a od té doby to jelo. Arcane totiž funguje na vynikajícím principu - nemůžete nic čekat. S postavami se nejedná jako v rukavičkách, děj nepostupuje dle očekávání. Když jsem si říkala, že je jasné, kudy to povede, stejně to udělali jinak. Za to největší plus, protože tohle, ta absolutní nepředvídatelnost, mi poslední dobou u seriálů i filmů fakt chybí. Bavilo mě střídání akčních scén (které teda stojí za to) a rádoby „poklidných" sekvencí, kdy spolu pár postav jenom vede dialog, v němž se toho však odehraje tolik. No a animace? Pastva pro oči. Stejně tak skvělý soundtrack. Strhlo mě to jako už dlouho nic.

U prvních dvou epizod jsem si říkala spíš jen "ok, dobrý". Ale, bože, tohle byl neskutečnej masakr. Neskutečnej emoční masakr. Rozdýchávala jsem to tak dva dny.

V tomhle půjdu hodně proti proudu. Srdcerváči jsou za mě trochu zklamáním. Asi jsem měla příliš veliká očekávání po všech těch nadšených reakcích, nevím. Příběhově to je stále typická Alice Oseman, kterou mám ráda, jen občas ty přehnaně dramatické linky mezi přáteli bych si klidně odpustila. Vyobrazený svět a chování postav odpovídá jejich věku a je fajn, že se něco soustředí i na tak mladé postavy (Charlie v průběhu děje oslaví patnáctiny) a na svět, kde se v jednom kuse nechlastá nebo nefetuje, jak to v takových seriálech většinou bývá. Nicméně celkové zpracování mi prostě nesedlo. Herecké výkony nijaké, ani ve vypjatých scénách mi nepřišlo, že do toho dávají všechno nebo že do toho aspoň něco dávají - Charlie měl své světlé chvilky, jinak to všechno zachraňoval Nick, Darcy a sem tam Tao, u něhož mi naopak někdy přišlo, že zas strašně přehrává. Vážně jsem nad tím často seděla jen s tím, proč to proboha nezahrají pořádně. Nejhorší jednoznačně Harry, ani jednu jeho repliku jsem mu prostě nevěřila, a to ty scény byly tak důležité. Na druhou stranu zobrazení toho hledání se bylo skvělé, práce s Charlieho úzkostí taky dobrá. Líbily se mi grafické prvky, jak tam mezi postavami sem tam prolétly jiskry nebo listy, to bylo hezké. Místy to působilo tak, jak mělo a jak jsem čekala - tedy tak správně mile a praštěně, ale prostě tomu něco chybělo; často jsem se spíš dívala, kolik ještě zbývá do konce epizody, a to to nemělo ani třicet minut. Mých očekávání to holt nedosáhlo. Věřím ale, že právě díky všemu tomu hledání se, ujišťování se a celkovému tématu to je pro cílovku velmi důležité, což ostatně jejich reakce taky potvrzují. Není to propadák, netrpěla jsem u toho tolik, že bych to zabalila - poslední epizoda byla třeba výborná. Ale za mě jsou zkrátka lepší LGBTQ+ seriály.

Taková vážnější Marvelovka, člověk nad tím dlouho váhá, co se tam vlastně děje. Jediný a bohužel velký problém jsem měla s tím, že... to váhání tak nějak neustane. Protože nám je představen Marc a Steven a jejich podstata je vysvětlena, ale co Jake? Spousta prvků, na něž dokonce tvůrci opakovaně upozorňují v "Previously On", stejně zůstane nevyužita, nevrátí se k nim, neukončí se to. A to je ten největší problém. Prostě tomu chybí zastřešení. Konečná bitka je jasná, ale co po ní? Kde je vysvětlení toho, co se všechno dělo? (A podání originu Moon Knighta de facto stejným způsobem, jako tomu bylo u WandaVision, taky nepovažuju za kdovíjak geniální.) Koncept je jinak dobrý, jako neznalému divákovi mi to pěkně pomotalo hlavu. Egyptská mytologie zakomponovaná zajímavě. Hlavně tu musím vynachválit soundtrack, protože ten mi sedl už od první epizody. Vůbec celé se to nese v duchu Indiana Jonese a Mumie, takže takhle mi to sedlo, děj mě bavil, místy to bylo tak správně absurdně vtipné, jen mě mrzí, že tomu „něco" chybí. Škoda, že tak půlku věcí nevysvětlili. Jinak to je jednoznačně zajímavý počin a jsem zvědavá, jakou roli Moon Knight dostane v nadcházejících projektech.

Tradiční Simpsonovi, udělají srandu, z čeho to jen jde. Trochu mě mrzí, že to není delší, místy to působilo trochu nasekaně, a když už si dali práci s tím tak nějak natáhnout všemožné MCU postavy, aspoň mohly dostat trochu prostoru. Ale jak říkám, jsou to klasičtí Simpsonovi, takže i v těch pěti minutách se zasmějete.

Wow. Pocitů mám jednoznačně spoustu. Je to netypická marvelovka, to rozhodně - nesouhlasím úplně s tím, že hororová, prostě je tam jen víc lekaček + je teda vidět mnohem víc násilí (třeba jak se někdo nabodne na plot, ale zase na úrovni The Suicide Squad to fakt nebylo). Bavil mě humor a mělo to spád, za mě (nejen) v obou ohledech lepší než první díl. Občas to bylo trochu urychlené, to přiznávám, u Wandy bych toho třeba čekala trochu víc a mrzí mě, že se nerozvedly některé aspekty příběhu, ale celkově byl vývoj postav skvělý a hra s lidskou myslí geniální. Cestování napříč vesmíry se vyvedlo, tvůrcům se povedlo mě párkrát nachytat, i když to někdy jede podle tradičních scénářů. Herecké výkony perfektní. Třešničkou na dortu je pak soundtrack, protože ten byl fakt neskutečný. A jo, u jedné postavy, co se tu objevila, jsem fakt navážno zalapala po dechu. Ve výsledku to dosáhlo očekávání a dostálo hypeu, který kolem toho vznikl.